Když se začnete s organizátorkami štafetového běhu Vltava Run bavit o nadcházejícím ročníku závodu, přestanete si po chvíli být jistí, jaký je vlastně rok. Běh v roce 2026 nazývají loňským, tomu, který se chystá na květen 2027, neřeknou jinak než letošní. „Asi to holt máme trochu posunuté,“ shodují se Květa Látalová a Jaroslava Mužíková, pro které právě v těchto týdnech nastává z byznysového pohledu hodně důležitá část příprav.
Do 26. října se totiž na „Vltavu“ mohou přihlašovat firemní týmy. Na rozdíl od těch „běžných“ platí nejméně dvojnásobné startovné, zato ale získají jistotu účasti. Letos poprvé mohou tuto dražší variantu využít i nefiremní sestavy. Záruku startu jinak mají jen veteráni, kteří běhají Vltava Run od začátku, a nejúspěšnější týmy z předchozího ročníku. Ostatní zájemci musí absolvovat nultou etapu závodu už při souboji o místo na startu. Letos pro ně bude klíčové datum a čas 1. listopadu v 11 hodin.
„Méně než minutu,“ odpovídají dámy na dotaz, jak dlouho naposledy trvalo, než se po spuštění registrací všechny vyprodaly. Loni celý proces ještě zkomplikovaly problémy s fungováním webu, který nezvládl úvodní nápor zájemců. „Každý rok mezi sebou máme takovou soutěž, za jak dlouho se všechna místa obsadí. Ještě nikdy se nám nestalo, že by někdo tipoval kratší čas, než to reálně bylo,“ říká Mužíková.
Byznys tohoto závodu má ale specifická pravidla a klasická strategie, že když je po něčem poptávka, vyhovíme jí a navýšíme počet míst, tady nefunguje. „Národní park Šumava nám pro ročník 2027 určil limit maximálního počtu týmů na 320,“ vysvětluje Látalová. Úvodní etapy závodu, který startuje v Zadově, totiž vedou nejpřísněji chráněným územím. „Jde hlavně o tetřeva, který právě v tomhle termínu a navíc ještě v ranních hodinách, kdy závod startuje, má zrovna čas tokání.“ Jako argument nezafungovalo ani to, že závodníci vybíhají po malých skupinkách, které se navíc zpravidla už po pár stovkách metrů roztrhají a jednotlivci zůstávají na trati prakticky osamoceni.
Běh na páse? To je jako sex s umělou pannou, říká biochemik Dvořák. Vysvětluje, jak běhat i v zimě a co před a po jíst
Při každoročním růstu nákladů tak organizátorům nezbývá nic jiného než pravidelně zvyšovat startovné. Výraznější zdražování pro „obyčejné“ týmy ale pomáhá tlumit také zmíněný prodej startovních balíčků pro firmy. V nejvyšší variantně dostanou kromě účasti na závodě například ubytování v hotelu kousek od startu, noční výbavu, VIP parkování nebo mikiny a kšiltovky z limitované edice Vltava Run. „Poskytujeme jim také full service, že nemusí prakticky nic řešit, staráme se o všechno, co tým potřebuje, a na nich už je pouze to, aby nasedli do aut a dorazili na závod,“ popisují organizátorky.
Vedle firem, které berou účast na závodě jako originální formu teambuildingu, existují i ty, které štafetu využívají jako formu employer brandingu. „Může to znít překvapivě, ale opravdu část z nich dokáže účast využít k vytvoření pozitivního obrazu, který pak může fungovat při lákání nových zaměstnanců.“
Jak ale uspokojit závodníky, na které se při registračním klání nedostane, a přesto by si chtěli atmosféru štafetového běhu vyzkoušet?
Před několika lety přišli organizátoři s krátkou variantou Vltava Run čtyřka. V ní čtyřčlenné týmy běží pouze poslední čtyři etapy závodu s cílem v Praze-Braníku. „Je to taková zábava na nedělní dopoledne,“ podotýká Mužíková. Na rozdíl od klasické štafety, jejíž trasa měří přes 375 kilometrů, má čtyřka jen okolo padesáti. Stále to ale není plnohodnotná náhrada pro nejčastěji dvanáctičlenné týmy, kterým se na „velký“ závod nepodaří registrovat. „Letos jsme ale vymysleli alternativu, kterou jim nabídneme a která by mohla být pro ně zajímavá,“ říkají organizátorky s tím, že více detailů prozrazovat nechtějí, aby zájemci nepřišli o moment překvapení.
Při jaké rychlosti se vyplatí karbonové boty a co s nohou dělá vysoký drop? Expert radí, jak vybrat správně
Přenesení zkušeností z Vltavy na další místa v Česku podle nich není na pořadu dne. Nehledě na to, že řada dalších atraktivních lokalit už je obsazena jiným závodem na podobném principu – ať už jde o Jizerun, Morava Run, případně o závod Hory Bory, který se běží v kopcích na moravsko-slovenském pomezí s cílem v Mikulově.
Know-how se nicméně pořadatelé rozhodli využít ve Španělsku při závodu Camino de Dragones. Ten startuje v Pyrenejích a končí v Barceloně. Letos uspořádali pilotní ročník, kterého se účastnilo zhruba 25 týmů, z nichž přibližně polovina vyrazila na závod z Česka. Pro nadcházející ročník by pořadatelé počet přihlášených chtěli výrazně navýšit, registrace se spustí během listopadu.
Největší rozdíl mezi španělským a českým závodem? Rozhodně jeho náročnost – přestože je start zhruba ve 2000 metrech nad mořem a cíl v přímořské Barceloně, nejde o žádný pohodový seběh z hor do údolí. Při nejnáročnějších etapách, které mají v průměru okolo 10 kilometrů, nastoupají závodníci i přes 800 výškových metrů. Mnohem složitější je také orientace. „Rozhodně nemůžete počítat s tak kvalitním značením cest, jako znáte z Vltava Runu,“ vysvětluje Látalová. Na řadě míst navíc není mobilní signál, proto je nezbytné mít stažené offline mapy v telefonu. Noční etapy se pak pro větší bezpečnost běží ve dvojicích. Odměnou je ale nádherná příroda, v mnoha místech zcela mimo civilizaci.
Stejně jako v Česku se i v Katalánsku snaží pořadatelé zapojit „místňáky“. Lidé v obcích, kde si běžci na Vltava Runu předávají štafetovou pásku, často závod pojmou jako společenskou událost, týmům nabízejí čepované pivo, kávu a další občerstvení včetně grilovaného masa nebo řízků. „Někde to vypadá skoro jako malá pouť,“ usmívají se organizátorky. Dobré vztahy s obcemi ale mohou být křehké, proto doufají, že výsledky víkendových komunálních voleb v jiho- a středočeských vesnicích nenaruší fungující spolupráci. „Anebo naopak – někde by nás mohli vzít na milost,“ podotýkají.
Je tedy pořádání dálkových běžeckých štafet lehce škálovatelný byznys? Ano i ne, shodují se organizátorky. „V teorii to vypadá úplně skvěle – uděláte kuchařku, tu vezmete, předáte a řeknete: Takhle přesně to udělej. Ale vždycky se objeví strašně moc dalších věcí, které se musí nakonec vymyslet úplně jinak. A nejdůležitější je stejně najít tu geniální trasu a příběh,“ dodává Látalová.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
