Donald Trump škodí Česku, ale čeští „vlastenci“ nad ním jásají. Vysvětlení záhady a typologie českého trumpismu

Těžko se dá zpochybnit, že politika Donalda Trumpa objektivně škodí Česku. Cla bezprostředně ohrožující český průmysl, rozjezd obchodních válek ohrožujících celou českou exportní ekonomiku, rozvrat geopolitické architektury ohrožující bezpečnost naší země... To všechno jsou nevyvratitelná fakta.

Proto zaráží, že většina českých podporovatelů Donalda Trumpa z doby před americkými volbami odmítá přiznat omyl a nadále se označuje za trumpisty. Co za tím stojí?

U některých je vysvětlení prosté. Pokud by omyl přiznali, znamenalo by to zpochybnění jejich „dokonalosti“, kterou prodávají veřejnosti před volbami. Hnutí ANO tvrdí, že má správný recept na všechno, a tak nemůže připustit, že selhalo v tak důležité záležitosti, jako je odhad mezinárodní situace s ohromnými, nejen nicméně především finančními dopady na Česko.

Andrej Babiš, který se k Trumpovi přimkl proto, že se potřeboval předvádět jako lokální klon „toho, který to celému světu nandá“, proto odmítá sejmout červenou trumpovskou čepici, i když to Trump začal nandávat i Česku. Z nepříjemné situace se Babiš snaží vykroutit tím, že hledá, co má stále s Donaldem Trumpem společného. Přichází nyní například s tvrzením, že důvodem jeho trumpismu je hlavně to, že stejně jako Donald Trump vždycky odmítal zelená opatření.

Předpokládá, že lidé zapomenou, že zatímco Trump odstoupil od Pařížské dohody o omezování emisí skleníkových plynů, on, Andrej Babiš, naopak souhlasil ze základními obrysy Green Dealu. Ale to už v době postfaktické tak nějak patří k věci. Důležité je, že se Babiš a jeho lidé aspoň mohou něčeho chytit a nemusí přiznat chybu.

U dalších českých trumpistů, například u Motoristů Filipa Turka či jeho čerstvého experta na zahraniční politiku Jana Zahradila, je vysvětlení komplikovanější. Označují se za „vlastence“, a Trump objektivně škodí naší vlasti. Přesto jsou schopni do krve hájit Trumpovu politiku nejen v jednotlivých aspektech, jako to dělá Babiš, ale i vcelku. Jaký to dává smysl?

Dobře se to dá vysvětlit na jednom jejich argumentu, konkrétně na obhajobě Trumpových cel uvalených na Evropskou unii. Základní argumentační linka je tato: „Proč unie naříká, že Trump zavádí cla na auta, když sama zavedla cla na čínské elektromobily a připravuje cla uhlíková? Copak jsou jedna cla dobrá a jiná špatná? Vždyť je to pokrytectví! Dobře unii tak!“

Pomíjejí přitom samozřejmě, že zatímco unie se pomocí cel brání čínskému sociálnímu a ekologickému dumpingu, Trump cla používá jako útočný prostředek. Mezi evropskými a Trumpovými cly je tedy podobný rozdíl jako mezi obrannou a útočnou válkou. Obojí je válka, ale asi všichni cítíme, že to není totéž.

Otázky a odpovědi

Vysoká cla na dovoz aut do USA v Česku postihnou hlavně výrobce dílů, větší problém bude mít Slovensko

28. 3. 2025 ▪ 8 min. čtení

Trumpisté jsou schopni takto argumentovat proto, že jsou, stejně jako Donald Trump, v jádru nepřáteli Evropské unie. Trumpovi vadí unie jako silný konkurent, našim národovcům překáží v realizaci jejich snu o rozpadu unie a renesanci národních států. A tak podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ fandí Donaldu Trumpovi navzdory tomu, že bezprostředně škodí své vlastní zemi.

Je samozřejmě nutné dodat, že někteří čeští předvolební podporovatelé Donalda Trumpa prozřeli. Například poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar rychle pochopil, že Trump je pro nás problém, nikoli požehnání. Jednak kvůli tomu, že začal vydírat Ukrajince, které Spojené státy až do jeho nástupu jednoznačně podporovaly, tak kvůli snaze zabírat cizí území (Grónsko) a obchodním útokům na Evropu, tedy i na Česko. Někteří poctiví konzervativci prostě udělali chybu, že podlehli dojmu, že je možné Trumpa brát „vážně, a nikoli doslova“. A protože ho nebrali doslova, nebrali dostatečně vážně ani to, co může způsobit. Teď ale modří už vědí. A ke cti jim slouží, že přiznali chybu.

Pokud jde o vytrvalé české trumpisty, ať už oportunistické jako Andrej Babiš, nebo přesvědčené jako Filip Turek, ti houfně začali v obhajobě svého postoje karikovat heslo vládní koalice „patříme na Západ“. Říkají: „Na Západ chceme patřit my, chceme patřit k Trumpově Americe! Na Východ nás naopak táhne vláda a všichni liberálové, kteří stále řeší Ukrajinu!“

Je to samozřejmě nesmysl, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, naši trumpovci při své mentální cestě „na Západ“ vynechali celou západní Evropu a pomíjejí, že ve stejných západních zeměpisných délkách jako USA je i Kanada, kterou nyní Trump ohrožuje ekonomickou agresí a snahou udělat z ní 51. stát americké Unie.

A zadruhé, pokud jde o Ukrajinu: Když nebudeme bránit Západ na jeho východních hranicích, tak by také brzy nemusel v Evropě žádný „Západ“ existovat. Cynik by mohl našim trumpistům na oplátku opáčit, že se chovají, jako by jim to ani nevadilo. Stejně jako by to asi nevadilo jejich idolu, který vyznává jen a jen velmocenskou politiku a docela dobře si rozumí s Vladimirem Putinem.

Čímž se dostáváme k pointě. Čeští trumpisté všeho druhu hrají o hlasy lidí, jimž imponuje síla, které tak či onak štve „Brusel“ a kteří zastávají názor, že rozbití světové bezpečnostní architektury je maličkost, hlavně že Trump „zakázal gender“. Ze všeho nejvíc ale připomínají psíka, do kterého surový pán opovržlivě kope, a on se mu přesto lísá k nohám v naději, že dostane nějakou tu kostičku. Jak to jde dohromady s důstojností a jak se taková strategie dlouhodobě vyplácí, snad není nutné dlouze, ba ani krátce rozebírat.

(Text je rozšířeným komentářem pro ČRo Plus)