Města mají růst dovnitř, ne do krajiny, říká architekt Chybík

Na novou dominantu Jihlavy dopadají paprsky jarního slunce. Vylákaly ven i studentku sousední vysoké školy, která usedá na pobytové schodiště u Horácké multifunkční arény. „Je to vlastně další stage pro město a strašně důležitý prostor,“ říká na adresu nového amfiteátru pro posezení a veřejné projekce architekt Ondřej Chybík. V době zimní olympiády se tu na velkoplošné obrazovce promítaly přenosy sportovních soutěží a prostor se proměnil ve fanzónu. Využití pobytového schodiště Chybíka očividně těší. Jeho ateliér je autorem v listopadu otevřené arény za 2,2 miliardy korun, jež nahradila původní zimní stadion Dukly Jihlava. 

Svižným krokem vyjdeme schody a rázem se octneme v parku Smetanovy sady. Ten je sice kvůli probíhající revitalizaci oplocený, ale architekt si do něj proklestí cestu, aby mi mohl zblízka ukázat sochu od výtvarníka Krištofa Kintery. Ambicí architektonického návrhu bylo propojit arénu s přilehlým parkem i budovou fakulty na druhé straně. A to se mu podařilo.

V samotné hale ještě probíhá úklid po basketbalovém víkendu. Den před naší návštěvou se ve vyprodané aréně odehrálo kvalifikační utkání, na němž nechyběl ani hvězdný basketbalista Tomáš Satoranský. Mezitím se přesouváme do sousední nárožní budovy, jež je součástí arény a své zázemí v ní má restaurace, fanshop, tělocvična, ubytovna, posilovna. Potkáváme personál, který Chybíka poznává a vřele zdraví. 

Na zelené střeše arény se ještě dodatečně zbudují vyhlídkové plošiny. Je to však veřejně přístupná běžecká dráha, kvůli které o stavbě napsal jeden z nejznámějších a největších britských deníků The Sun. A multifunkční aréna zaujala i investory ze zahraničí, pro které původně brněnský ateliér navrhl podobnou stavbu v Londýně. 

Naposledy jsme spolu dělali rozhovor před covidem. Váš ateliér se mezitím rozkročil do světa. Navrhujete domy v několika evropských metropolích a kancelář máte i v Londýně, jak jste tam pokročili? 

Podařilo se nám zahájit spolupráci se Stuartem Blowerem, který pracoval 30 let v Londýně a posledních 20 let se jako architekt podílel na několika mrakodrapech v londýnské finanční čtvrti City v sousedství ikonické Okurky. Nedávno dokončil pro svého bývalého zaměstnavatele v této lokalitě nejnovější věž – One Leadenhall, byl hlavním architektem projektu. Stuart zná prostředí Londýna nejlépe z nás všech, my máme zase zkušenosti z kontinentální Evropy a ta synergie je jedna z věcí, proč jsme se rozhodli, že budeme spolupracovat a on se stane šéfem našeho londýnského ateliéru.

Sedíme v jihlavské multifunkční aréně – vaší poslední realizaci, a právě k nám přichází návštěva z Londýna. Na čem tam pracujete? 

Je to milá náhoda, protože v návaznosti přímo na naši čerstvou zkušenost z Jihlavy nás oslovil investor z Londýna s tím, zda bychom nezkusili něco podobného právě tam. Někdy před rokem jsme začali pracovat na architektonické studii na multifunkční halu s výškovou dominantou. Hala má mít zhruba dvojnásobnou kapacitu, než kolik má jihlavská aréna, ale v principu se jedná o to samé. Půjde o razantní přestavbu a rozšíření stávajícího objektu. Investoři projektu jsou z Londýna i ze zahraničí a momentálně čekáme na jejich další kroky. Následně je potřeba, aby se projekt odsouhlasil ještě na politické úrovni.

Města mají růst dovnitř, ne do krajiny, říká architekt Chybík

Další 2
fotografie

Jak jste se k této zakázce dostali?

Na veletrhu MIPIM v Cannes jsme se seznámili s vlivným developerem Kevinem Davisem, který kdysi kandidoval i na starostu Londýna. Ten potom přiletěl do Česka, aby zkontroloval, že se v Jihlavě hala skutečně staví a není to jen vizualizace. Následně nás v Londýně propojil s investory. Do Londýna létám jednou za měsíc na týden a chodím po schůzkách. Kdybychom seděli v Brně a čekali, až nám někdo zavolá, nikdy bychom se k takové zakázce nedostali. 

Nejvýrazněji se v Londýně stále angažují obrovská studia založená slavnými architekty Richardem Rogersem, Nicholasem Grimshawem nebo dnes již devadesátníkem Normanem Fosterem. Naše generace tvůrců tam navrhuje převážně drobné měřítko – rodinné domy a jejich přístavby. Je to hlavně proto, že kvůli obrovské konkurenci těch velkých studií nemají prostor pro získávání větších zakázek. A bez postavených referencí se tam s vámi nikdo nebaví. Je to takový princip „slepice a vejce“. No a nám se v Česku podařilo za posledních patnáct let realizovat několik velkých projektů, a to jak pro soukromý, tak i veřejný sektor. A zcela vážně si myslíme, že je legitimní, aby v Londýně přišel někdo, kdo si řekne o generační slovo i na těch větších zakázkách.

Vraťme se do Jihlavy. Tady vznikla na místě zimního stadionu multifunkční hala. Je to do budoucna cesta pro dožívající sportovní haly?

To je úplně bez diskuse. Multifunkčnost je důležitá pro to, aby se nestavělo několik arén vedle sebe – jedna pro koncerty, jiná pro hokej a další pro jiné sporty. Cílem je postavit jednu, která bude permanentně aktivní, a díky tomu bude fungovat i ekonomická návratnost. Postavit v dnešní době monofunkční stavbu je návrat o desítky let zpět. 

V Jihlavě stojí aréna v centru města a my jsme chtěli, aby díky ní centrum města ožilo. Proto je dům napojen na své okolí. 

Funguje od loňského podzimu, lístky na sportovní zápasy včetně tenisového Davis Cupu se bleskově vyprodaly. Kromě toho už jsou na programu hudební koncerty.

Vím, že jednají i se světovými hudebníky, promotéři o aréně vědí a mají o ni i zájem. Jako autor stavby se tam nedostanu, jak často je to vyprodané. Je až neuvěřitelné, jak je hala populární. Je to ale dáno i tím, že podobná aréna v srdci republiky není. V Praze je O2 arena a v Brně se teď dokončuje T‑Arena. 

Například v Olomouci se řeší, co s nevyhovujícím zimním stadionem známým jako plecharéna. Ve hře je výstavba zbrusu nové multifunkční haly.

Stávající hokejový stadion v Olomouci je na skvělém místě a myslím, že by bylo lepší, kdyby hala zůstala ve městě. Stejně jako v Jihlavě, kam může většina lidí přijít na zápas pěšky a potom si zajít třeba do okolních restaurací. Centrum Jihlavy díky tomu pomalu začíná rozkvétat. 

Podobné haly by měly zůstávat ve městě, protože když se postaví někde mimo, lidé tam budou jezdit hlavně autem. V Jihlavě můžou přijet autem, ale i autobusem nebo vlakem, protože nádraží je od arény 600 metrů. Velká část návštěvníků ale přichází pěšky. K hale postavené mimo centrum města je nutné postavit obrovské množství – několik tisíc parkovacích stání. V jihlavské aréně jich je jen 145.

Rezidenti si stěžují, že nemají v době akcí kde zaparkovat a kvůli nedostatečné kapacitě se v blízkosti arény bude stavět parkovací dům.

Parkování je samozřejmě reálný problém, a to nejen v Jihlavě, ale ve většině českých měst. Ta zkrátka nejsou dimenzovaná na tak vysoký počet aut, jaký dnes máme, a je potřeba to systematicky řešit. Problém s parkováním by ale rozhodně neměl být důvod nestavět podobné projekty poblíž center měst – jejich přínosy totiž zcela jednoznačně převládají. Kvalita veřejného prostoru musí mít prioritu.

„Bez postavených referencí se s vámi v Londýně nikdo nebaví. Je to takový princip ‚slepice a vejce‘,“ říkají architekti Ondřej Chybík (vlevo) a Michal Krištof.

Foto: Simona Modrá

Jak probíhala stavba arény v centru města?

Jsem rád, že stavbu prováděla velice zkušená stavební firma Gemo, se kterou máme dobré zkušenosti už z předešlých spoluprací. Po vydání stavebního povolení vystřelily náklady v souvislosti s válkou na Ukrajině a my jsme museli hledat místa, kde můžeme ušetřit, aniž by to poškodilo projekt. Ale myslím, že nás to donutilo jít na nějakou koncepční dřeň a ten dům vyčistit od estetických nánosů, takže to nakonec bylo ku prospěchu věci. Jedná se o exponovaný a extrémně složitý projekt – plný technologií a se složitou statikou a po stavební stránce musím říct, že jde o kvalitně odvedenou práci.

Kde jste čerpali inspiraci?

Máme super projektanty, spolupracovali jsme s pražskou projekční kanceláří AED Project. Na projektu pracovali lidé, kteří měli zkušenosti z jiných arén, a to i zahraničních. Byli jsme se také třeba podívat na řadu nedávno dokončených realizací po Evropě, včetně nové haly ve švýcarském Curychu.

Váš ateliér je také autorem nerealizovaného návrhu na 235 metrů vysoký mrakodrap v Ostravě. Investor komplex postaví nakonec s jinými architekty a nižší. Dávala by tak vysoká stavba v Ostravě ekonomický smysl? 

V projektu se počítalo se spoustou funkcí. Do několika spodních pater včetně přízemí jsme navrhli obchody otevřené do okolí, které vytvářely centrální veřejný prostor. V budově mělo být dále několik pater kanceláří, několik pater hotelu a v nejvyšších patrech byty, což byl celkem zdravý mix pro takto vysokou budovu. Naším cílem je navrhovat multifunkční stavby, které z lokality tvoří aktivní prostředí. Kdybychom tam umístili jen bydlení, těch bytů by bylo na jednom místě hodně a dům by fungoval jako noclehárna, byl by to monofunkční objekt.

Zatímco kdyby tam byly jen kanceláře, tak by tam o víkendu nebylo vůbec živo. Dalo se předpokládat, že v multifunkční budově na hranici centra Ostravy by mohlo žít a pracovat několik tisíc lidí. A energie, která by se potom rozlila do centra Ostravy od těchto nových obyvatel, by centru velmi pomohla. To byl náš logický argument, proč je injekce takto velkého počtu lidí do jednoho místa relevantní.

Jde o to, najít správnou proporci jednotlivých funkcí…

Město Ostrava potřebuje zacelit spoustu děr, proluk, které si zaslouží zastavět blokovou strukturou. Na druhou stranu si dokážu představit, že kdyby kolem centra Ostravy vzniklo několik – třeba pět šest věží, ty by možná kompletně změnily charakter Ostravy. Tedy města, které dnes nemá žádnou výraznou ikonu. Podobně jako Brno má Špilberk a Petrov, Praha zase Hradčany a v Ostravě by mohla být zcela nová silueta, jakési majáky vymezující centrum města. To by podle mě vůbec nevadilo. Asi se shodneme na tom, že Ostrava potřebuje impulz, který by vytvořil nejen výraznou identitu města, ale i důvod, aby do něj lidé začali víc migrovat. 

Pracujete aktuálně na nějakých výškových budovách v Česku?

Děláme pár domů vysokých 40–70 metrů, ale takto vysoké domy v Česku rozhodně nejsou běžné.

Co jejich výstavbě nejvíce brání? Územní plány?

Jednak jsou to územní plány, které jsou výškově hodně regulované. A zadruhé růst přes 100 metrů v Česku asi zatím není potřeba, protože struktura měst je ještě pořád dostatečně děravá. Většina investorů se spokojí s výstavbou městských bloků o osmi podlažích, což se jeví jako dostatečné využití území. Území by se mělo konzumovat intenzivně, protože je vzácné. A nejde jen o pozemky mimo města, ale i v jejich středu. 

Na základě návrhu mrakodrapu v Ostravě vás oslovil investor z Albánie. Vychází plánovaná výšková stavba v Tiraně z projektu v Ostravě?

Ne, každý náš projekt je unikátní, protože každé město a místo je jiné. Ale dobře funguje půjčování si nějakých znalostí z našich předešlých projektů. V Tiraně bude úplně jiný dům. Ostrava byla hodně ambiciózní. Projekt, který se teď povoluje v Tiraně, je zhruba poloviční výšky. Všechno spěje k tomu, že by se mělo začít stavět, což je pro architekta radost. 

V Albánii asi bude větší prostor pro moderní architekturu než v Česku.

Je tam hlavně skvělé prostředí pro moderní architekturu. Premiérem je Edi Rama – bývalý primátor Tirany, který má umělecké vzdělání. Rama má tedy cit a vztah k architektuře a umění a už před lety z pozice primátora pozval do Tirany světová studia. To díky němu ve městě vzniká moderní architektura. Rama je velmi důležitým hybatelem proměny celé země.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Není rozvoj v Tiraně příliš živelný jako u nás v devadesátkách? 

Výstavba tam probíhá na rozdíl od našich devadesátek ve spolupráci se skvělými urbanisty a architekty. Každopádně výškové stavby jsou složité. Po tom, čím jsme si prošli v Ostravě, je otázka, kde v Česku výškové domy stavět a také proč. Myslím, že mají své opodstatnění například v nových lokalitách u nově vznikajících stanic metra. 

Výškové domy musí být přínosné pro své okolí, a ne pouze vyjádřením architekta nebo investora. Ve městech je třeba stavět do výšky a dovnitř, a ne placatě a ven. 

Hlavně ve městech, která rostou populačně…

Ano. Města by se neměla dál rozšiřovat do krajiny, s výjimkou skutečně odůvodněných případů. Česko má nejvyšší počet obcí a měst na 100 tisíc kilometrů čtverečních v celé Evropské unii. Naše krajina je kompletně zastavěná a to, co zbylo, je potřeba chránit. Jakákoliv stavba, která vznikne mimo zastavěné území obce, musí být velice dobře vyargumentovaná.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.