Věřím, že nová vláda bude mít zájem pomáhat ČR

Americký velvyslanec v Praze John Shattuck na závěr své mise odpověděl na otázky HN

Věřím, že nová vláda bude mít zájem pomáhat ČR

Praha, 15. 12. 2000
Velvyslanec Spojených států v České republice John Shattuck zítra odlétá domů. Jeho mise v Praze skončila. Jako poslednímu českému médiu před svým návratem do vlasti poskytl včera rozhovor našemu listu. Jak slíbil, mohli jsme se ptát na cokoli a on odpovídal.

Jak vidíte po dvou letech pobytu v ČR průběh a možnosti naší ekonomické a politické transformace?

Pro Českou republiku to byla velmi zajímavá a důležitá doba. A pro mě byla velká čest, že jsem zde mohl být. Teď, jedenáct let po revoluci v roce 1989, nastaly v ČR významné změny. Demokracie je silná, hospodářství je opět na vzestupu a co je nejdůležitější, v době, kdy jsem tady pracoval, se ČR stala členem NATO a nyní je součástí největší aliance na ochranu demokracie v dějinách. Je to aliance, která konečně zaručila České republice její bezpečnost. Není to něco, co bylo ČR vnuceno, je to něco, k čemu se ČR rozhodla připojit demokratickým procesem, a tím je naprosto odlišná od Varšavské smlouvy. ČR konečně dostala možnost bránit se způsobem, který bohužel nebyl možný v roce 1939, v roce 1948 a opět v roce 1968. Ale v roce 1999 se ČR stala součástí NATO a je dnes důležitou součástí Evropy, systému ochrany demokracie.
V transformaci z toho, co byl starý režim, k dnešku stojí před zemí ještě mnoho výzev. Největší z nich spočívá v hospodářské a politické situaci. Myslím, že hospodářsky je třeba dokončit privatizaci, posílit průhlednost a plnou otevřenost privatizačního procesu, to jsou klíčové prvky a samozřejmě zahraniční investice musejí přicházet dokonce v ještě větších rozměrech než dosud.
Je velmi dobré, že se vláda snaží přilákat zahraniční investice, domnívám se, že právní systém prodělává proměny, které jsou důležité a dobré, ale aby soudnictví fungovalo efektivněji, je třeba větších změn. To bude bezpochyby nutné pro vstup do Evropské unie.
Pokud jde o politiku, existuje dynamická a stále rostoucí debata ve společnosti. Je to dobrá diskuse o budoucnosti politických stran a významu otevřenosti politiky. A tak jsem byl šťastný, že jsem zde byl při letošních podzimních volbách, které sice bohužel měly nízkou účast, ale na druhé straně byly pro český národ důležité proto, aby se více zabýval volební reformou a změnami volebního procesu.
Shrnuto: Největší hrdostí a spokojeností mne naplňuje, že za prvé se ČR připojila k NATO. Za druhé, že se projevila větší otevřenost české společnosti, že se posilovaly nevládní organizace a občanská společnost, jež je nyní velmi aktivní součástí českého života a doufám, že v budoucnosti bude ještě aktivnější. Za třetí se zlepšuje ekonomika a to je dobré, i když vidím mnoho oblastí, kde transformaci čekají ještě velké výzvy.

Co podnikatelům a vládě doporučíte, abychom byli pro americké investory vysoce atraktivní zemí?

Především pozitivních aspektů České republiky, které přitahují cizinu, je mnoho. ČR leží ve středu Evropy, který se stále více integruje a tržní ekonomické systémy, které dříve existovaly na Západě, přicházejí nyní i tam. Za druhé česká pracovní síla je velmi kvalifikovaná, technicky schopná a dobře vzdělaná. Je to země s nižší mírou negramotnosti než téměř kterákoli jiná země v Evropě, a proto je pracovní síla velmi kvalitní. Teď, když ČR je v NATO, investoři vidí, že se země více a více orientuje k těmto západním institucím, a to ji zatraktivňuje v očích investorů.
Jsou však také důvody, proč mnohé podniky mohou váhat proč přijít do ČR. Jako americký velvyslanec vím, že to platí i pro některé firmy z jiných zemí. Problém spočívá v právním systému, který nepracuje dobře pro obchod a dokonce ani ne pro jiné oblasti života. A tak není možné ochránit investice proti případné protizákonné činosti. V právním systému dochází k reformám, přesto je považuji za hlavní oblast, která se musí zlepšit.
Domnívám se, že privatizace byla dost pomalá a to zvláště v bankovním sektoru. Za dva roky, které jsem tady byl, však jí prošly všechny významné české banky a to je pro investory dobré znamení. Původně byly všechny ve státním vlastnictví a to investorům nedávalo jasnou záruku dobrého ekonomického prostředí.
Další problém je v metodách, jimiž byly privatizovány velké podniky. Místo aby byly prodávány po částech, po malých kouscích, občas převládala snaha privatizovat je najednou, a to pro investory není zajímavé. Když vyvážím tyto dobré aspekty s těmi horšími, považuji ČR za zemi pro investory atraktivní, přesto se domnívám, že by mohla být zajímavější. A právě proto jsou nezbytné tyto reformy.

Co budete dělat po návratu domů?

Až se vrátím, stanu se nejvyšším výkonným činitelem prezidentské knihovny a nadace Johna Kennedyho v Bostonu a budu učit na Harvardu. Budu hostitelem mnoha konferencí o mezinárodních otázkách a budu se snažit vést naše občany, aby měli aktivnější zájem o vládu a demokracii v USA. Doufám, že budu mít velmi vážené hosty, prezident Havel přislíbil, že přijede přednášet, vím že pravděpodobně přijede i nový prezident Mexika.
Stanu se také členem ředitelské rady dvou organizací, které mají úzký vztah k ČR. Jednou z nich jsou Američtí přátelé ČR, což je převážně skupina Čechoameričanů, z nichž někteří jsou významní jako Madeleine Albrithtová, až odejde z funkce ministryně zahraničí, James Lovell, velitel Apollo 14, Martina Navrátilová atd. Bude pro mě velká část být s nimi ve stejné správní radě. Tato organizace bude posilovat neformální česko-americké vztahy, výměny studentů a podporovat americké firmy, které chtějí investovat v ČR. Budu také ve správní radě Regionálního ústavu pro výchovu soudců, který bude sídlit v Praze. Tato organizace bude pomáhat při výchově soudců z celé oblasti, nejen z ČR. To bude projekt Americké advokátní komory, což je americká nevládní organizace.

Přirostlo Vám Česko tak k srdci, že budete nyní lobbovat v jeho prospěch? Pokud ano, tedy jak? A budete lobbovat - třeba i u kongresmanů připravujících pravidelnou únorovou zprávu v oblasti, která vás zajímá především - v oblasti lidských práv?

Jsem dobrý přítel České republiky a věřím v její budoucnost jako neobyčejně dynamické a demokratické země. Také si však uvědomuji úkoly a nesplněné cíle, před nimiž tato země stojí. Jako odborník na lidská práva jsem si povšiml, že zde v ČR existují některé velmi vážné problémy v této oblasti
Jsem upřímně znepokojen školským systémem v ČR pro Romy. Domnívám se, že existuje téměř oddělení či segregace Rómů od většiny na poli školství. A tak doufám, že toto se změní.
Vím, že někteří velmi dobří lidé, mí přátelé, na tom pracují. Jako Petr Uhl, komisař pro lidská práva, Martin Palouš, náměstek ministra zahraničních věcí a Nová škola, organizace, která pracuje přímo ve školách. Jak vím, jsou stejně znepokojeni i tito Češi. Nebudu však předstírat, že takové problémy neexistují.

Vrátíte se do USA, které konečně znají svého budoucího prezidenta. Jak odhadujete jeho politiku vůči Evropě, případně vůči tak malé zemi, jako je ČR?

Myslím, že guvernér a nyní zvolený prezident Bush bude pokračovat ve stejné politice k ČR jako prezident Clinton. Uvidíte silnou kontinuitu priorit - české členství v NATO, americká podpora pro další posilování role ČR v NATO a stejně tak věřím, že nová vláda bude mít zájem pomáhat ČR v přizpůsobení se NATO a jiným institucím, a podpoří i změny jako jsou reforma právního systému, ekonomická reforma a posilování průhlednosti rozhodování.
Nový ambasador bude jmenován prezidentem Bushem, jak to vyžaduje náš systém.
Skutečnost, že volby byly tak jedinečné - nikdy v naší historii nedopadly volby tak těsně - se podle mého názoru promítne zvláště v zahraniční politice, v její kontinuitě a s mnoha politiky vlády, pod níž jsem sloužil já.
Doufám, že to bude období dvoustranické zahraniční politiky.
Jedna změna, kterou však můžete očekávat je, že příští ministr zahraničí nebude mluvit tak dobře česky jako Madeleine Albrightová, která samozřejmě má pro ČR zvláštní místečko v srdci.

Sám jistě dobře víte, že postup Spojených států v Kosovu vyvolal u obyčejných lidí (a někdy i u politiků) v ČR a dalších evropských zemích smíšené reakce. Myslíte, že zcela liché jsou obavy z toho, že USA jako jediná supervelmoc si osobují právo "dělat ve světě co si usmyslí, a po svém"?

Vycházejme z toho, že existuje spojenectví USA, ČR a dalších zemí k ochraně demokracie a lidských práv, když jsou v Evropě ohroženy. Já osobně jsem byl hluboce angažován v boji za demokratické změny v Jugoslávii.
Jako diplomat zabývající se lidskými právy jsem zažil mnoho hrůzných scén ve světě a také v mnoha částech Jugoslávie. Uvědomoval jsem si jakým strašným směrem někteří vedoucí činitelé Jugoslávii vedou - Miloševič, ale také Tudjman v Chorvatsku. Proto pro NATO začalo být důležité pomoci miliónům Jugoslávců, kteří byli zneužíváni. A právě proto se také NATO v roce 1995 začalo angažovat v Jugoslávii.
Podle mého názoru to bylo příliš pozdě. Kdyby takový zásah přišel dřív, nemuselo by být zabito 200 tisíc lidí a milióny vyhnány z domovů. V Jugoslávii se neangažovalo jen NATO, ale i ruské a další země střední a východní Evropy, včetně ČR..
To, co NATO učinilo, byl jeden z jeho úspěchů, jímž se může pyšnit - pomohlo přinést na Balkán stabilitu.
Bohužel v Kosovu pokračovala krize, kterou jsem sám poznal na vlastní oči. Byl jsem v Kosovo v letech 1997 a 1998 a stal jsem se svědkem hrůz, které tam byly spáchány.
V době mé návštěvy v roce 1998 tam 200 tisíc lidí přišlo o domov, jejich vesnice byly vypáleny a obyvatelé vyhnáni do lesů a do hor. Někdy Miloševičova vojska ostřelovala i neozbrojené lidi, ženy a děti. Když jsem přijel do Bělehradu, vyprávěl jsem Miloševičovi, co jsem viděl. Ale on se jen zasmál a řekl, tam je terorismus a my se s ním musíme vypořádat. Jiná možnost než zásah NATO neexistovala.
Uvědomuji si, že tato otázka je v ČR kontroverzní, chápu to velice dobře, že Jugoslávie byla historicky dobrý přítel a soused, máte podobné jazyky , jezdili jste tam na dovolenou, a Tito přijel v roce 1968 do Prahy, aby vyjádřil solidaritu s Pražským jarem. Proto máte hodně důvodů proč Češi se mají znepokojovat o osud Jugoslávie. Na druhé straně si myslím, že mnozí Češi sdíleli stejné obavy o Kosovo jako lidé v jiných zemích a když ČR byla povolána, aby sehrála svou roli v Kosovu, sehrála ji dobře.
Ano, máme nejsilnější vojenskou sílu na světě a velmi silnou demokracii. Není to v žádném případě demokracie dokonalá. Máme své vlastní nesplněné cíle a samozřejmě problémy, jejichž důkazem může být situace při volbě našeho prezidenta. Domnívám se, že postupujeme velmi obezřetně a bráníme demokracii stejně jako v Kosovu výhradně se svými spojenci.
Nazasahujeme sami, hledáme regionální pomoc. Podle mých zkušeností při hrozivé genocidě ve Rwandě roku 1994 měly USA jednat mnohem rázněji, nedokázaly však získat místní spojence a tak bohužel ke genocidě došlo. Můj osobní názor je, že se ji USA měly pokusit zastavit.
Lidé by se neměli znepokojovat, že USA dělají pro ochranu demokracie a lidských práv příliš mnoho. Naopak znepokojovat by je mělo dělají-li pro ni málo.
Doufám, že se vaši lidé s tímto názorem ztotožňují. Alespoň ti, se kterými jsem hovořil já, tak činí. Měli bychom však přitom postupovat opatrně, nechovat se jako slon v porcelánu.
Tragédie Kosova podle mne spočívá v tom, že tam bylo možno vojenské akci předejít. Došlo tam ke ztrátám na životech civilistů, ačkoliv to byla mimořádně pečlivě řízená operace a zahynulo při ní mnohem méně obětí, než by tomu bylo v případě velké pozemní války v Jugoslávii. A k té, kdybychom nezasáhli, mohlo dojít.

Mnoha lidem také vadí nápor amerického způsobu života, například mola nákupních hypermarketů obepínající města, či pokleslé americké "kultury" v podobě televizních seriálů plných násilí atd. Jak se vůči těmto jevům, v jejichž pozadí je nejmocnější byznys, lze bránit?

Tato otázka se týká nás všech a ne pouze americké kultury, je to, jak říkám, globální kulturní problém. Globalizace je mocná síla a může sloužit dobru. Je to však neutrální síla, může přinášet hospodářské příležitosti, ale také kulturní jevy, o něž lidé nestojí. A to mimochodem platí i pro Spojené státy. Některé produkty násilí a špatné filmy k nám přicházejí z Evropy.
To není věc, kterou se USA snaží prosazovat, ani nikdo jiný. My Američané jsme stejně znepokojeni zápornými prvky globalizace jako lidé jinde ve světě.
Myslím, že nejlepší ochrana proti takovým škodlivým jevům spočívá ve vzdělávání. Dobrý osvětový systém, který ví, jak používat síly globalizace, počítače, internet, spoje, televizi v pozitivním směru. Také je třeba naučit lidi, aby nepadli do rukou špatným živlům, násilí a všemožných negativních marketingových postupů.
A také je nutné podporovat místní kulturu. Česká kultura je velmi silná, velmi živoucí a čeština je velmi důležitá. Cizinci jako já, by se ji měli učit, je to totiž způsob jak se naučit respektovat místní kulturu. A vy byste ji měli šířít ve světě.
Květa Buschová