Ďáblice jako Údolí padlých aneb Když se dá s minulostí vyrovnat jen exhumací

Známý bonmot tvrdí, že dějiny se opakují: nejdřív jako tragédie, podruhé jako fraška. Vláda Petra Fialy přidala zkraje července jedním nenápadným rozhodnutím k téhle zkušenosti třetí, nápravnou fázi – a dobře že tak. Odsouhlasila, že z masových hrobů na pražském Ďáblickém hřbitově mají být po identifikaci exhumovány pro začátek ostatky tří obětí komunistického režimu a předány rodinám k důstojnému pohřbení. Končí tak éra, kdy se dalo hořce vtipkovat, že zatímco Španělsko řeší hrob diktátora Francisca Franca, Češi vedle „svého“ kata K. H. Franka nechávají dál ležet vlastní hrdiny. Už to neplatí. Jestli se vše podaří, naleznou Karel Sábela, Vilém Sok a Miloslav Jebavý, političtí vězni popravení v roce 1949 za protikomunistický odboj, věčný klid daleko od padouchů. Zkrátka někdy je exhumace jedinou možností, jak vybřednout z hrůzné i fraškovité minulosti.