Hledá se plán, jak „rozrodit“ Česko. Stát povolal demografy, mají zvrátit rekordní propady porodnosti

Rodí se rekordně málo dětí. V Česku bude dokonce populační ročník 2025 nejslabší v historii, ještě výrazně slabší než ten loňský. Potvrzuje to i projekce dat za první tři měsíce, která nasbíraly Hospodářské noviny z velkých porodnic. Nízká porodnost je strašákem pro udržitelnost sociálního systému a státu. Stát si proto přivolal na pomoc expertní tým demografů, kteří mají zjistit důvody a vymyslet, jak situaci vyřešit. Co zaznívá mezi odborníky jako ta nejvhodnější řešení?

„Nikdy jsem se netěšila na to, že budu matkou. Těšila mě představa úplně jiných věcí,“ říká HN sedmadvacetiletá Kristýna z Brna, která se živí marketingem. Děti nechce, alespoň prozatím.

„Není to tak, že bych je neměla ráda, pracovala jsem i jako au-pair nebo vedoucí táborů. Ale čím víc jsem s nimi pracovala, tím víc jsem se utvrzovala v tom, že mi spíš vyhovuje role zábavné tety než mámy,“ popisuje Kristýna.

Když se o roli matky baví se svými kamarádkami, často prý naráží na to, jestli rodičovství zvládnou po finanční stránce. „Velkým tématem je také bydlení a obecně, že se dění na planetě nevyvíjí úplně optimistickým směrem,“ doplňuje.

Mladí nejdou do „nepromyšlených projektů“

Kristýna a její vrstevnice potvrzují celoevropský trend. Mladí lidé dnes před zplozením potomka potřebují být finančně zabezpečení, mít stabilizované zaměstnání a bydlení.

„Už se jen tak nepustí do nějakého ‚nepromyšleného‘ projektu, jako je dítě,“ říká o mladých lidech vedoucí katedry demografie a geodemografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Jiřina Kocourková. Páry tak rodičovství odkládají na pozdější dobu, podle zprávy Národního registru reprodukčního zdraví průměrný věk prvorodiček narostl od roku 2000 téměř o pět let. V roce 2023 dosahoval už 29,7 roku. 

Demografka Kocourková vede od září loňského roku na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) expertní tým pro demografickou stabilitu. Ten je složený z asi tří desítek odborníků a společně pomáhají státu vyzkoumat, kde tkví problém, a najít řešení, čím by se dal pokles porodnosti zastavit.

„Situaci nyní zkoumáme v rámci projektu Na všechno sami: příležitosti a rizika individualizace společnosti. Ten nám pomůže lépe pochopit příčiny poklesu porodnosti a změn v partnerském a reproduktivním chování,“ uvádí demografka.

Dětí ubývá kvůli úzkosti – hlavně té ekonomické

Odborníci za poklesem vidí komplex příčin. Demografové, ekonomové, sociologové a představitelé nevládních organizací, kteří v týmu jsou, se ale podle Kocourkové víceméně shodli, že jde hlavně o ekonomickou záležitost. „Výrazně se zvýšily náklady rodin, zvýšila se i nedostupnost bydlení. Můžeme to nazvat vícenásobnou krizí vyvolanou postcovidovou krizí,“ popisuje demografka s tím, že mezi hlavní faktory krize se řadí inflace a energetická a bezpečnostní krize.

Zároveň mají určitou „vinu“ i sociální sítě, což se nejdříve projevuje v partnerském chování a následně na to reaguje chování reprodukční. Ukazuje se, že mít dítě lidé odkládají i kvůli změně svých hodnot. To se mění s generací mileniálů a přidávají se i další pozdější generace. 

„Mladí mají pocit, že toho musí dosáhnout co nejvíce, ale zároveň po nich společnost vyžaduje, aby byli zodpovědní, samostatní a byli schopní se o sebe postarat. Je to pro ně tedy těžké rozhodování. A pokulhává i jedna z dalších prerekvizit, což je mít správného partnera,“ objasňuje. Expertní tým má tento trend v plánu podrobněji zkoumat.

Naopak takzvaná environmentální úzkost nemá na porodnost podle demografky zásadnější vliv. „Je relevantní se otázkou zabývat, v nových výzkumech ji máme zařazenou, ale v tuhle chvíli se neukazuje z odpovědí, že to je důležitý faktor,“ říká.

Že se rodí málo dětí, souvisí i s rostoucí vzdělaností žen. „Jsou více zapojené do ekonomického procesu, jsou nezávislejší, a tím pádem je samozřejmě pro ně obtížnější potom být v pozici na někom závislá,“ vysvětluje Kocourková.

I to je důvod, proč například nechce děti sedmadvacetiletá Anna z Prahy. Ta v této souvislosti mluví také o tom, že má obavy z finanční závislosti nebo ztráty volného času. „Po práci a o víkendech se chci věnovat svým zálibám, což je s malými dětmi prakticky nemožné. A nedokážu si představit, že bychom s partnerem v tuhle chvíli s našimi příjmy uživili ještě další lidi,“ dodává Anna.

Co by mohlo pomoci?

Jaké řešení by tedy bylo podle expertního týmu pro demografickou stabilitu účinné? Jednoduchá odpověď prý neexistuje. Situaci komplikuje i fakt, že odborníci zatím nevidí přesně do jádra těchto změn.

Některé státy, například Maďarsko, se uchýlily k takzvanému baby bonusu, tedy k jednorázové ekonomické pobídce. Ty však podle Kocourkové nefungují. Jiná ekonomická opatření jsou ale namístě.

„Například zvyšování slev na dani pro dítě. V týmu bylo řečeno, že slevy na děti poklesly v důsledku inflace o 30 procent a dosud nebyly valorizovány. Takže tohle jsou podstatné věci, na které je potřeba hledět. Tak jako jsou valorizovány důchody, měla by být automaticky valorizovaná podpora rodin,“ říká Kocourková.

Funkční by mohla být i valorizace rodičovského příspěvku. „To je vlastně ten minimální požadavek, který zazněl v rámci té diskuse,“ říká demografka. V minulosti pravidelnou valorizaci navrhovali například Piráti, odhadovali, že by ročně zvyšování „rodičáku“ vyšlo na několik miliard. Když se v roce 2020 zvedl z 220 tisíc na 300 tisíc korun, znamenalo to skokové navýšení státních výdajů o více než 14 miliard korun.

A další věcí je i změna rétoriky vůči rodinám. „Doteď je často rodina vnímána jako něco, co potřebuje pomoc, slevu, zvýhodnění. Je to dané i v názvu rodinných podpor. A to je špatně, protože vyvolávají dojem, že je rodina pro společnost přítěží,“ popisuje. Proto je podle ní potřeba změnit rétoriku v tom smyslu, že nejde o zvýhodnění, ale o narovnání podmínek. „O vyrovnání nákladu, protože rodina má zvyšující se náklady s výchovou dětí,“ shrnuje.

V expertní skupině na ministerstvu práce také zaznívalo, že by stát měl lépe zohledňovat náklady rodin. A to například pomocí navýšení daňových slev nebo v systémovějším řešení.

„Padaly návrhy, že by se třeba po narození dítěte nedanil příjem rodiny a neplatilo by se pojistné. Aby se ukázalo, že dítě je náklad i pro tu rodinu. Zatímco dnes mohou podnikatelé ve firmách odečítat jakékoliv náklady, rodiny si všechno financují samy. Diskutoval se tam i návrh, že by se třetina příjmu rodině nedanila,“ říká demografka.

Recepty, jak změnit „mindset“ mladých

Téma nízké porodnosti se skloňuje častěji i mezi politiky. Chtějí ho zohlednit i ve svých volebních programech, které nyní finalizují. HN proto oslovily zástupce sněmovních stran a zeptaly se jich na to, kde oni vidí řešení.

Ministr resortu práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) HN řekl, že pro rozhodování lidí při založení rodiny hrají roli hlavně tři faktory: dostupné bydlení, otázka zajištění dostatečných příjmů, tedy aby se rodina nepropadla do chudoby, a pak také sladění rodinného, osobního a pracovního života, včetně dostupnosti služeb, jako je dostatek předškolního vzdělávání.

„V té poslední oblasti jsme udělali velký průlom. To jsou dětské skupiny, povinnost obcí zajistit místo, flexibilita čerpání rodičovského příspěvku a jeho navýšení, včetně podpory studentů a hlídačkovné,“ vyjmenovává Jurečka.

Demografové označují jeho snahy na ministerstvu za pozitivní, a to především proto, že dává prostor názorům odborníků. „Po roce 1990 chyběl k rodinné politice skutečně systémový přístup. V tomto ohledu se asi nejdále dostala současná vláda díky ministru Jurečkovi. Přistupuje k řešení otázek rodinné politiky do značné míry systémově, netahá nápady z rukávu, ale obklopil se skutečnými odborníky na dané otázky,“ říká demograf Tomáš Kučera.

Do sněmovních voleb plánuje místopředseda vlády udělat ještě posun. Ve volebním programu chce mít sjednocení mateřské a rodičovské dovolené. Příspěvek by byl pravidelně valorizován. „Aby se výše přiblížila reálnému předchozímu výdělku toho člověka, aby rodina byla ekonomicky a sociálně stabilizovaná,“ uvedl Jurečka. Automatické navyšování rodičáku, které dříve navrhovali Piráti, ale tehdy neprošlo, strany se neshodly na způsobu navyšování, některé další ho odmítaly úplně. 

„V minulosti zamítl náš návrh na valorizaci velmi široký proud od ANO až po ODS. To bylo v minulém volebním období. Aktuálně se už ANO k našemu návrhu na valorizaci rodičovského příspěvku přidalo,“ říká poslankyně Olga Richterová.

Pirátská poslankyně se domnívá, že kromě dostupného bydlení je také důležité, aby byly dostupné školky i dětem od dvou let věku. V budoucnu chtějí dále navýšit rodičovský příspěvek, usilují o flexibilní vybírání rodičovské dovolené a také podpoření krátkých úvazků.

Například v roce 2023 vyplatil stát na rodičovském příspěvku zhruba 32 miliard korun. Loni se tato dávka jednorázově zvedla z 300 na 350 tisíc, celkovou vyplacenou částku ale zatím úřady nezveřejnily. 

historie

Demografický vzestup a pád českého národa. Dříve ženy měly i osm dětí, dnes ani ne dvě

13. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

Ministr Jurečka by chtěl ve sněmovně v příštím volebním období prosazovat také úpravy v daňovém systému. „Především zvýšení slevy na děti. To si myslím, že je velmi důležitý nástroj,“ řekl Jurečka. Dnes je roční daňová sleva na jedno dítě 15 204 korun, na druhé 22 320 a na třetí a každé další dítě 27 840.

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková (STAN) si podobně jako ostatní pochvaluje prosazení novely zákona o dětských skupinách. I ona zdůrazňuje jako klíčovou podporu bydlení, ale i finanční gramotnost mladých lidí, aby dokázali našetřit a umět s penězi vyžít. Řekla také, že politici musí udělat nejlepší podmínky pro to, aby ženy neměly pocit, že těhotenstvím ztrácí kariéru nebo možnost dalšího vzdělávání. „Proto jsme teď schválili hlídačkovné i sociální stipendia vysokoškolských studentů,“ uvedla poslankyně.

Hnutí STAN zařadilo do programu pro sněmovní volby i „bonus“ pro rodiče, kteří se oba zapojí do péče o dítě. Pokud by každý z rodičů pečoval o potomka na rodičovské dovolené alespoň tři měsíce, zvedl by se rodině příspěvek ještě navíc o 50 tisíc korun. Chtějí tak docílit toho, že ženy nebudou mimo pracovní trh tak dlouhou dobu.

Pivoňka Vaňková také zmiňuje, že by bylo dobré mladým lidem víc říkat, ať myslí na to, že jednou zestárnou, nebo jim říkat, že jestli chtějí ve stáří mít nějakou podporu státu a důchod, tak nám musí průběžný důchodový systém fungovat. „A to bude fungovat, jen pokud budou děti,“ uvedla.

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) a stínový ministr práce a sociálních věcí kritizuje, že vláda vnesla do dětských skupin pro obce zmatek a změna financování (Na začátku letošního roku dostávali provozovatelé dětských skupin peníze od státu formou záloh vždy na čtyři měsíce. Nově od května platí naopak proplácení na základě ohlášené naplněné kapacity za ukončený měsíc zpětně, což menším dětským skupinám způsobilo finanční problémy – pozn. red.) ohrožuje ty nejmenší skupiny.

Důležité je podle něj podpořit výstavbu bytů a předškolních zařízení. Vrátit by chtěl i slevu na jízdné zpět na 75 procent, což zavedla minulá vláda předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, ale ta současná ji snížila na 50 procent. 

Rodina je „základ státu“

Zásadní je podle něj i zvýšení image rodiny, a navíc zahrnuté jako téma do vzdělávání. „Jde o to zlepšit komunikaci, že rodina má prostě smysl. Osvěta toho, že fungující rodina je prostě to nejlepší pro děti a stát. Mám pocit, že se slovo rodina vytratilo ze vzdělávacích programů na školách. Tam se vůbec neříká o tom, jakým způsobem budovat vztahy v rodině, co ta rodina znamená a kam směřuje do budoucna,“ řekl Juchelka. ANO by si představovalo také zmocněnce pro rodinu, který by koordinoval různé resorty a šířil prorodinnou politiku.

SPD zase spatřuje cestu v Maďarsku, kde zavedl Orbán daňové úlevy pro matky a další ekonomické pobídky. Vinu za nízkou porodnost také dávají očkování proti covidu. „I to je jeden z důvodů, na který poukazujeme, že to mohlo hrát roli,“ říká poslankyně SPD Marie Pošarová.

Budeme mít dost žen matek?

Podle demografa Tomáše Kučery návrhy politických stran ale nezohledňují jeden aspekt. „Jako by si nikdo z nich neuvědomoval, že celkový počet narozených dětí nezávisí jen na průměrné ‚reprodukční výkonnosti‘ potenciálních matek, ale také na jejich počtu,“ upozorňuje.

Takže když s pomocí veřejných opatření politicky zvýšíme do budoucna tuto výkonnost, tedy úroveň celkové plodnosti charakterizující v demografii celkovou intenzitu reprodukce žen, tak ještě nemusí vzrůst počet narozených, neboť mezitím může poklesnout počet žen v reprodukčním věku. „Případně se ‚zhoršit‘ jejich věkové složení a souhrnný efekt posledních dvou uvedených změn může více než eliminovat případný vzestup plodnosti,“ vysvětluje demograf.

Počet žen v reprodukčním věku v Česku podle Kučery aktuálně dynamicky klesá. „Jejich věkové rozložení je čím dál méně příznivé z hlediska porodnosti. Jednak věk vyšší plodnosti připadající zhruba na věkový interval 25–35 let již opustily všechny ženy z početných generací 70. i 80. let a nahradily je především výrazně méně početné generace žen narozených v 90. letech. Jednak nám z reprodukčního věku vystupují nejsilnější ročníky narozených v posledních padesáti letech a vstupují do něho generace z konce první dekády 21. století, jejichž početní stav je zhruba o třetinu nižší.“

Byť některé návrhy stran podle Kučery dávají smysl a mohly by zmírnit téměř neodvratný propad budoucích počtů narozených, celkově stále chybí hlavně systém. „Významové rozlišení a propojení navrhovaných opatření stejně jako vnější vazby – především ty na státní rozpočet,“ dodává demograf.