Česká přetahovaná o obranu je trapná a nebezpečná. Pro ruského velvyslance musí být hlášení do Moskvy čistá radost

Řekněme to natvrdo. To, co se děje v české debatě o obraně, je naprosto trapné, nedůstojné a nebezpečné. Koalice s opozicí si dělají naschvály, jako by šlo o to, kam ve sněmovně umístit stánek s občerstvením, a ne o nejdůležitější, ba existenční záležitost, na které stojí celá budoucnost země.

Jaký by byl normální postup? Změní se bezpečnostní situace, je jasné, že současná geopolitická architektura nevydržela, jsme ohroženi agresivní velmocí, musíme na to reagovat. Vláda se urychleně sejde s opozicí, všichni se navzájem ujistí, že obrana je společným zájmem, ne záležitostí stranického přetahování. Rozhodne se o strategii, o výši výdajů, rámcově o jejich distribuci. Poté všichni, tedy lídři vlády i opozice, společně vystoupí a vysvětlí nutnost vyšších výdajů veřejnosti. Není to samozřejmě jednoduché, protože zvyšování obranných výdajů není populární, ale zástupce si přece v demokracii volíme ne proto, aby dělali jen věci populární, ale především správné a dokázali je obhájit. Závěrem vše projedná Poslanecká sněmovna – to, co je možné v otevřeném režimu, to, co možné zveřejnit není, v režimu tajném. A začne se jednat.

Jak to vypadalo u nás? Vláda se nejdříve rozhodla, jak bude se zvýšením výdajů na obranu postupovat, až pak pozvala opozici k jednání. Ta se urazila a s tvrzením, že už je stejně hotovo a že „o nás bez nás“, na jednání nepřišla. Následovala výměna slohových cvičení Petra Fialy a Andreje Babiše, ve kterých si vzájemně vyčetli asi i to, kde si nechávají žehlit kravaty. No a ve finále, když měla vše projednat sněmovna, vláda uzavřela celé jednání a opozice, protože by se nemohla do vlády strefovat v přímém přenosu, odešla ze sálu. Trapnost střídá malichernost a malichernost trapnost. Pro ruského velvyslance musela být radost psát hlášení do Moskvy.

Nedělejme z obrany politiku, vyzval prezident poslance. Nevydrželo to ani půl hodiny a opozice získala další „munici“

27. 3. 2025 ▪ 4 min. čtení

Není samozřejmě pravda to, co se někdy nepřesně říká, tedy že „z obrany se nemá dělat politika“. Obrana je výsostně politické téma. Co jiného bychom měli chtít od politiků, tedy od těch, kteří se starají, pardon měli by se starat, o fungování státu, než zajištění bezpečnosti? To, co se ale nemá dělat z obrany, je stranická kampaň. Přesně jak to řekl prezident Petr Pavel:  „Obrana nemá mít stranická trička.“ Jistě, je před volbami, ale copak se geopolitická situace řídí podle toho, v jaké fázi se zrovna nachází náš volební cyklus? Copak nepřátelské mocnosti uctivě počkají, až si tady všechny malichernosti vyříkáme?

Ale kampak s takhle jasnými záležitostmi na naše umrněné straníky. U nás si politiku i v tom nejvlastnějším smyslu, tedy ve smyslu hájení zájmů státu a bezpečnosti jeho obyvatel, většina „politiků“ plete s úsilím co nejvíc očernit protivníka v úporné snaze urvat moc. Skoro to vypadá, že až se k nám povalí cizí tanky, bude hlavním problémem českých politiků, jestli se všechno správně až do mrti prodebatovalo, jestli někdo někomu nešlápl na kuří oko a kdo si z čeho dělá kampaň. Pak to ovšem v krajním případě může být už jen kampaň rozhodující o tom, kdo usedne do loutkové, či chcete-li protektorátní vlády sloužící zájmům velmoci, která nás kvůli naší hádavosti a nesvornosti převálcovala.