Alexandr Hackenschmied byl nestorem avantgardy

V Českém centru fotografie v Náplavní ulici v Praze se do 23. června koná významná výstava. Sedmapadesát fotografií Alexandra Hackenschmieda (nar. 1907 v Linci, do r. 1939 žil v Československu, poté v USA) představuje zatím nejúplnější přehled jeho fotografické tvorby. 

Jméno Alexandra Hackenschmieda z doby jeho působení v Československu je spojeno s redakcí časopisu Pestrý týden, kde vedl filmovou rubriku. Tehdy také – v letech 1928 až 1931 – nejvíc fotografoval. Později přispíval do Národních listů, Fotografického obzoru a dalších periodik. Významná je jeho spolupráce s aventinským Studiem. S nakladatelstvím Aventinum byl spjat velmi silně.

Patřil k takzvanému "aventinskému triu" spolu s přáteli Jiřím Lehovcem a L. E. Berkou. Jako fotograf veřejně debutoval právě na výstavách Nová česká fotografie v Aventinské mansardě v letech 1930 a 1931, které byly prvním společným vystoupením fotografů české avantgardy.

Jeho práce se ocitly vedle jmen Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Jaroslava Rösslera a dalších. Intenzivně se věnoval i reklamní fotografii. Z jeho prací z té doby vyčteme ovlivnění konstruktivismem a novou věcností.

Významným mezníkem Hackenschmiedova života se ovšem stal rok 1928, kdy se poprvé dostal k realizaci filmu. Tehdy spolupracoval s Gustavem Machatým na slavném Erotikonu. Postupně tíhl k filmu stále víc.

Už v roce 1930 prohlásil, že fotografie pro něj byla jen cestou k filmu. Prosadil se jako střihač (významně se zasloužil o podobu Plickova filmu Zem spieva) a v polovině 30. let stál u zrodu filmového studia ve Zlíně.

V roce 1939 odjel do zahraničí, kde spolupracoval na filmu Herberta Klinea Krise. V důsledku okupace pro něj nebylo návratu. Přes Paříž, kde se na nějaký čas znovu vrátil k fotografii, přesídlil do Spojených států. Tam žije tento téměř třiadevadesátiletý svědek plodného období české meziválečné avantgardy dodnes – pod jménem Alexander Hammid. 

Dnes je znám především jako klíčová postava amerického nezávislého filmu. Spolu s Mayou Deren natočil v roce 1942 její film Odpolední osidla, který je považován za jedno ze zakladatelských děl amerického filmového experimentu.

Prosadil se jako režisér, kameraman a střihač dokumentárních filmů. Jeho film To be Alive získal v roce 1965 Oscara za nejlepší krátkometrážní dokument. Dokumentům se Alexander Hammid věnoval až do roku 1988, kdy definitivně odešel na odpočinek. 

Z Hackenschmiedových fotografií 20. a 30. let se dochoval jen nepatrný zlomek. O to významnějším počinem je stávající výstava v Centru české fotografie. Přináší několik původních zvětšenin z 30. let, soubor pařížských fotografií a kalifornské portréty Mayi Deren (ve 40. letech Hackenschmied fotografoval výhradně tuto ženu, se kterou ho pojil blízký vztah).

Expozici doplňuje výběr z loni nalezeného souboru negativů z americké cesty v roce 1936, jsou tu snímky z natáčení filmů Krise a Zapomenutá vesnice a snímky uměleckých předmětů. Na závěr dobrá zpráva pro sběratele a obdivovatele Hackenschmiedova díla: Kromě čtyř jsou všechny fotografie určeny k prodeji. Jejich ceny se pohybují v rozmezí od dvou do18 tisíc korun.

Stranu připravila Naďa Klevisová