Čankajškovi dědici začínají být na obtíž

Čankajškovi dědici začínají být na obtíž

Tchaj-wan se vzdává vlády silné ruky

Výsledek sobotních prezidentských voleb na Tchaj-wanu a divoké incidenty, k nimž došlo krátce po nich, ukazují, že se zřejmě nejslavnější politická strana v čínské historii, Kuomintang, dostala do hluboké krize.
Po slavném období na začátku 20. století a po pětapadesáti letech vlády v exilu na Tchaj-wanu poklesla moc strany zakladatele moderního čínského státu Sunjatsena a generalissima Čankajška na historické minimum. A ozývají se už i hlasy, že jí hrozí rozpad.

Historie

Nacionalistický Kuomintang (KMT) sehrál v čínských dějinách mimořádnou úlohu. Založili jej v roce 1894 na Havaji odpůrci tehdy vládnoucí mandžuské dynastie Čching vedení Sunjatsenem. Tehdy bylo toto uskupení známo spíše pod názvy Sin-čung-chuej (Společnost pro obnovu Číny) a Tung-meng-chuej (Revoluční spolek). A už v roce 1911 se mu podařilo svrhnout posledního čínského císaře, tenkrát tříletého Aisin Goro Pchu-iho.
K této historii se hlásí i Komunistická strana Číny, někdejší frakce levičáků, která rovněž několik let v rámci Kuomintangu vyvíjela činnost.
Po Sunjatsenově smrti v roce 1925 se do čela KMT postavil Čankajšek, který se neúspěšně pokusil sjednotit celou Čínu, zbavit ji mocných generálů, kteří ovládli značnou část severu země, a fyzicky vyhladit funkcionáře Komunistické strany Číny. To nevyhnutelně vedlo k občanské válce, která skončila až v roce 1949 porážkou vojsk generalissima Čankajška.
Zbytky Kuomintangu se tehdy opevnily na ostrově známém v té době spíše pod názvem Formosa, který převzaly hned po válce od Japonců, a kde vládly tvrdou rukou. Přistěhovalci z pevniny získali navrch nad místním obyvatelstvem a tento stav trval až do Čankajškovy smrti v dubnu 1975.
Generalissimův syn Ťiang Ťing-kuo, který převzal moc, opatrně a postupně zaváděl politické reformy, které vyvrcholily zrušením výjimečného stavu na ostrově v roce 1987. Ťiangův nástupce Li Teng-chuej v nich pokračoval již mnohem rázněji, a tak se od poloviny 90. let dá hovořit o Tchaj-wanu jako o jednom z nejdemokratičtějších území v Asii.
Po zřízení republiky v roce 1911 se tím Kuomintang vlastně už podruhé významně zasloužil o Čínu. Ukázal, že i tak vnitřně rozhádanému národu lze vládnout moderními způsoby a že to nevede k rozvratu země, jak často argumentují komunisté v Pekingu.
Politicky tak byl doveden k úspěšnému konci již dříve zahájený přerod části Číny v ekonomicky moderní stát. Úspěšná hospodářská politika vlády Kuomintangu totiž přispěla k tomu, že s životní úrovní Tchaj-wanu se dnes může z větších asijských zemí srovnávat pouze Japonsko.
Právě tento úspěch KMT se však paradoxně stal největší hrozbou pro další existenci strany. Se zavedením svobody tisku se totiž nutně dostaly na veřejnost hříchy minulosti - nejen politické vraždy, ale i korupce v nejvyšších úřadech. O ní se hovořilo před sobotními volbami tak často, že se vlastně úplatnost funkcionářů strany stala hlavním tématem předvolební kampaně.

Současnost

Čelní činitelé nacionalistů jsou dnes obviňováni ze zpronevěry volebních fondů. Peníze, které byly určeny na získávání voličů, údajně skončily v kapsách členů aparátu strany. Dokonce i předseda KMT a dosavadní prezident Li Teng-chuej, před volbami osobnost téměř nedotknutelná, je obviňován, že tajně podporoval kandidaturu Čchen Šuej-pchinga z opoziční Demokratické pokrokové strany a poškodil šance na zvolení "muže č. 2" strany Lien Čana.
Rozhořčení příznivců strany nad postojem se promítlo v dlouho nevídaných nepokojích před sídlem KMT v Tchaj-peji. Jejich demonstraci poté, co bylo zničeno několik aut a lynčován prezidentův poradce, musela rozehnat policie vodními děly.
Korupce však není jediným hříchem nacionalistů. Proti nim funguje proces známý i z postkomunistických zemí. Svoboda tisku umožňuje otvírat kdysi na sedm zámků zamčené skříně plné kostlivců. Jedním z těch nejhorších bylo vyvraždění 20 tisíc odpůrců Čankajškovy vlády v roce 1947. Nacionalisté vůbec v mnoha ohledech používali podobné metody jako vláda na čínské pevnině.
Mnoha obyvatelům ostrova, kteří znají boj s komunisty jen z doslechu, již připadá jako falešné tvrzení Čankajškových nástupců, že existuje pouze jediná Čína a že jejím právoplatným vládcem je právě Kuomintang.
Tendence k přetržení pupeční šňůry s pevninou zvláště mezi mladými Tchajwanci sílí. Nicméně všichni si uvědomují hrozbu, která by v takovém případě hrozila z pevniny.
Stranu připravil Jaroslav Höfer