Většina Čechů věří, že se o ně v budoucnu postarají jejich blízcí

Dokázali bychom se postarat o nemocného člena rodiny, pokud by to bylo nutné? Jaké by to mělo finanční, emocionální i časové dopady? Tyto otázky jsou v českých rodinách stále aktuálnější. Podle průzkumu finančního domu UNIQA vzniklého ve spolupráci s agenturou NMS na stáří od rodiny očekáváme péči častěji, než jsme ji sami ochotni poskytnout.

Až 26 procent Čechů se setkává v širší rodině s osobou závislou na pomoci druhých a 8 procent rodin má doma někoho nemohoucího. Česká populace stárne a s tím roste i počet lidí závislých na péči svého okolí. Dnes je v Česku více než 360 000 lidí, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Podle demografických prognóz se tento počet v následujících 40 letech ztrojnásobí. Nejedná se však jen o seniory – závislost vzniká v důsledku vážných nemocí, neurologických poruch či psychických onemocnění.

Většinu osob závislých na pomoci v rodině tvoří dospělí – až 86 procent. Nejčastějším důvodem potřeby péče je stáří nebo dlouhodobá nemoc. Z konkrétních nemocí to jsou nejčastěji chronické komplikace cukrovky, závažné poruchy krevního tlaku, poruchy nervového systému, poruchy osobnosti, chování a intelektu.

Zdroj: UNIQA

Specifickou výzvou je pak péče o znevýhodněné děti, kde pečující narážejí na nedostatek institucionální podpory; hlavně proto, že na rozdíl od péče o stárnoucí je prakticky každý případ v něčem jiný. Rodiče těchto dětí také často naráží na to, že jim časově náročná péče o nemohoucí není uznána jako práce například z hlediska daní.

Pro mnoho rodin přichází péče o nemohoucího člena náhle. Často to vede k přehodnocení pracovního života – každý pátý pečovatel musel dát svou kariéru na druhou kolej, aby se mohl věnovat svému blízkému. O své blízké pečují nejčastěji ženy.

Očekávání versus realita

Průzkum UNIQA přinesl zajímavý kontrast mezi očekáváním a skutečnou ochotou pomoci: 79 procent Čechů věří, že se o ně v budoucnu postarají jejich blízcí, ale jen 69 procent lidí je na tuto roli opravdu připraveno. Tento rozpor ukazuje, že spoléhání na rodinnou podporu nemusí být vždy spolehlivým řešením.

„Upřímně řečeno, nemám v plánu starat se o rodiče. Nejsem na to psychicky připraven, a co je nejhorší, je to fyzicky, a hlavně finančně náročné. Takže představa, že si moje děti vezmou volno z práce, aby se postaraly o své milující rodiče, u nás opravdu nefunguje,“ říká 35letý muž, který se průzkumu zúčastnil.

„Podobně jako dědictví nemovitostí, zajištění péče seniorům je jedním z kritických témat, které Češi ve svých rodinách velmi často nemají jasně vyříkané. Přitom jde o oblast s obrovským dopadem do rodinných vztahů a do života rodiny celkově. Hlavně v rodinách, kde se členové vidí jen občas a příliš spolu nemluví, se pak čím dál častěji stává, že starší rodiče či prarodiče v tichosti počítají s tím, že se o ně děti postarají. To se ale stát nemusí. A se stárnutím populace se to bude dít stále méně často,“ říká Prokop Vejda, analytik z agentury NMS.

Na pomoc příbuzných ve stáří se nejvíce spoléháme v rodinách s vyššími příjmy. Nejméně se na péči příbuzných spoléhají lidé, kteří žijí sami, nebo v rodinách s nízkými příjmy. Nejčastěji chtějí o své blízké pečovat lidé z vícegeneračních rodin žijících společně a z menších měst.

Situaci komplikuje fakt, že péče o blízkého je nejen fyzicky, ale i psychicky a časově vyčerpávající. Mnozí pečující se ocitají v sociální izolaci a bojují s finančními obtížemi. Právě ekonomická stránka péče je pro mnoho rodin velkou překážkou, protože dostupné asistenční služby jsou drahé a důchody často nestačí na jejich pokrytí.

Jak by podle českých rodin měla ideální asistenční služba vypadat? Klíčovým kritériem je, aby šla zaplatit z důchodu. Rozsahem služeb by měla odpovídat každodenním nutným úkolům jako podání léků, příprava jídla, drobná pomoc s hygienou, nákupy, úklid nebo doprovod k lékaři. Personál by měl být nejen odborně vyškolen, ale také komunikativní a empatický.

Většina rodin by uvítala finanční podporu. Z průzkumu jasně vyplynulo, že strach z neschopnosti postarat se o postiženého člena rodiny je jedním z faktorů, které nejvíce ohrožují pocit bezpečí v českých rodinách.

„Pokud lidé označí obavy z neschopnosti postarat se o nemohoucí členy rodiny jako zásadní věc, která jim ohrožuje bezpečí rodiny, je důležité vědět, že zde máme řešení: možnost vyplácení doživotní renty při dlouhodobé péči, která může pomoci a odlehčit rodinám finančně,“ říká generální ředitel UNIQA Rastislav Havran.

Nechci být na obtíž

Češi si stále více uvědomují, že se jim může stát totéž. Nejčastější postoj ke stáří je: „Hlavně ať nejsem na obtíž.“ Často nemáme mentální ani finanční kapacitu na to, abychom se vypořádali s tím, co nás čeká za několik desítek let. K výši důchodů jsou lidé většinou velmi skeptičtí. Spoléhají na to, že se o ně rodina postará, přesto se o budoucnosti a možné péči v rodině příliš nemluví.

Z výzkumu také vyplynulo, že o blízké pečujeme v rodinách především proto, že si to přejí. Kromě přání osoby, o kterou je pečováno, hraje však v rozhodnutí velkou roli i to, že péče v rámci rodiny je společenskou normou a tradičním řešením.

Češi se rozcházejí v názorech na to, jak vstřícný je stát v péči o zdravotně postižené. Mladší generace se méně spoléhají na pomoc státu a uvědomují si, že v případě potřeby budou muset řešit situaci převážně samy. Lidé ve středním věku často zmiňují důchodové pojištění.

A jak se zajistit, abychom si v budoucnu mohli třeba zaplatit odbornou pomoc v domácnosti? Měli bychom si také uvědomit, že populace České republiky stárne a těch, kterým zbývají síly na to, aby se postarali o své rodiče, bude stále méně.

„Průzkum také ukázal, že pojištění prokazatelně podporuje náš pocit bezpečí až v 90 procentech českých rodin, které jsou pojištěné. To platí napříč generacemi. Nejvíce pocit bezpečí zvyšují pojištění proti scénářům, které si umíme živě představit – tedy například životní a úrazové pojištění,“ vysvětluje generální ředitel UNIQA Rastislav Havran.

Čtvrtina domácností nemá finanční rezervu

Průzkum se také zabýval tím, jak české domácnosti tvoří rezervy na nečekané výdaje. Podle výsledků téměř každá čtvrtá domácnost finanční rezervu nemá, u patchworkových rodin, které tvoří muž, žena a děti z vícera vztahů, je to dokonce polovina a sedm procent domácností žije doslova ze dne na den.

Majetkové a finanční zabezpečení přitom hraje klíčovou roli při budování pocitu bezpečí v českých rodinách. Vedle toho k celkovému vnímání stability přispívají i další faktory, jako jsou rodinné vztahy, zdraví a péče, každodenní soužití či okolní svět a sdílené hodnoty.

„Čtvrtina českých rodin nemá finanční rezervu – a právě peníze jsou podle našeho průzkumu nejčastějším zdrojem napětí. Z vlastní zkušenosti víme, že i malé kroky v hospodaření nebo zajištění majetku dokážou výrazně zlepšit pocit jistoty v rodině. Stejně jako varování před povodněmi může pomoci zachránit životy, i finanční prevence pomáhá předcházet hádkám, stresu a nejistotě,“ říká místopředsedkyně představenstva a finanční ředitelka UNIQA Lucie Urválková.

Článek vyšel ve spolupráci s UNIQA.

Prohlédněte si kompletní výsledky průzkumu zde: www.velkypruzkumrodin.cz.