Tajemné bohatství katolíků. Jak papež František změnil vatikánskou banku a financování církve

Pozornost světa je upřena na dění ve Vatikánu, kde byl právě zvolen nový papež, Lev XIV. My finančníci máme díky tomu příležitost zamyslet se nad správou majetku církevních hodnostářů.

Vatikán je nejmenší země světa, s rozlohou necelého půl kilometru čtverečního a oficiálním počtem 882 obyvatel. Má vlastní banku, Institut pro náboženská díla (Istituto per le Opere di Religione, IOR), který spravuje veškerý majetek Vatikánu. Pracuje v něm více než stovka finančníků, tedy v poměru k počtu obyvatel se správě majetku věnuje více než deset procent populace. Lze však předpokládat, že značná část finančníků do práce „dojíždí“ z Říma. Bankovní tajemství Svatého stolce je velmi přísně střeženo a my se tak dozvídáme pouhé střípky informací, i když vztah banky k veřejnosti se vyvíjí a v posledních letech se instituce více informačně otevírá směrem k veřejnosti. Banka obsluhuje více než 12 tisíc klientů, přičemž podmínkou otevření účtu je velmi úzký vztah k církvi či k jejím institucím.

Staletá správa financí v sobě odráží historický vývoj společnosti, církve i bankovnictví. Prapůvod kumulace majetku tkví ve středověkém prodávání odpustků. Později církev investovala do nemovitostí a do pozemků, ve dvacátém století se zabývala transakcemi se státními dluhopisy a zcela nepřekvapivě kupila zlatý poklad. Část majetku bývala převáděna do neutrálních regionů typu Švýcarsko. Vatikánská banka pod svým současným názvem byla založena v roce 1942, uprostřed vřavy druhé světové války s misí pomoci církvi udržet majetek v těžkých časech.

K tomu banka dostala do vínku možnost fungovat v utajení, nepodléhala povinnosti zveřejňovat výsledky svého hospodaření, dokonce mohla likvidovat své interní záznamy. Jako bonus banka neměla povinnost platit daně. Taková míra tajemna přitáhla pozornost nacistů, kteří údajně banku využívali pro transfery zlata.

Po druhé světové válce se IOR vydala cestou podpory italského průmyslu a bankovnictví. Měla podíly v desítkách italských bank. Ještě později banka začala zakládat své pobočky v daňových rájích. Skandály se objevovaly v osmdesátých i devadesátých letech, kdy panovaly dlouhodobé pochybnosti o interních procesech a řízení banky. V roce 2012 začaly Spojené státy americké dokonce vyšetřovat vatikánskou banku pro podezření z nekalých transakcí, zatímco EU udeřila na banku z důvodu non-compliance s pravidly EU.

Taková míra tajemství správy církevního majetku začala vadit i poslednímu papežovi Františkovi. Ten se, zřejmě jako první papež v historii, nebál udělat průvan v zaběhlých strukturách svojí vatikánské banky. Papež František díky své popularitě opět přivedl k církvi nové věřící, což se odrazilo na objemu církevních darů, a do finanční historie Vatikánu se zapsal jako významný reformátor právě vatikánské banky. I pod jeho tlakem banka začala od roku 2013 víceméně pravidelně vydávat výroční zprávy, kde zveřejňovala nejen aktiva a ziskovost, ale třeba i charitativní činnosti.

Papež rovněž zatřásl manažerskými strukturami, přinutil banku uzavřít tisíce pochybných účtů a implementoval četné kontrolní mechanismy. Omezil vliv interních manažerů a přizval lidi z externího byznysového světa k řízení a dohledu nad bankou. Co je nyní běžným standardem ve světě bankovnictví, bylo pro vatikánské struktury velkým průlomem.

Analýza

Ani konzervativec, ani liberál, ale zastánce stability. Kdo je první papež pocházející z USA?

9. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

Co tedy ve výročních zprávách vidíme? Banka ve své poslední výroční zprávě za rok 2023 uvádí, že spravuje majetek 5,6 miliardy eur a generovala zisk 30,6 milionu eur. Z těchto dat vidíme, že zdaleka nejde tedy o objemný fond v takovém rozsahu, jako můžeme vidět třeba v případě Norska, Saúdské Arábie či Singapuru, jejichž aktiva jsou řádově zcela jinde. Přitom na internetu se objevují odhady úplně jiné úrovně majetku, ale pokud se držíme oficiálních čísel, jsme spíše při zemi. Církev si stále udržuje svůj vliv, ovšem ve finančním světě, především na poli likvidních aktiv, jde už spíše o menšího hráče.

Rovněž původ bohatství je naprosto odlišný. Zatímco velké suverénní fondy vznikaly nedávno, od sedmdesátých let minulého století, Vatikán spravuje majetek po generace shromážděný po malých částkách. Historicky Vatikán investoval konzervativně, často do firem, akciových podílů i dluhopisů, v „domácí“ italské ekonomice, pokud už se díval dále do světa, šlo především o nemovitosti. V posledních letech se v majetku objevují i akcie známých jmen, ale tady toho mnoho nevíme a jde opravdu pouze o doplněk portfolia.

Vatikánská banka má tedy dlouhou historii a za poslední dekádu se velmi změnila, což by mělo být přičteno k odkazu papeže Františka. Zakládá si také na svých principech etického investování, které má církev vymezeno jinak než většina investičního světa. Vyhýbá se investicím do hazardu či pornografie, obrannému průmyslu, ale také oblastem souvisejícím s farmaceutickým průmyslem (to je pro církev velmi citlivá otázka, neboť témata související s lidským zdravím a reprodukcí jsou velkým tabu).

Autor je hlavní investiční stratég ČSOB Asset Management