Nákup technologií digitalizace nevyřeší. Firmy podceňují lidské kompetence a zabezpečení

Před rokem jste opustil ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), kde jste předtím působil téměř třináct let, a stal jste se ředitelem Národní technické knihovny. Co se za první rok vašeho působení podařilo?

Těch věcí je více, ale jsem rád, že se podařilo výrazně posunout implementaci takzvané Platformy nové generace. To je prostředí, které akademickým a výzkumným institucím výrazně zjednoduší přístup k tištěným i elektronickým informačním zdrojům. Platforma bude v blízké době spuštěna, postupně ji budeme rozšiřovat a zapojovat do ní další akademické knihovny.

Konec výpadků ve výrobě: firma u Brandýsa vsadila na privátní 5G síť

30. 7. 2026 ▪ 7 min. čtení

Další oblastí, která se začala hýbat, jsou projekty spojené s umělou inteligencí. Tu samozřejmě knihovna už v některých systémech používá, ale domluvili jsme se na budoucích krocích a postupech, které by její implementaci měly škálovat. A za velmi důležité považuji také aktivity technologického transferu, které se nám podařilo nastartovat.

Jak NTK spolupracuje s průmyslovými firmami a jaký další potenciál v tomto propojení vidíte?

V současné době knihovna poskytuje firmám odborné rešerše, může jim nabídnout také monitoring trhu a konkurence a také konzultace v oblasti duševního vlastnictví nebo orientace v průmyslovém právu. To je důležité zejména pro malé a střední firmy. Další úrovní spolupráce je pak podpora inovativních start-upů a spin-offů z akademických institucí. Jsem rád, že v rámci kampusu Dejvice jich aktuálně vzniká opravdu hodně. A věřím, že letos na podzim přijdeme v této oblasti s dalšími aktivitami, na kterých už spolupracujeme také s jinými akademickými institucemi.

Dlouhodobě se zabýváte aplikovaným výzkumem, už před mnoha lety jste upozorňoval na jeho důležitost pro rozvoj průmyslu. Ujel nám tenhle vlak, nebo jsme do něj dokázali naskočit?

Začal bych tím, že díky mnoha investicím z evropských fondů i z národních zdrojů se v Česku podařilo vybudovat nebo rozvinout velké množství kvalitních výzkumných pracovišť na vysokých školách, v Akademii věd i v podnikové sféře, takže máme rozhodně na čem stavět. V mnoha oblastech máme špičkový výzkum na světové úrovni, a to v tradičních i progresivnějších oblastech, jako je umělá inteligence nebo kvantové technologie. Druhou otázkou je, zda se nám daří výsledky tohoto výzkumu vždy efektivně překlopit do aplikační praxe. A tady ve srovnání se zeměmi, se kterými se chceme srovnávat – jako je třeba Švýcarsko, Velká Británie nebo Izrael, – není náš transfer do praxe úplně ideální.

Z jakého důvodu?

Těch důvodů je několik. Jednak je to otázka motivace. Výzkumné instituce jsou dnes hodnocené metodikou, která už sice není jen o počtu publikací, ale stále v ní ještě není dostatečně zohledněná aplikovatelnost vědeckých výsledků v praxi. Na tu je třeba klást důraz, přestože si plně uvědomujeme, že v některých oborech nelze tuto aplikovatelnost očekávat okamžitě. Jsou obory, které přispívají k posunu lidského poznání, ale přinesou výsledky až třeba za deset nebo dvacet let. Nicméně, v mnoha jiných oborech je aplikovatelnost v praxi relativně rychlá.

Motivace je důležitá i ze strany firem. Ta je do značné míry podpořená státem, mimo jiné díky zlepšujícímu se systému daňových odpočtů na výzkum a vývoj. I tady je ještě potenciál ke zjednodušení a zlepšení, což je mimochodem jednou z priorit nové Hospodářské strategie 2.0.

Dalším důvodem je pak rozdílnost „jazyků“ akademické a komerční sféry, protože výzkumné instituce fungují v jiných cyklech a v systému jiných cílů než firmy, které často očekávají rychlé výsledky.

Výzkumné instituce jsou dnes hodnocené metodikou, která už sice není jen o počtu publikací, ale stále v ní ještě není dostatečně zohledněná aplikovatelnost vědeckých výsledků v praxi. Na tu je třeba klást důraz.

Foto: Tomáš Belloň

Je to výzva pro akademickou sféru, aby se průmyslu přizpůsobila?

To si úplně nemyslím. Spíš to podle mého názoru vyžaduje správné překladatele na rozhraní mezi akademickou a firemní sférou. Tuto funkci plní například centra technologického transferu, ale mohou to být také lidé, kteří už úspěšně založili spin-off a předávají své zkušenosti dalším výzkumníkům. To je také jedna z věcí, které chceme podporovat v rámci NTK ve spolupráci s okolními univerzitami.

Ještě bych ale rád zmínil jednu další překážku a tou je administrativní náročnost, která technologický transfer doprovází. Tady došlo k určitému posunu díky novému zákonu o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, protože v tomto novém zákoně, který nabývá účinnosti od 1. ledna 2027, už příslušná legislativa pokrývá právě i transfer znalostí.

Do jisté míry je to i otázka určitého „mindsetu“, tedy nastavení myšlení, aby vedení škol a vědeckých institucí podporovalo různé formy komercializace výsledků. Pomáhá určitě například ukazovat úspěšné příklady a byznysové příležitosti, představovat celý proces od výzkumu přes proof of concept až po testování a certifikaci. Ta je naprosto klíčová, když chcete dostat na trh například inovace v zdravotnické technice, v letectví nebo v dalších oborech.

Jak se nám daří udržet úspěšné start-upy v Česku a zabránit jejich odchodu do zahraničí?

To je samozřejmě těžké a vidíme, že nemálo firem opravdu odchází do USA nebo do jiných zemí Evropy a světa, kde jsou podmínky pro start-upy výhodnější. Ale jsem rád, že se i v Česku začaly před pár lety některé okolnosti měnit, například se podařilo prosadit takzvané ESOP, což jsou opce na zaměstnanecké akcie. Připravuje se také komplexní startupový zákon a na MPO působí vládní zmocněnec pro start-upy. To jsou všechno opatření, která slibují, že se nově vznikajícím startupům bude dařit i v Česku.

Jaké technologické trendy aktuálně považujete za zásadní pro konkurenceschopnost průmyslových firem v Česku?

Na prvním místě je to určitě umělá inteligence. Ale zároveň musím dodat, že i ta je jenom nástrojem. Když si firma pořídí nějakou AI aplikaci, ale nezmění přitom své procesy a kompetence zaměstnanců, tak se přínos umělé inteligence dostatečně neprojeví. Předchází tomu ovšem digitalizace a správa dat. Mnohé firmy – hlavně ty malé a střední – si ještě potřebují projít digitální transformací jako takovou. A jsem rád, že v Česku funguje mnoho institucí, které s tím firmám pomáhají, například systém Evropských digitálních inovačních hubů.

Dalším velkým tématem jsou privátní sítě 5G a podpora aplikací, jako jsou digitální dvojčata ve vývoji i výrobě produktů. Tyto aplikace výrazně urychlují a zjednodušují vývoj produktů a jejich uvedení na trh. Důležitá je dnes také například cloudová infrastruktura, kvantové technologie a zmínil bych i podporu rozvoje polovodičů, ten je velmi důležitý, protože za každou aplikací je nějaký hardware a ten vždy potřebuje čipy. Jsem tedy rád, že se v Česku rozvíjejí vývojová centra a investují zde firmy z polovodičového ekosystému. Důležitý je také rozvoj dual use a obranných technologií, stejně jako vesmírného průmyslu.

Když se ještě vrátíme k digitalizaci, české firmy do ní investují v průměru dvě až pět procent ze svého ročního obratu. Je to dost, nebo málo?

Nejde asi říct, kolik peněz má jaká firma investovat do digitalizace, takové univerzální číslo neexistuje. Jak jsem již zmiňoval, důležité je investovat nejen do technologií, ale také do změny procesů a do kompetencí zaměstnanců. Takže záleží také na tom, kam jsou peníze směřovány. Digitalizaci nevyřešíte nákupem robota nebo CNC stroje. Potřebujete hlavně dlouhodobou vizi, jak daná technologie zefektivní váš provoz nebo zvýší kvalitu výrobků. V evropském srovnání je vidět, že se Česko v posledních letech zlepšuje, pokud jde o ukazatele týkající se digitalizace malých a středních firem. Pořád jsme ale za evropskými lídry, jako jsou například skandinávské země. Prostor pro zlepšení tu určitě je.

Budoucnost průmyslu

Stáhněte si přílohu v PDF

Které oblasti digitalizace podniky často podceňují?

Oblastí je více, ale zmínil bych tři věci. Tou první je kybernetická bezpečnost, protože útoků na různé státní instituce, ale i firmy neustále přibývá. Geopolitická situace ve světě je složitá a úměrně tomu rostou i kybernetické hrozby. Zpřísnila se v této oblasti i legislativa, vstoupila v platnost směrnice NIS2, ale v této otázce nejde jen o to implementovat nějakou regulaci, ale především vzít kyberbezpečnost jako integrální součást fungování firmy.

Druhým tématem jsou lidské zdroje. Tam je potřeba pracovat na tom, aby lidé, kteří umějí používat nové technologie, vůbec byli na pracovním trhu a dále aby zaměstnavatelé podporovali jejich rozvoj v tomto směru. Třetí podceňovanou oblastí je pak integrace systémů, tedy schopnost propojit stávající systémy s těmi novými. Ve všech těchto oblastech vidím, že se věci posouvají dobrým směrem, ale určitě je potřeba dalších kroků a osvěty v podpoře digitální transformace firem.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost průmyslu.