Má člověk bez práce menší hodnotu? Pohled muže, který odešel do důchodu ve 35 letech

Stále častěji vidím kritiku životního přístupu FIRE, tedy cesty k finanční nezávislosti a brzkému odchodu do důchodu. Naposledy v souvislosti s knihou Roberta Vlacha Na vysoké noze. Protože se k FIRE hlásím a do důchodu jsem odešel ve 35 letech, mám k tomu několik poznámek a mou vlastní zkušenost.

Když člověk sekne s prací, může přijít o sociální vazby, časem i o dovednosti, kvalifikaci a motivaci a nakonec i o smysl života, upozorňují kritici FIRE. Tohle riziko nepopírám. Dosažením finanční svobody byl pro mě život v tom nejzásadnějším ohledu těžší, než býval: musel jsem ho totiž začít žít sám za sebe.

Uvědomil jsem si, že do té doby jsem v podstatě nikdy neukončil dětství v tom smyslu, že mi stále někdo určoval, kde mám být, v kolik tam mám být, s kým tam mám být a co tam mám dělat. Jak by asi řekl temný německý filosof Martin Heidegger, jsme „vyžadováni“ okolnostmi, anonymními silami a jevy, aniž bychom převzali iniciativu za vlastní bytí.

A to pro mě nebyl život, ale dlužno říct, že existence to byla pohodlná.