AI videa mají stále limity. Už jsou ale k nerozeznání od reality

Vystudoval jste Fakultu informatiky v Brně, deset let jste pracoval v Avastu. Co vás přivedlo od kyberbezpečnosti k tomu, že dnes vyrábíte AI videa a školíte AI nástroje?

Celý život jsem rozkročený mezi dvěma světy, kterými byly technologie a umění. Na jedné straně informatika, matematika, fyzika, na druhé straně divadlo a film. Přihláška na FAMU nevyšla, tak jsem vystudoval informatiku a zvolil technologickou větev. Ale umělecký svět mě pořád lákal.

Po tolika letech v Avastu, kde jsem se hodně naučil, jsem začal cítit, že už tomu nedávám tolik, kolik by si to zasloužilo. A naopak, že tato práce už nedávala tolik mně. Do toho jsme měli malé děti a já jsem začal úplně jinak přemýšlet o čase a o tom, jak ho trávím. Cítil jsem, že potřebuji dělat něco smysluplnějšího, co spojí technologie s kreativitou. Současně se začaly objevovat první AI nástroje. Bylo mi jasné, že to není jen další módní vlna, ale něco, co zásadně promění způsob, jak fungujeme. I za cenu určitého rizika mi přišlo vzrušující naskočit do toho co nejdřív. Takže jsem dal výpověď, aniž bych přesně věděl, co budu dělat dál. Měl jsem něco našetřeno, takže jsem si mohl dovolit několik měsíců nepracovat. Když začaly docházet peníze, hledal jsem smysluplné zkrácené úvazky, ale narážel jsem. Buď to nebylo zajímavé, nebo rozumně ohodnocené. Tak jsem si řekl, že jediná cesta je postavit něco vlastního.

Dát AI kreditku je stejné jako ji dát batoleti, říká Jan Hejtmánek z Deloitte

24. 11. 2025 ▪ 10 min. čtení

Začal jsem se systematicky zavírat do pracovny a věnovat se zkoumání AI nástrojů. Jeden den textové generátory, další den obrázky, pak video. Nevěděl jsem přesně, co z toho bude, ale šel jsem za tím, co mě fascinovalo. Musím poděkovat manželce, která byla v té době na rodičovské, měli jsme nižší příjem, ale přesto mě nechala experimentovat s tím, že z toho snad něco bude. V jednu chvíli jsem dokonce od jedné firmy dostal lákavou nabídku za 160 tisíc korun měsíčně. Věděl jsem ale, že bych musel obětovat všechno, co jsem kolem AI začal rozjíždět, a tak jsem ji odmítl a začal budovat něco vlastního v úplně novém oboru.

Jak jste se z člověka, který „jenom experimentuje v pracovně“, stal viditelnou tváří českého AI videa?

Hodně mě ovlivnila kniha Austina Kleona „Ukaž, co děláš“. Pokud chcete, aby o vás někdo věděl, musíte průběžně ukazovat, co děláte. Takže jsem na sítě sdílel prakticky všechno od drobných experimentů, nesmělých pokusů a prvních videí. Postupně se mi začali ozývat lidé. Jeden z prvních byl známý z audiovize, který po mně chtěl AI znělky pro filmový festival Pražský filmový kufr. Pak přišly další poptávky, třeba z televize Prima. Všechno se nabalovalo jako sněhová koule. Videa s Přemyslem Oráčem a kněžnou Libuší v podobě influencerů mě dostala k velkému publiku a otevřela nové dveře.

Výroba AI videa je levnější než klasická filmová produkce. Kolik klienti ušetří?

Nikdy jsem nepracoval v klasické reklamní produkci, takže nemám detailní čísla z první ruky. Ale bavím se s lidmi, kteří dělají velké reklamy tradičním způsobem, a shodujeme se, že úspora může být řádově desetinásobná. Řekněme, že klasický reklamní spot stojí zhruba milion. AI video na srovnatelné úrovni, tedy srovnatelné v tom smyslu, že splní účel a obstojí před divákem, může stát kolem sto tisíc. Samozřejmě záleží na konkrétním zadání, ale řádově to tak vychází.

Co klienty během spolupráce na tvorbě AI videí nejvíce překvapí?

Často přijdou s představou, že když je to AI, tak to přece zvládne všechno. Jako by to byl všemocný nástroj, který vyřeší každé zadání. Ve skutečnosti má jasná omezení. Některé věci zvládne skvěle, jiné zatím vůbec, nebo jen s obrovským úsilím.

Druhá věc je, že někteří klienti jsou zvyklí na klasickou produkci, kde má proces jasné fáze: scénář, moodboard, storyboard, natáčení, střih, postprodukce. Každý krok je oddělený a vracet se zpět je finančně velmi náročné. U AI videa pracuji jiným, agilním způsobem. Nejdřív vyplním celou délku videa statickými obrázky, pak je rozhýbu, průběžně nahrazuji záběry, které nesedí, dogenerovávám, přidávám detaily. Jsem schopný těsně před koncem vyměnit nějaký záběr za jiný, aniž bych musel „bourat“ celý projekt. To je způsob práce, který u klasického natáčení prakticky neexistuje.

Učíte lidi pracovat s AI videem. Co je nejčastější chyba začátečníků?

První častá chyba je, že se snaží do jednoho záběru nacpat úplně všechno. Chtějí, aby postava v osmi sekundách otevřela dveře, vešla, udělala si kávu, sedla si, napila se a podívala se z okna. To je u AI videí nereálné zadání. Je potřeba akci rozsekat do více kratších záběrů.

Druhou chybou jsou příliš obecné prompty. „Žena si udělá kávu“ může vypadat milionem způsobů. Model pak hádá, co vlastně chcete, a výsledek je často jiný, než jakou scénu máte v hlavě. Je potřeba být konkrétní, dát tomu rytmus a rozmyslet si, co se kdy stane. Zároveň je fascinující, jak během jediného dne dokážou i lidé bez zkušeností s videem a AI udělat svoje zábavné video. To ukazuje jednu zásadní věc, totiž že dochází k demokratizaci tvorby. Dřív měl člověk s kreativními ambicemi mnohem menší možnosti, mohl psát nebo třeba kreslit. Dnes může své nápady vyjádřit i ve formě videa, filmovou produkci má doslova v notebooku.

Jak daleko už AI video je? Jsme v bodě, kdy běžný divák nerozezná, že sleduje „umělý“ obraz?

Myslím si, že v této fázi už jsme. Existují nástroje, kde stačí pár pokusů, aby vzniklo video, které naprostá většina lidí nerozezná od reálného. Dřív jste museli generovat pět až deset verzí, než jste se dostali k něčemu, co vypadalo realisticky a zároveň odpovídalo zadání. Dnes je často použitelný už první pokus.

Na filmovém festivalu HAF vyhrálo nedávno moje video s fiktivním zpravodajstvím ze základní školy. Porota ocenila skvělý herecký výkon dětí. Teprve po udělení ceny porotci zjistili, že video bylo kompletně generované v AI. V podmínkách soutěže přitom nebylo uvedeno, o jaký druh videí se má jednat. Jestli AI video vyhrává soutěže, aniž by si toho porota všimla, jsme už opravdu daleko.

Čeho se v souvislosti s AI nejvíc obáváte do budoucna?

Těžko říct, jestli v součtu převáží pozitivní, nebo negativní dopady. Je možné, že v extrémním scénáři dojde na nějaké „celkové zničení“ světa, ale tyhle úvahy přenechám filozofům.

Umělá inteligence

Stáhněte si přílohu v PDF

Co považuji za mnohem pravděpodobnější a bližší, je ekonomická změna. V horizontu pár let se velké množství lidí stane ekonomicky nerelevantními. Práce, kterou dnes dělají, prostě přestane mít hodnotu, protože ji AI zvládne levněji, rychleji a často i lépe. Nejohroženější jsou profese, které se odehrávají u počítače, protože tam jde o uzavřené, dobře měřitelné prostředí, které je ideální pro trénování modelů. Domnívám se, že teď je vhodná doba se v klidu zamyslet nad tím, jaký je lidský rozměr každé konkrétní práce. Kde přicházíte do kontaktu s lidmi, kde je potřeba empatie, vztahy, příběh? Tenhle rozměr je potřeba posilovat, protože v něm mají lidé oproti AI ještě nějakou výhodu.

Jakou radu byste dal lidem, kteří se obávají, že jim AI vezme práci?

Hlavní rozdíl mezi těmi, kdo v éře AI uspějí, a těmi, kdo se v ní ztratí, bude to, že ti první se nebudou bát experimentovat, zkoušet nové nástroje, hrát si s nimi a hledat, kde mohou ušetřit frustrující část práce. Nástroje se kaž­dou chvíli posouvají a zvládají nové a nové věci. Kdo se k nim staví stylem „takhle se to dělalo vždycky“, ten bude mít problém.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Umělá inteligence.