Když už jsme jako společnost ztratili odvahu a ochotu zásadně proměnit důchodový systém – tedy přejít z průběžně financovaného systému například na fondový –, pak bychom alespoň neměli rozebírat ta opatření, která mají zabránit propadu průběžného systému a spolu s ním i státního rozpočtu do hlubokého strukturálního schodku a zatížení budoucích generací těžkých dluhovým břemenem. Právě to se v současných návrzích revize důchodových změn bohužel odehrává.
Nejde už o to, zda má být rozpočtová politika méně či více uvolněná. Dokonce tu jde o víc, než jestli je nebo není státní rozpočet v souladu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti. V případě důchodů se hraje o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a férovost mezi generacemi. O to, zda budeme našim dětem předávat ekonomiku a rozpočet schopný financovat důstojné stáří – nebo bianko šek v podobě vyšších daní a odvodů, vyššího dluhu či chudinských důchodů.
Co se dočtete dál
- Jak demografie ovlivní poměr pracujících a důchodců do roku 2050.
- Jaký bude odhadovaný deficit důchodového systému bez reforem po roce 2050.
- Jak ostatní země EU posouvají věk odchodu do důchodu.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.









