Z bezdomovce až k miliardové firmě. Zakladatel Lushe mluví otevřeně o aktivismu, svých úzkostech i rituálu „4pm bath“

V mládí ho fyzicky týral nevlastní otec. A ani s matkou neměl zrovna nejlepší vztahy. Ostatně v jeho šestnácti letech už ho zkrátka rodiče jednou nepustili domů. Mark Constantine tak přežíval nějakou dobu v lese, při učňovské práci v kadeřnictví si nájem nemohl dovolit.

Běžela 70. léta minulého století, ve Velké Británii se množily dělnické stávky a sociální nepokoje, Severní Irsko se zmítalo v násilí. A mladý Constantine, který příležitostně spával u přátel nebo u rodiny své budoucí ženy, tehdy začal ve volném čase na koleni vyvíjet přírodní vlasové nebo pleťové produkty.

Poté co si našel vlastní bydlení, poslal pár svých vzorků do jedné z velkých kosmetických firem a postupně se stal jejím největším dodavatelem. Nakonec společnost úspěšně prodal, ale utržené miliony utopili spolu s manželkou a dalšími čtyřmi obchodními partnery v neúspěšném zásilkovém byznysu. Když nová firma v polovině 90. let zkrachovala, založila šestice společně značku Lush. Z kůlny, kde v roce 1995 začínali s prvními pokusy, se kosmetická firma dostala na celková čistá aktiva firmy 106 milionů liber.

Od zlomového momentu v jeho kariéře uběhlo přesně 30 let. Rozhovor s mužem, jehož jmění se podle The Times odhaduje zhruba na 10 miliard korun, se domlouval měsíc a půl.

Nakonec se třiasedmdesátiletý podnikatel s HN spojuje online ze svého pětipokojového domu v městě Poole, které leží na jižním pobřeží Anglie. V něm bydlí už 43 let se svou ženou Mo, která ve firmě Lush vyvíjí produkty. A právě v tomto městě odstartoval příběh jednoho z nejúspěšnějších ekologických brandů dneška. Otevřel v něm první obchod s čerstvou, ručně vyráběnou kosmetikou Lush.

Ta je proslulá zejména ruční výrobou šumivých bomb do koupele, které vynalezla před více než 30 lety Constantinova manželka. Cesta k takovému globálnímu úspěchu je ale protknutá neuvěřitelnými momenty.

Při vyprávění mluví Constantine skromně, působí jako starý známý. Během rozhovoru často vtipkuje, pak ale také zvážní. To když vypráví o těžkých chvílích ve svém životě.

Vysvětluje mimo jiné i to, proč jeho firma odešla před několika lety ze sociálních sítí nebo proč se rozhodl napsat knihu, ve které propojuje poezii se světem byznysu. 

Zcela otevřeně ale mluví i o svých úzkostech, které většina vrcholových manažerů nepřiznává, nebo popisuje každodenní rituál, který mu brání přijímat špatná rozhodnutí.