Peníze nejsou všechno. Kam dnes míří evropský obranný průmysl a kde jsou šance českých firem?

Manažeři velkých českých společností obranného průmyslu mají poslední dobou plný stůl nejrůznějších nabídek ke spolupráci od desítek českých firem. S nejistými vyhlídkami automobilek se hlavně výrobní strojírenské firmy snaží svézt na vlně rostoucí potřeby Evropy vyzbrojit se proti případnému útoku z Východu.

„Většinou je z těch nabídek vidět naivita a neznalost toho, jak je třeba tohle odvětví regulované a co všechno se musí splnit, aby člověk mohl vyrábět zbraně,“ směje se jeden z těchto manažerů. Pod podmínkou anonymity některé případy popsal s tím, že detaily není možné v článku uvést, protože by se v nich firmy mohly poznat.

Příval peněz firmy láká

Nicméně je jasné, že do obranného průmyslu v příštích letech poplynou ze všech státních rozpočtů v Evropě i ze zdrojů Evropské unie mnohem větší peníze a že snaha firem, které se dříve obranou nezabývaly, naskočit do zbrojařského vlaku dává logiku.

Bráno čistě výrobně, Evropa by potřebovala co nejrychleji skloubit dva trendy, které jdou svým způsobem proti sobě, ale v obou má český průmysl slušné šance. První věc je relativně rychlá výroba co největšího množství součástek či chemikálií pro poměrně jednoduché zbraně a hlavně munici, kterých se – jak ukazuje válka na Ukrajině – spotřebuje obrovské množství. Válka je tak pořád jako v historii soubojem schopnosti ekonomik vyrábět co nejmasověji a nejlevněji to, co má největší účinek.

Druhý trend je technologizace. Válka je také tradičně soubojem novým technologií a jejich schopnosti se uplatnit na bojišti. Jenže nejmodernější zbraňové systémy jako rakety jsou velmi drahé a nevyrábějí se v západních zemích masově, i když – jak opět ukazuje ukrajinské bojiště – jsou potřeba. Zároveň existuje velké riziko, že je rychle buď nahradí, nebo naopak vyřadí z boje mnohem levnější zbraň. Stačí se podívat na diskusi, zda třeba drahé tanky mají smysl, když je z boje mohou relativně snadno vyřadit bezpilotní letouny.

V obou případech ale v Evropě platí, že vlády se zdráhají i po třech letech války na Ukrajině a s očekáváním budoucí ruské hrozby zadávat firmám – ať už nováčkům nebo tradičním hráčům – dlouhodobé kontrakty, které by navíc byly společné třeba pro více armád. Takto nastavená masová výroba by byla jednou ze zásadních cest, jak i produkci relativně drahých zbraní zlevnit, a firmám by se vyplatilo investovat do zvyšování výroby či stavby nových linek nebo přestavovat výrobu z civilní na vojenskou.

Rozhovor

Vlna zbrojení v Evropě je velkou šancí pro české firmy v řadě oborů, říká český diplomat a expert Jiří Šedivý

23. 4. 2025 ▪ 11 min. čtení

V tomto ohledu bude čím dál větší roli hrát tlak na společné evropské objednávky, i když dosud si každá armáda a každá vláda objednávala svoje specifické zbraně a zařízení, což nákupy prodražovalo a prodlužovalo čas výroby. Vlády tímto způsobem zároveň mohly chránit své národní šampiony. Výroba tak zůstávala drahá a rozdrobená.

Velký důraz se bude v Evropě dávat na budování vlastní protiraketové obrany, na elektronický boj nebo na drony. Bude se hledat způsob, jak zkombinovat oba popsané trendy. Všechno tohle jsou oblasti, kde má nebo by mohl mít český průmysl slušné šance v nějaké větší kooperaci uspět.

Výdělek nemusí firmám přinést jen zbraně

Zároveň by hlavně nováčkové neměli přemýšlet jen o tradičních zbraních, ale o výrobcích, které mají takzvané dvojí užití: jsou civilní a zároveň jsou důležité pro armádu. „Jde hlavně o výzkum a vývoj. Český průmysl má velký potenciál, a to právě nejen v oborech, které patří na první pohled do obranného průmyslu,“ tvrdí Jiří Šedivý, diplomat a politik, který byl posledních pět let do konce dubna ředitelem Evropské obranné agentury. To je orgán EU, kde většinou právě probíhá „seznamka“ evropských firem kolem konkrétních projektů nebo technologií, na kterých je potřeba pracovat.

Podle něj mají Češi šanci na evropské úrovni třeba s nanomateriály, informačními technologiemi, kyberbezpečností. Evropa například bude potřebovat vyvinout i vlastní satelitní systémy, bude muset komunikovat. „Velký potenciál vidím v různých sledovacích, navigačních nebo komunikačních prostředcích včetně těch, které se pohybují ve vesmíru. My Češi jsme někdy příliš soustředěni na tradiční hardware, tanky, děla, ale budoucnost je v technologiích dvojího užití, které dokážou znásobit možnosti i tradičních zbraní,“ zdůraznil Šedivý. Právě produkty dvojího užití pak mohou být svého druhu pojistkou, že kdyby se – náhodou – zbrojit přestalo, firmy budou mít výrobní program, který bude pokračovat.

Tento směr netradičního uvažování o možnostech nejen českého, ale i evropského průmyslu by třeba na letošním veletrhu IDET mohla podtrhnout a nasměrovat konference DET, kterou dávají dohromady investoři do start‑upů. Měli by na ni dorazit zástupci zhruba tří desítek start‑upů ze střední Evropy, Pobaltí nebo Ukrajiny, která sama o sobě se už vlastně stala průmyslově‑zbrojní základnou nejen pro svoji armádu, ale i pro celou Evropu. „Budeme se tam bavit třeba i o nákupech pro armády, což je něco, co se v Evropě musí změnit,“ říká iniciátor konference Petr Šíma z investičního fondu Depo Ventures.

Ukrajinský průmysl ukazuje, že je potřeba vyrábět levné zbraně rychle a ve velkých sériích.

Foto: Shutterstock

Šíma tak naráží na zkostnatělý a pomalý systém objednávek pro evropské armády, který neodráží tempo modernizace a inovace viditelné hlavně na Ukrajině.

Propojení technologických firem s novými formami válčení je způsob, jak se třeba ve Spojených státech snaží startupové zbrojařské firmy narušit dominantní postavení tradičních velkých zbrojařských firem. Souvisí to s trendem, který nastolila Ukrajina a o jehož vývoji v budoucnu nemají ještě jasno ani vojáci třeba v Severoatlantické alianci.

Její způsob boje je totiž postavený na získání naprosté převahy ve vzduchu pomocí supermoderních zbraní vybavených poslední elektronikou – třeba letouny F‑35. Jenže ukrajinské bojiště ukázalo, že účelné a stále masovější použití levnější a také docela chytré techniky může kalkulaci změnit ve prospěch masového nasazení levné techniky proti drahým komplikovaným zbraňovým systémům – ať už jde o sestřelování bojových letadel levnějšími raketami nebo ničení tanků či samohybných děl drony.

Zároveň ukrajinský průmysl ukazuje, že je potřeba vyrábět rychle a ve velkých sériích levné zbraně, protože válka, kterou politici a vojáci plánují jako rychlou, kde budou hrát roli právě nejmodernější drahé zbraně, se snadno může změnit ve válku opotřebovávací. Ukrajinu nyní do velké míry zachraňují drony, kterých stovky firem chrlí desítky typů s celkovou výrobní kapacitou dva miliony kusů ročně.

Válka krátká, nebo dlouhá?

„Války začínají a končí politickými rozhodnutími. Politické rozhodnutí začít válku předpokládá, že válka bude krátká,“ napsal v článku o iluzi krátkých moderních válek v časopise Foreign Affairs britský stratég Lawrence Freedman. „Jednou z vábniček vojenské síly je, že slibuje rychlé a rozhodné ukončení konfliktu. V praxi se to stává spíš výjimečně.“

Takže evropský obranný průmysl stojí před dilematem nejen z důvodu, jak rychle nastartovat výrobu, ale vlastně čeho a v jakých množstvích. Ukrajinský příklad přitom příliš nefandí třeba v případě pozemní techniky těm nejmodernějším, ale zároveň drahým a poruchovým zbraním, jako jsou třeba německé houfnice Pz2000. Ta podle nedávné analýzy think‑tanku Bruegel stojí zhruba sedminásobek toho co ukrajinská houfnice Bohdana a musí na opravy k výrobci do Německa.

Srovnatelnější výrobek s Bohdanou, francouzská houfnice Caesar, kterou si objednala i česká armáda, stojí zhruba dvojnásobek ceny ukrajinské zbraně. Ale i tak si Ukrajinci stěžují, že pro jejich potřeby jim stačí v poli jednodušeji opravitelná Bohdana – kterých nyní ukrajinské firmy chrlí podle ukrajinských médií až třicet měsíčně. Francouzská firma KNDS vyrobí za rok zhruba dvacet Caesarů.

Třeba Finové, kteří mají svoji obranu postavenou do velké míry na početném dělostřelectvu, nemarní čas. Kromě nákupu supermoderních F‑35 tak dělají i mnohem jednodušší inovace: staré houfnice tažené nákladními vozy montují na nově vyvíjené podvozky, aby své dělostřelectvo víc rozpohybovali.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Evropu tedy čeká ve vztahu k obrannému průmyslu řešení několika dilemat najednou, pokud bude chtít peníze za zbraně utratit efektivně. Výroba velkých sérií za rozumné peníze bude znamenat, že si jednotlivé armády nebudou moci tak jako doposud detailně vybírat, ale bude potřeba levněji vyrábět méně typů různých zbraní, po čemž volají experti už dlouho.

Zároveň bude třeba integrovat firmy, které umějí nové technologie propojit s těmi starými, a do budoucna vyvíjet naprosto nové. Nefunkční společný trh EU, hlavně v digitální sféře, něčemu takovému úplně nepřispívá. K tomu se pak přidává dilema regulačně‑průmyslové: mnoho evropských i národních předpisů znemožňuje rychlou výstavbu průmyslových provozů.

A v neposlední řadě má Evropa také problémy s tím, jak si opatřit dostatek různých materiálů pro takovou výrobu. Kupříkladu většinu kritických materiálů zpracovává u sebe doma – a tudíž kontroluje obchod s nimi – ruský spojenec Čína.

Pokud to tedy evropští politici myslí se zbrojením vážně, potřebují rychle vytvořit a prosadit dobře zacílenou průmyslovou politiku, která pomůže tato dilemata vyřešit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.