Konečně vypnout

Kdo uvažuje nad digitálním detoxem, nemusí si složitě lámat hlavu s tím, kam vyrazit. V Česku je takových míst nespočet. Nabízí se třeba různé části Šumavy. Čárky signálu na displeji mobilu v některých místech pořád nenajdete. V Českém Švýcarsku vás zase od rušivých vjemů odvedou hluboké lesy a soutěsky. Ideální na vypnutí hlavy jsou také dlouhé procházky po Vysočině nebo pobyty v divoké přírodě Jeseníků.

Léčivá tma

Priority jsou ujasněné a vy už stoprocentně víte, že se chcete na chvíli vzdálit od světa a civilizace a přepnout se do režimu hluboké regenerace? Pak zkuste pobyt ve tmě. Už třináct let se na ně třeba zaměřují manželé Roudovi v Lomci u Úmonína nedaleko Kutné Hory. V sadu, v pěti ekologických chatkách si pobyt ve tmě vyzkoušelo už přes tři tisíce lidí. Tma je totiž to poslední místo, kam za vámi nemůže signál.

„K samotnému nápadu nás přivedla vlastní zkušenost. Když člověk zhasne úplně všechno, nezůstane prázdno, jak by čekal. Naopak. Teprve když zmizí vnější svět, ozve se ten vnitřní, který obvykle není slyšet,“ říká Tomáš Roud.

Tma je podle něj geniální v tom, že nic nedělá. Nepoučuje, neslibuje, nemá aplikaci. Jen nás nechá konečně dohnat spánkový dluh, zpomalit nervovou soustavu a potkat se sami se sebou bez make‑upu.

„Přichází k nám hodně lidí s tím, že si jdou něco vyřešit – vztah, rozhodnutí, vyhoření. A jeden z nejhezčích paradoxů je, že velká část z nich odejde s tím, že už si nepamatují, co tak nutně potřebovali vyřešit. Ten problém se ve tmě rozpustil, protože pominula jeho naléhavost. Typicky lidé odcházejí klidnější, vyspalejší a kupodivu výřečnější. Mluví o věcech, o kterých předtím mlčeli i sami před sebou,“ vysvětluje Roud.

Od neklidu k odpočinku

Prvních pár hodin ve tmě je podle něj člověk inženýr – ohmatává prostor, počítá kroky, mapuje terén. Pak přijde nuda a neklid. Fáze, kdy mozek protestuje, že nedostává svoje obvyklé krmení. To je důležitý moment, protože hned za nudou bývá hluboký odpočinek. Lidé dospí spánkový dluh za několik let.

Konečně vypnout

Dalších 6
fotografií

„Když oči přestanou vidět, mozek si často začne promítat vlastní kino – barvy, obrazce. Není na tom nic nadpřirozeného, je to vaše vlastní hardwarová tvořivost. A pak se obvykle ozvou emoce, které venku běžně přehlušíme tím, že si najdeme nějakou práci nebo zábavu,“ popisuje Roud s tím, že ke konci přichází u většiny lidí ticho, ze kterého se jim ani nechce ven.

„Je to hodně individuální. Pro jednoho je to nejlepší spánek života, pro druhého konfrontace sebe sama, pro třetího docela pohodička,“ konstatuje Roud.

Světlo sice nevidíte, ale hlady tu na druhou stranu neumřete. Jen si jídlo vychutnáte jinak. Do chatky vám ho přinesou přes světelnou propust, takže se světlo dovnitř nikdy nedostane. „Člověk najednou ochutnává mnohem intenzivněji, protože nemá oči, které by mu napovídaly, co kouše. Občas si dá dezert jako předkrm a vůbec mu to nevadí,“ popisuje Roud.

Mimo časoprostor

A dostupná je tu i hygiena. „Toaleta a sprcha jsou přímo v předsíni, takže to máte čtyři kroky. Po pár hodinách se zorientujete hmatem a tělo si to celé zapamatuje líp, než byste čekali. Nejpodivnější detail je, co udělá tma s časem. Nemáte hodiny, telefon, ráno ani večer. Lidé pak při odchodu hádají, kolik je hodin, a minou se klidně o půl dne. Čas ve tmě prostě přestane být lineární a stane se spíš předpovědí počasí,“ dodává provozovatel.

S délkou pobytu chtějí manželé Roudovi ještě experimentovat. „Lákají nás delší pobyty pro ty, kteří si za pár dní teprve zvykli a chtějí jít hlouběji. Měli jsme i účastníky na celých 49 dní, třeba německého filozofa Clemense Kubyho,“ zmiňují. Líbilo se jim otevřít se většímu počtu lidí. Nechtějí ale ztratit to, co je dělá osobními.

„To je ale náročné, protože s každým praktikujícím chceme mít osobní vztah a vědět, co zrovna řeší. Zároveň nás baví přemýšlet, jak do tmy citlivě pustit i nové věci, aniž bychom porušili základní pravidlo, že tam nesvítí vůbec nic,“ vysvětluje Roud s dovětkem, že by se jim líbila třeba možnost promluvit si s umělou inteligencí a srovnat si myšlenky. „A rádi bychom ještě víc posunuli celé téma od ezoterického blouznění k praktické senzorické deprivaci. Proto připravujeme i analyzátory spánku, dechu a srdečního tepu,“ uvádí Roud.

Zpět na stromy

Pro koho by byly pobyty ve tmě už příliš, může vyzkoušet jinou alternativu. Třeba se probudit v koruně stromu. Takovým místem je třeba Stromhouse, který najdete v Posázaví v osadě Pyskočely, asi 45 kilometrů jihovýchodně od centra Prahy. Leží mezi Sázavou a Stříbrnou Skalicí a jeho poloha je unikátní. Nabízí totiž dechberoucí výhled na Národní přírodní rezervaci Ve Studeném na levém údolním svahu řeky Sázavy.

V domě na stromě budou vaším budíkem první paprsky právě vycházejícího slunce, ke kterým se přidá vůně lesa a zpívající ptáci. Když jim nasypete do krmítka, odmění se vám hojnou účastí a vy z nich nespustíte oči.

Své kouzlo má v netradičním obydlí ve větvích i déšť. Zachumlaní do ovčích dek si užijete jeho šumění. Veškeré starosti pak vypustíte při večerním grilování.

Z rozjímání vás občas jen vytrhne zvědavý puštík svým tajemným houkáním nebo probíhající zvěř. Alespoň tak popisuje zážitek majitelka Lenka Hrnčiřík Hejduková, která ubytování v korunách stromů nabízí už od roku 2016. Umožňuje jím absolutní návrat k přírodě, bez připojení do sítě. S přírodní sprchou pod obydlím.

Relax za zpěvu mnichů

Za digitálním detoxem se můžete vydat i do zahraničí. A nemusí jít jen o hlubokou offline meditaci v klášterech v Nepálu nebo poutní cesty místy mimo civilizaci. Stejně dobře poslouží i toskánský venkov. V Itálii plyne čas pomaleji, a pokud někde chcete zklidnit svoji mysl, měli byste zavítat na Apeninský poloostrov.

Například oblast Val d’Orcia je proslulá samotami, kam signál dosahuje jen minimálně. Na telefon ale stejně v jednom z nejkrásnějších toskánských regionů nepomyslíte. Zdejší vinice, obilná pole a nádherné cypřišové a olivové aleje vás vrátí zpět k sobě a k přírodě. Ne nadarmo se zdejší krajina a malebné vesnice staly inspirací řady umělců včetně Leonarda da Vinciho.

Za návštěvu stojí klášter Sant’Antimo, který spravují benediktinští mniši. Věnují se pěstování levandule, výrobě čaje, medu, olivového oleje a výuce gregoriánského chorálu. Jejich zpěvy vám navodí pocit absolutní harmonie.

Odpoutat se od každodenního shonu zvládnete téměř okamžitě i v estonském národním parku Soomaa, který patří mezi nejkrásnější v Evropě. Najdete tu nedotčenou krajinu plnou lužních lesů, rašelinišť a bažin. Při svém putování se setkáte s bobry, losy, jeleny, vzácnými ptáky a nejrůznějšími vodními živočichy. Mimořádným zážitkem je tu plavba na kánoích. Oblast s řadou jezer, jezírek a podmáčených ploch vám doslova vyrazí dech.

Dovolená nejen v Česku

Stáhněte si přílohu v PDF

Krátké pauzy od zlozvyku

Ať se vydáte kamkoli, nenechte se po návratu zcela vtáhnout zpět do světa technologií. Poslední statistiky uvádějí, že průměrný člověk dnes stráví na chytrém telefonu přibližně tři až čtyři hodiny denně, u mladších lidí často i výrazně více.

„V celoročním součtu jde o desítky dnů života strávených pohledem do obrazovky. To už není drobný zlozvyk nebo chvilka odreagování. Mozek tak přichází o vzácné okamžiky klidu, kdy by mohl odpočívat. Stále častěji v ordinaci slýchám větu: Já vlastně neumím vypnout ani na dovolené,“ říká Jana Kupka, lékařka a ředitelka ze sítě Moje ambulance.

Digitální detox podle ní nezačíná vypnutím telefonu, ale ve chvíli, kdy si uvědomíme, kolikrát denně po něm saháme úplně bezdůvodně. Ve výtahu, ve frontě, při čekání na kávu, večer v posteli i několik sekund po probuzení.

„Nevnímám digitální detox jen jako týden bez signálu někde v horách nebo na pustém ostrově. Ještě důležitější je naučit se zařazovat malé detoxy do běžného života: odložit telefon při jídle, během procházky nebo alespoň hodinu před spaním,“ dodává.

Pobyty zaměřené na digitální detox jsou ale podle ní velmi užitečné, protože člověku připomenou, jak vypadá svět bez neustálých notifikací a sociálních sítí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.