Když vláda reguluje cenu nafty, proč také nezastropovat i nájemné? Bydlení je přece důležitější základní lidská potřeba

Zrovna máme vládu, která chce, aby cena benzinu a nafty „byla přijatelná pro naše občany“, jak to formulovala ministryně financí z ANO Alena Schillerová. Premiér Andrej Babiš a jeho ministři prostě a jednoduše vyňali pohonné hmoty z prostoru volného trhu a, zatím dočasně, podřídili jejich cenu výrazné státní regulaci.

Dobře tedy. Zkusme na moment odhlédnout od věčné války o to, co je a co už není levicové nebo pravicové a jak moc je jedno či druhé špatné. Společenská smlouva i bez ohledu na ideologii přikazuje chránit to, čemu se říká základní životní potřeby a takzvané strategické komodity. Je to zkrátka dobré pro fungování společnosti. Takže když je to dnes i benzin a nafta, co dalšího můžeme zařadit do těchto kategorií? Co ještě by měl dnes náš stát a jeho vláda chránit před tou pověstnou neviditelnou rukou trhu?

Je to jistě voda. Bez ní nepřežijeme víc než pár dní. Proto ji stát už dnes reguluje, hlídá její kvalitu a ceny vodného a stočného usměrňuje. Ať už je vláda levicová, nebo pravicová, majitel vodovodu si nemůže marži nastavit podle své nálady. Musí ji obhájit před ministerstvem.

Jsou to potraviny. Stát zde znovu reguluje jejich kvalitu, abychom zbytečně neumírali po požití zkaženého nebo jedovatého jídla. A stát také pomocí masivních dotací, o tom Andrej Babiš něco ví, deformuje volný trh tak, aby ceny jídla zůstaly pro obyvatelstvo, tedy „naše lidi“, nízké a stabilní.

Jsou to léky a zdravotní péče. Ani tady není třeba vysvětlovat, proč je důležité regulovat jejich trh pomocí cenových stropů a úhradové vyhlášky.

Pomocí centrální banky stát reguluje také cenu peněz nebo třeba hypoték. A když jsme u nich a vidíme, že stát dnes reguluje i pohonné hmoty, proč bychom tedy neměli po vládě Andreje Babiše chtít, aby vyhlásila regulaci nájemného. Zažíváme jednoznačně jednu z největších krizí bydlení v Evropě. Na nájem přestává mít v Praze a velkých městech Česka už i střední třída. Proč by tedy neměla vláda ke konci každého měsíce, podobně jako to dělá denně u nafty a benzinu, vyhlásit maximální výši nájemného na metr čtvereční pro každé město? Je snad bydlení míň než palivo do aut? Není střecha nad hlavou spíše ve stejné kategorii „strategických komodit“ jako voda, jídlo a léky? Není to také klíčová základní lidská potřeba, kterou by vláda Andreje Babiše neměla ponechávat té, pro „naše lidi“ možná až hamižné, volné ruce trhu?

Babišovy limity na ceny nafty otřásají trhem benzinek. Někde ji vůbec neprodávají, hrozí žaloby na stát

13. 4. 2026 ▪ 5 min. čtení

Bez ironie, západní Evropa (Rakousko, Německo, Nizozemsko) bydlení skutečně čím dál více řadí do stejné kategorie jako zdravotní péči – tedy jako statek, u kterého tržní selhání (příliš vysoká cena) ohrožuje sociální stabilitu státu. Česko sice dnes zasahuje u nafty, ale u nájmů se bojí i jen špitnout slovo „regulace“, aby ji část společnosti hned neztrestala onou nevábnou nálepkou s nápisem „levičáctví“. Je to iracionální strach vzhledem k tomu, že stát stejně reguluje kdeco, od dopravního provozu po milion předpisů třeba ve stravování. Ale populisté nechtějí riskovat žádnou ztrátu popularity.

Logika by tedy měla dát přednost nájmům před palivy. Argument o ochraně soukromého vlastnictví zde kulhá na obě nohy. Čerpací stanice jsou také soukromé a palivo je komodita jako téměř každá jiná. (Byť je provázána s cenou zboží samozřejmě, je to ale víc než bydlení?) Navíc současné cenové stropy budou mít podle prakticky všech nevládních ekonomů jen mizivý dopad na peněženky občanů. Je to ze všeho nejvíc jen populistické gesto, které má zabránit pocitu, že přišla „Babišova drahota“. To by si Babiš ze všeho nejvíc nepřál, jelikož s takovým stigmatem se volby nevyhrávají.

Nafta má proti bydlení výhodu – její cena je vidět na každém rohu na obřích svítících panelech. Nájemné to má mnohem horší, je nenápadné, složité a nekřičí z titulků. A to přesto, že i nadprůměrně vydělávajícím vědcům, úředníkům, učitelům užírá každý měsíc třeba i polovinu mzdy a veřejným financím miliardy na sociální pomoc těm, kteří by ji ani neměli potřebovat.

Měli bychom tedy současnou vládu tlačit k tomu, aby přestala tajtrlíkovat s cenotvorbou u paliv a začala konečně považovat bydlení za základní a strategicky důležitou lidskou potřebu. Není asi nutné (a doufejme, že ani nebude, byť se situace jen a jen zhoršuje) hned vyhlašovat cenové stropy na nájmy. Faktem ale je, že vyšší mírou regulace (cenové mapy, zpřesnění podmínek pro podnikání v nájemném bydlení, modernizace práv pro pronajímatele i nájemníky) bychom udělali všechny sociální třídy v zemi o podstatný kus spokojenější. 

Jenže to asi bude marné. Vládnou právě ti, pro které mají hlavní slovo „naši lidi“.