Na základních a středních školách se často učí tak, jak se učilo v 19. století. Výuka je rozškatulkovaná na předměty, které ale nejsou navzájem provázané, a učí se formální názvosloví. Například v přírodovědě žáci memorují čeledi, rodová a druhová jména živočichů, místo aby poznávali přírodní procesy v souvislostech. „Děti cítí, že klasické encyklopedické znalosti jim opravdu v budoucím povolání nepomůžou, že jsou odtržené od reality toho, co budou při své práci potřebovat,“ upozorňuje Kříž.
Budou žáci kvůli AI hloupější? Ne, myšlení žáků naopak pomůže rozvíjet
Jedním z hlavních problémů je i fakt, že učitelé často učí podle učebnic starých dvacet let. „Já sám učím obor ekologie a životní prostředí, kde by se mělo o klimatu mluvit nejvíc. Ale klimatická změna je v rámcových vzdělávacích plánech pro náš obor někde v závorce, jako jedno z mnoha témat. A třeba mikroplasty v kurikulu nejsou vůbec,“ pozastavuje se Kříž. Dodává, že obor ekologie jde velmi rychle dopředu, ale učebnice pro školy jsou zastaralé, už když vyjdou, a neodrážejí aktuální vědecké poznatky o klimatu.
Žáci by si měli osvojit zelené kompetence
Zásadní téma, kam by měly školy mířit, jsou podle Kříže takzvané GreenComp, tedy zelené kompetence. Svět, do kterého ze škol děti vyjdou, totiž bude jiný než ten současný. „Aktuální výzkumy říkají, že 65 procent žáků na dnešních základních školách bude dělat práci, která ještě neexistuje. Jak jinak chcete připravovat mladé lidi než tak, že budou aktivní, flexibilní, kreativní a podnikaví, aby dokázali pracovat s energetikou, krajinou, městem a zelení? Udržitelnost proniká i do bankovnictví, pojišťovnictví, stavebnictví či strojírenství. Ale na tohle je škola nepřipravuje. Snaží se rozebrat věci na prvočinitele, vměstnat je do testů a oznámkovat,“ konstatuje Kříž.
Nepomáhá prý ani rozdělovat látku na předměty, protože klimatická krize prostupuje napříč obory. Když Martin Kříž učí učitele, jak mají o klimatické krizi vzdělávat, chtěl by na přednášce mít pedagogy napříč předměty, včetně třeba občanské výchovy či dějepisu. Ale stejně mu tam vedení škol posílá především učitele biologie, fyziky a chemie. „To ale nestačí. Nestačí, aby žáci znali skleníkový efekt a cyklus uhlíku. Z toho si neudělají představu, kam svět směřuje,“ je přesvědčen Kříž. Navíc otázky, které se týkají zemědělství, potravinové bezpečnosti, cirkulární ekonomiky nebo krajiny, se na současných základních a středních školách nerozebírají téměř vůbec.
O tom, že klima je multioborové téma, svědčí i fakt, že když neziskovka Chaloupky psala učebnici o klimatu pro střední školy, biologii a přírodě jako takové věnovala jen jednu kapitolu ze čtrnácti. „Naše učebnice se zaměřuje spíše na odolnost nebo adaptaci společnosti, na celospolečenské změny, na to, co budeme jíst, jak se budeme dopravovat a v čem budeme bydlet,“ vyjmenovává Kříž.
Efektivnější je celoškolní přístup
O neprovázanosti výuky ekologie svědčí podle Kříže i to, že budovy škol jsou často energeticky renovované, mají zateplené fasády, nová okna či fotovoltaiku na střechách, ale žáci to ani netuší. Nikdo jim to totiž neřekne. Učitelé by proto měli být u svých předmětů mnohem rozkročenější, a když učí třeba fyziku, měli by řešit tepelné mosty, účinnost zateplení nebo fotovoltaiku na střeše školy. Měli by také mít přehled o aktuálních poznatcích vědy a rovněž je do výuky zahrnout. „Žáci moc dobře vědí, že na jedné straně je škola, která je akademická, je jako muzeum, do kterého se chodí podívat. A pak je běžný život, který běží na internetu nebo na různých kurzech, v podcastech a videích, a kdo se zajímá o svět, musí tam,“ říká Kříž.
I proto se Chaloupky snaží, aby vzdělávání o klimatu bylo celoškolské, propojené napříč předměty a zapojovaly se všechny části školy, i třeba školní jídelna, která rovněž může vařit s odpovědností k planetě.
Řešení, na které si děti mohou sáhnout
Jak ovšem klimatickou změnu žákům podat, aby výsledkem bylo poznání, a nikoli úzkost? Především je podle Kříže nutné nestrašit. S žáky na prvním stupni úplně stačí bavit se s nimi jednoduše o tom, jak funguje počasí, roční období, jak se planeta naklání ke Slunci, co znamenají pravidelnosti a nepravidelnosti jako třeba sucho a povodeň. „Až na druhém stupni se můžeme bavit o tom, čím jsou ty jevy způsobené. Otázky o budoucnosti a o tom, jak jako jednotlivec a společnost klimatickou změnu můžeme ovlivnit, by měly padnout až od šesté třídy dále,“ doporučuje Kříž.
Důležité však je zachovat dětem naději, kromě problémů předestřít také různá řešení. Když se učitelé nebo rodiče s dětmi baví například o tom, že stoupá množství CO₂ v atmosféře, je nutné také říci, co se s tím dá dělat, ať už jsou to elektromobily, větrné elektrárny či cirkulární ekonomika. Důležité také je, aby si žáci mohli na řešení takzvaně sáhnout, aby pro ně nebylo vzdálené. „Takže se žáci mohou starat o les, zahradu nebo se podílet na projektech, jako je FVE, hospodaření s dešťovou vodou či změna jídelníčku,“ dává příklady Kříž.
Stáhněte si přílohu v PDF
Vzít si na pomoc příklady z historie
Podle Kříže je také dobré podívat se s žáky do historie na to, že klima se měnilo již v minulosti. „Jen teď s vlivem člověka je změna rychlejší,“ říká Kříž s tím, že je potřeba mluvit o změně klimatu v rámci historie komplexně. Mnoho žáků například netuší, že Velká francouzská revoluce a stěhování národů byly rovněž zapříčiněny klimatickou změnou.
Podle Kříže by také celou výukou měla prostupovat velká míra pokory, protože na stavu přírody záleží, jestli jako lidstvo budeme mít kde žít a co jíst. A učitelé by neměli ztrácet čas diskusemi o tom, jestli klimatickou změnu způsobil člověk, když už se dávno ví, že ano. Místo toho je třeba urychleně jednat o tom, jak změnu klimatu zmírnit. „Na druhou stranu, když se s učiteli bavím, málokdy je mezi nimi nějaký klimaskeptik, téměř nikdo ji nezpochybňuje. Spíše neznají fakta,“ říká Kříž. Učit o klimatu se dá také na zcela běžných, denních činnostech. Lze například poukázat na to, čím jezdí žáci do školy nebo jestli je dobré jíst hovězí maso každý den, nebo ho občas nahradit zeleninovým rizotem. Výuka o klimatické krizi by ale neměla být o moralizování a přesvědčování, aby děti zcela měnily svůj život.
„Ono to ani není v jejich silách, patnáctileté dítě nedokáže zateplit dům. Hlavní zprávou by však mělo být: Potřebujeme zelenější svět, nebraňme se tomu a těšme se z environmentálních povolání. Učme děti, že z ekologických opatření ve výsledku těží všichni – když například z města vyženeme auta se spalovacími motory, zlepší se i vzduch v naší ulici,“ dává příklad Kříž.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vzdělávání.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
