Že je inflace a ceny rostou? To není důvod zvyšovat odškodné za chyby státu, řekl Ústavní soud

V průměru 15 až 20 tisíc korun platí stát jako odškodné za každý rok průtahů v soudních, ale také třeba správních řízeních. Jenže zatímco platy i ceny vzrostly za posledních 15 let téměř dvojnásobně, odškodné zůstává na stále stejné úrovni. A Ústavní soud má proto na stole už desítky žalob, že se za průtahy už dlouho vyplácí neadekvátně nízká suma.

Uvedené rozmezí, které v roce 2011 stanovil Nejvyšší soud, bude ovšem platit i nadále. Rozhodl o tom tuto středu Ústavní soud – podle něj totiž není důvod výši odškodného za průtahy měnit. A to i přesto, že hodnota peněz klesla za tu dobu téměř o polovinu.

Ústavní soud posuzoval případ muže, který od roku 2005 čelil kvůli sporu o částku 11 milionů  exekuci a až po sedmnácti letech soudy definitivně uzavřely, že byla nezákonná. Mimochodem: oním mužem je Pavel Kos, jeden z obžalovaných v kauze Dozimetr. Ten dostal za 17 let trvající řízení odškodné 370 tisíc korun, tedy 22 tisíc korun za jeden rok. Ale domáhal se jeho zvýšení na dvojnásobek.

Ty adresy jsou naše, vy jste je zneužili! Aukro a Allegro válčí o miliony kvůli údajné krádeži databáze zákazníků

24. 9. 2025 ▪ 4 min. čtení

Právě tento případ soudce Zdeněk Kühn předložil celému plénu, aby posoudilo, zda není na čase odškodňovací vzoreček takřka po patnácti letech změnit. To ale nakonec rozhodlo, že zůstane i nadále v platnosti. A tedy ani suma, kterou za průtahy Kos dostal, se nebude zvyšovat.

„Částka není nepřiměřeně nízká. A to ani ve srovnání s jinými státy,“ konstatoval v nálezu nakonec Kühn. Ústavní soud si totiž vzal k porovnání odškodné, které vyplácejí ostatní státy, a z tohoto pohledu je Česko v průměru. Například v Polsku již od roku 2009 platí jako základ suma okolo tří tisíc korun, v Nizozemsku a Německu zase kolem tisíce eur, v Litvě, Chorvatsku či na Slovensku pak v rozmezí 200 až 500 eur.

Ve všech státech přitom platí, že základní suma se zvyšuje či snižuje podle různých kritérií. Mezi nimi jsou například složitost a závažnost případu, kdo se na protahování podílí či jaký význam pro stěžovatele odškodné má. Kühn poukázal i na to, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva není povinnost přiznané částky časem valorizovat. Ústavní soud by podle něj mohl zasáhnout pouze v případě, kdy by přiznané odškodnění bylo nepřiměřeně nízké.

Ministerstvo spravedlnosti loni vyplatilo „za škody při výkonu moci“ 420 milionů korun, z toho 107 milionů jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Zbytek byla náhrada škody, ušlého zisku, odškodné za nezákonnou vazbu či náklady právníků.

Advokát Jan Bouček, který se na odškodňování za chybný postup státu specializuje a několik takových stížností k Ústavnímu soudu také podal, považuje verdikt za výsměch. „Vždyť i samotným soudcům se za tu dobu zvedl plat více než dvojnásobně,“ poukazuje.

Podle dalšího advokáta Ervína Perthena to navíc způsobuje diskriminaci, protože dříve odškodněným byly – v přepočtu na reálnou hodnotu peněz – přiznány vyšší sumy než těm pozdějším. „To vede k rozdílné ochraně práv a porušení práva na rovné zacházení,“ poukázal.

A na jejich stranu se staví i jeden z ústavních soudců Jaromír Jirsa, který napsal nesouhlasné disentní stanovisko. Byl nicméně jediný.

Podle Jirsy je třeba mít na vědomí reálnou hodnotu peněz. „V roce 2011 si kupující za částku 15 tisíc korun koupil 696 kmínových chlebů, v roce 2023 pouze 337,“ popsal a připomněl, že odškodné má odčinit diskomfort, který v případě příliš dlouhého řízení člověk musel strpět. Navíc připomněl, že by mělo mít i preventivně-sankční funkci.

„Dostatečně vysoké základní zadostiučinění totiž může mít odrazující účinek vůči státu, v jehož kompetenci je zajistit systém justice, aby průtahy v soudním řízení při běžném chodu nevznikaly,“ poukázal. „Zjednodušeně řečeno: adekvátní základní částka neslouží pouze jako cukr pro poškozené, nýbrž i jako bič vůči státu.“