Vládní pomoc s drahou naftou. Plošná, a tedy velice drahá

Zdraží-li pohonné hmoty, jako jsme to zažili v posledních týdnech, standardní reakcí by byla úprava spotřebního chování samotných řidičů a jejich firem nebo domácností: jezdit autem míň nebo úsporněji, pečlivěji vyhledávat levnější pumpy, utrácet míň za jiné druhy výdajů nebo najít dodatečné příjmy. Mnozí z nás ale v očekávání nějakého pro ně méně nepříjemného řešení obraceli své zraky na vládu.

Ta měla obecně dvě základní možnosti. Zaprvé vyjít z předpokladu, že na trhu je jen chabá konkurence, což dovoluje čerpadlářům a jejich dodavatelům účtovat si přehnané zisky. Z tohoto soudku je čerstvé rozhodnutí vlády zavést regulaci marží.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ovšem po dlouhá léta reaguje na stížnosti ohledně drahých paliv v tom smyslu, že žádné známky narušené hospodářské soutěže nevidí. Pokud práci a závěrům ÚOHS věříme, znamená to, že zisky prodejců nadměrné nejsou, a tudíž že omezení marží je nežádoucím zásahem do fungování trhu.

Druhou možností vládní podpory domácnostem a firmám v době drahých pohonných hmot je nějaká forma finanční výpomoci. Vláda ve čtvrtek využila – bohužel plošně, a tedy velice draze – i téhle možnosti, když snížila daň z nafty. Třetí ohlášené opatření – denní stropy na ceny pohonných hmot – patří taktéž do kolonky (velmi drahé) finanční výpomoci, tedy aspoň v případě, že náklady plynoucí každému prodejci z těchto stropů mu budou kompenzovány z veřejných peněz, podobně jako tomu bylo v roce 2023 u stropů na ceny elektřiny a plynu.

Komentář Julie Hrstkové

Benzin a nafta zlevní, bez dalších opatření to ale dlouho fungovat nebude

7. 4. 2026 ▪ 3 min. čtení

Ve zprávách ze čtvrtečního jednání vlády ale zoufale chybí informace, kde jinde v rozpočtu vláda chce na nově slíbenou finanční výpomoc najít potřebnou sumu: které výdaje sníží nebo které příjmy zvýší. V rozpočtu je tradiční (letos osmimiliardová) rezerva na nenadálé šoky. Vláda se proto bude muset modlit, aby už žádné další šoky letos nepřišly. V opačném případě hrozí, že výsledkem výpomoci bude navýšení letošního rozpočtového deficitu, a tudíž dluhu.

Takovéto tlumení našich dnešních problémů na účet budoucích generací je mezigeneračně férové za předpokladu, že naše děti a vnoučata budou mít oproti nám problémů méně. O tom se ale dá pochybovat: stačí připomenout tlaky, které budou na zdejší veřejné rozpočty působit v podobě klesajících příjmů z EU, zhoršující se demografie, rostoucích potíží s klimatem a zesilujících geopolitických rizik.