Když už jsme jako společnost ztratili odvahu a ochotu zásadně proměnit důchodový systém – tedy přejít z průběžně financovaného systému například na fondový –, pak bychom alespoň neměli rozebírat ta opatření, která mají zabránit propadu průběžného systému a spolu s ním i státního rozpočtu do hlubokého strukturálního schodku a zatížení budoucích generací těžkých dluhovým břemenem. Právě to se v současných návrzích revize důchodových změn bohužel odehrává.

Nejde už o to, zda má být rozpočtová politika méně či více uvolněná. Dokonce tu jde o víc, než jestli je nebo není státní rozpočet v souladu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti. V případě důchodů se hraje o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a férovost mezi generacemi. O to, zda budeme našim dětem předávat ekonomiku a rozpočet schopný financovat důstojné stáří – nebo bianko šek v podobě vyšších daní a odvodů, vyššího dluhu či chudinských důchodů.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak demografie ovlivní poměr pracujících a důchodců do roku 2050.
  • Jaký bude odhadovaný deficit důchodového systému bez reforem po roce 2050.
  • Jak ostatní země EU posouvají věk odchodu do důchodu.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.