Petru Macinkovi nelze upřít, že drží slovo. Vyhrožoval, že když prezident nejmenuje Filipa Turka ministrem životního prostředí, „spálí mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní forma kohabitace“. A skutečně tak učinil. Nejenže chce znemožnit prezidentovi účast na summitu Severoatlantické aliance. Ale říká, že se bude snažit, aby prezident už nereprezentoval Česko vůbec nikde.

Co si z toho vzít? Je to oceněníhodný principiální postoj, nebo výraz beznadějné politické neschopnosti? Odpověď vyplyne ze tří, dílem legračních, dílem mrazivých momentů, které na Macinkově počínání zaujmou. 

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak Macinkovo rozhodnutí zablokovat prezidenta na summitu NATO ovlivní postavení Česka v alianci.
  • Jaké kontakty a zkušenosti prezident Pavel přináší na mezinárodní scénu a kdo je může nahradit.
  • Do jaké míry Macinkovo veto porušuje nebo ohrožuje ústavní pravomoci.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.