O vstupu do unie je třeba ještě diskutovat

O vstupu do unie je třeba ještě diskutovat

Ekonomická teorie je teoretickým východiskem pro rozpracování hospodářské politiky. Obecné politicko-ekonomické teze zařazené do programu určité politické strany však vyznívají a jsou většinou vnímány veřejností jako politická proklamace, která umožňuje jasně se vymezit. Takové jednoznačné vymezení je pro veřejnost více srozumitelné. Při koncipování hospodářské politiky by však měl být respektován rozdíl mezi teoretickou, politickou a praktickou rovinou problému.
Cílem hospodářské politiky nemůže být sledování a naplňování určitého obecného modelu a principů v co nejčistší a nejdokonalejší podobě. Hospodářská praxe ekonomicky úspěšných zemí prokázala, že při utváření účinné koncepce hospodářské politiky jde naopak o schopnost kombinovat různé přístupy a hledat nová řešení v souvislosti se změnou vnitřních i vnějších podmínek. Finančník Soros vidí v této souvislosti hlavní nebezpečí ve snaze o důsledné prosazování principu volného trhu. Tržní fundamentalisté podle něho přetvořili axiomatickou, hodnotově neutrální teorii v ideologii, která ovlivňuje politické a ekonomické chování mocným a nebezpečným způsobem.
Společnost je z jeho pohledu i dnes ohrožována všemi druhy extremismu včetně tržního fundamentalismu, který přeceňuje úlohu tržního mechanismu, přehlíží sociální, politickou i etickou dimenzi vývoje společnosti a potlačuje kritický způsob myšlení. Jiná skupina názorů vidí hlavní nebezpečí dnešní doby naopak v ústupu od myšlenek tržního liberalismu a v novém pokusu o záchranu státu blahobytu. K ospravedlnění starých idejí socialismu se používá nové označení - "třetí cesta". Důsledkem této sílící tendence je narůstání vládní moci, byrokracie a ohrožení svobody trhu i jednotlivce. Utváření a směr hospodářské politiky je dnes ve všech průmyslově rozvinutých zemích (bez ohledu na politickou orientaci vlády) vymezen na jedné straně současnou makroekonomickou teorií, která poskytuje pro národohospodářsky efektivní rozvoj (z hlediska dlouhodobého) jen určitý ohraničený prostor. Při jeho nerespektování může v souvislosti s jednostranným, teoreticky správným a obecně platným opatřením dojít k dílčímu zlepšení v jedné oblasti, ale současně k narůstání negativních důsledků v celé ekonomice i společnosti.
Na druhé straně je směrování hospodářské politiky vymezeno určitými sociálními požadavky a potřebami, jejichž udržení, popř. rozšíření je považováno v dané společnosti a době za nezbytné. Z hlediska naší země je již dnes tímto druhým omezením povaha i směr společné hospodářské a sociální politiky v rámci zemí EU, kterou musíme brát v úvahu nebo zůstat mimo EU.
K prosazování společné hospodářské politiky však ve většině zemí EU vytváří dostatečný prostor politický program kterékoliv z velkých parlamentních stran. Vstup ČR do EU bude spojen s omezením národní suverenity a předáváním řady pravomocí společným nadnárodním orgánům. Základem pro koordinaci a sjednocování především hospodářské, sociální a zahraniční politiky je přijetí společné legislativy, ale závazná jsou i některá ekonomická kritéria (např. míra inflace, výše schodku veřejných rozpočtů aj.). Proto musí být i u nás takový zásadní krok schválen referendem. O možném přínosu, ale i o případných nevýhodách našeho členství v EU a celkovém směrování by se mělo ještě před referendem široce diskutovat.

Ladislav Hájek,
Fakulta řízení a informační technologie
Hradec Králové