V době vrcholící předvolební kampaně jsme zvyklí, že politici udělají cokoli, aby byli vidět a aby se o nich mluvilo. Donald Trump se tak na půl hodiny postavil k okénku McDonaldu, z kterého pečlivě vybraným zákazníkům prodával hamburgery, což jeho marketéři na sociálních sítích dokázali části voličů prezentovat jako důkaz toho, jak blízko má miliardář k běžným Američanům. Ještě větší dopad mělo, když Andrej Babiš na začátku politické kariéry rozdával koblihy nebo točil zmrzlinu. Jeden z nejbohatších Čechů si u části voličů budoval image bodrého chlapíka, který neváhá a klidně si ulepí ruce, jen aby „našimlidem“ dopřál dobroty ze svých pekáren a mlékáren. V politice se taková stylizace může vyplatit.
Co už se vysvětluje hůř, je opakovaná snaha guvernéra České národní banky Aleše Michla ukázat se veřejnosti jako člověk, který pracuje s ohromným nasazením a nebojí se vyhrnout si rukávy sněhobílé bílé košile a tu přimontovat umyvadlo, tu zas do serveru pro AI zasadit citlivé komponenty za statisíce.
Obojí pak guvernér prezentuje na sociálních sítích a oficiální účty národní banky obsluhované jeho podřízenými dosah příspěvků násobí. Příspěvky jsou přitom zjevně stylizované a s povinnostmi guvernéra nemají nic společného.
Co se dočtete dál
- Proč by vlastně šéf národní banky nemohl přiložit ruce k dílu a vylepšit hardware datacentra?
- Co guvernér říká svými zápisky z cest do Basileje?
- K čemu takové selfpromo může být?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









