Nový exekuční řád čeká na verdikt Senátu

Nový exekuční řád čeká na verdikt Senátu

V minulých dnech byl Sněmovnou schválen zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Tímto zákonem s dává možnost věřitelům, aby navrhli nařízení exekuce k vymožení své vykonatelné pohledávky a k provedení exekuce si svobodně vybrali exekutora. Soud po přezkoumání formálních náležitostí tohoto návrhu je povinen nařídit exekuci do 15 dnů a zároveň pověřit exekutora, kterého navrhl oprávněný, provedením exekuce. Nařízením exekuce (na rozdíl od nynější úpravy výkonu rozhodnutí podle o. s. ř.) se dlužníkovi zakazuje nakládat se svým majetkem, a to pod sankcí neplatnosti jakýchkoli dispozic (převodů). Dlužník může pouze činit běžné výdaje k uspokojování svých základních životních potřeb. Exekutor je pak oprávněn na základě konkrétního stavu majetku dlužníka podrobit exekuci jakýkoli jeho majetek, a to jak tradičními způsoby exekuce - dražbou, přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy - tak i způsoby, nově zaváděnými novelou o. s. ř. s účinností od 1. 1. 2001 nebo exekučním řádem - a to dražbou podniku či postižením jiných majetkových práv, včetně obchodního podílu dlužníka ve společnosti.
Zákon důsledně respektuje základní práva všech osob zúčastněných na exekuci, zaručená Ústavou, a důsledně chrání práva třetích osob, zavádí přesná pravidla pro výkon exekuční činnosti s jasně stanovenou a vymezenou její soudní kontrolu. V případě, že dlužník uplatní podle zákona námitky či jiný opravný prostředek, zůstává jeho majetek stále zablokován, a to až do doby úplného uspokojení pohledávky. Zákon se tak v žádném svém ustanovení nedostává do kolize s ústavním právem na spravedlivý proces, na druhé straně maximálně eliminuje možnosti obstrukčního chování dlužníka. Vydražiteli věci movité, nemovitosti či podniku plně zaručuje ochranu nabytého vlastnického práva a nepřipouští žádnou možnost následného napadení dražby žalobou u soudu pro její neplatnost (soudní kontrola provádění dražeb je přítomna již při jejich provádění).
Přijatý zákon tak vytváří ucelený systém exekučního řízení, včetně všech zákonných způsobů exekuce. Na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí budou exekuci provádět profesně samostatní a nezávislí exekutoři, kteří budou na jejím výsledku finančně zainteresováni. Jejich odměna bude určena sazebníkem vydaným Ministerstvem spravedlnosti. Exekutoři budou oprávněni podle zákona vykonávat v rámci tzv. další činnosti i další důležité úkony, které ulehčí práci soudům - a to sepisovat tzv. exekutorské zápisy o právních úkonech a skutkových dějích, které budou mít povahu veřejné listiny. Tímto nástrojem se tak umožní zachytit pro budoucí či probíhající soudní řízení v zákonné procesní formě důkazy.
Je možné konstatovat, že zákon o soudních exekutorech vyčerpává všechny ústavní možnosti nuceného zpeněžení majetku dlužníka pro uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele. Proto zákon ve svých zrušovacích ustanoveních vypouští z českého právního řádu tzv. nedobrovolné dražby. Tento institut byl jako provizorní zaveden zákonem o veřejných dražbách, a to za situace, kdy prakticky neexistovala jiná zákonná možnost pro zpeněžení zástav. Zákon o veřejných dražbách však řešil pouze část problému, neboť jeho působnost byla omezena na prodej zastaveného majetku. Připouštěl možnost nucené dražby majetku, aniž by pohledávka byla soudem přiznaná či vykonatelná.
Tzv. nedobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách jsou v podstatě exekucí prováděnou soukromou osobou - dražebníkem, zákon o veřejných dražbách však zcela postrádá jasná pravidla pro provádění takových exekucí dražebníkem a neobsahuje ani dostatečnou soudní kontrolu tohoto procesu a na druhé straně umožňuje rozsáhlý soudní přezkum nedobrovolných dražeb v rámci žalob na určení neplatnosti nedobrovolné dražby, který je sice z hlediska právního státu nezbytný, ale zákonitým důsledkem takovéhoto provizorního pseudořešení by nebylo zlepšení vymahatelnosti pohledávek (práv věřitelů), ale naopak zahlcení soudců žalobami na neplatnost dražby, zablokování trhu s nemovitostmi a paradoxně tak celkové další zhoršení vymahatelnosti pohledávek a postavení věřitelů. Navíc je nezbytné dodat, že institut soudního exekutora (vykonavatele) je standardním řešením problému vymahatelnosti práva (pohledávek) mimo soudní soustavu, nejen v evropském, ale i světovém měřítku, na rozdíl od tzv. nedobrovolných dražeb, které zná jen Španělsko.
Pavel Němec,
poslanec a člen ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny PČR, předkladatel zákona