Historické letiště v Duxfordu ožívá každoročně zvukem motorů

Historické letiště v Duxfordu ožívá každoročně zvukem motorů

Britové na české letce nezapomínají

"Na poli lidských konfliktů nikdy tak velké množství nevděčilo za tak mnoho tak nepatrné hrstce," mohl prohlásit v britské Dolní sněmovně premiér Winston Churchill v závěru letecké bitvy o Británii roku 1940. Byla to první bitva druhé světové války, ve které byla německá branná moc poražena. Významnou měrou se na tom podíleli českoslovenští piloti. Britové na jejich pomoc při obraně Spojeného království nikdy nezapomněli!
Pro uši leteckých fanoušků nemůže být krásnějšího zvuku než "brumlání" motorů historických letadel. V polovině září si na letišti v britském Duxfordu přišly na své nejen uši, ale zejména oči příznivců strojů těžších než vzduch, které v nedělním odpoledni zaplnily oblohu nad místním letištěm. Od replik stíhaček z první světové války, přes velkou část nejslavnějších letadel z druhého největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, až po poválečná trysková letadla včetně v českých Vodochodech zkonstruovaného aera Albatros.
"Ubikace československých stíhačů stály na druhé straně letiště," upozorňuje plukovník František Elston, veterán z 313. československé stíhací perutě, generála Karla Pospíchala, pilota 311. československé bombardovací perutě. Ubikace z dob bitvy o Británii byly již sice dávno zbořeny, ale hangáry, ve kterých jsou dnes některé expozice Imperiálního válečného muzea, jsou původní, "válečné", vzpomíná plukovník Elston. Potom se rozpoutá mezi oběma veterány, které na letecký den v Duxfordu pozvalo Imperiální válečné muzeum, odborná diskuse pro nezasvěcence, kteří válku nezažili, nepříliš srozumitelná.
"Víte, že letoun Bristol Blenheim, který dnes létá nad Duxfordem, sestavili letečtí nadšenci převážně z dílů stroje, který sloužil za války v 68. noční stíhací peruti?" neskrývá svoji radost další z pozvaných veteránů plukovník Zbyšek Nečas, jenž byl během války navigátorem právě u 68. britské noční stíhací squadrony, jejíž součástí byla československá letka. Nečas zůstal i po válce u RAF, změnil si z bezpečnostních důvodů jméno na John Pemberton, a stal se pilotem - instruktorem. Létal později i na tryskových Phantomech a vyučil mnohé z dnešních britských vojenských letců. Také většina z pilotů, kteří si sedali do kokpitu historických letadel při duxfordském leteckém dnu, jej s úctou zdravila. Na otázku, zda mu není líto, že nesedí za "kniplem" letadel kroužících na obloze, odpověděl plukovník Nečas stručně: "Po více než padesáti letech létání již ne!"
Na další otázky už není čas, protože prostor nad Duxfordem se zaplňuje dalšími letadly. Po replikách stíhaček z první světové války, včetně Fokkeru Dr I, na kterém létalo německé stíhací eso baron von Richhtofen, přicházejí na řadu skutečná historická letadla z druhé světové války. Britské Spitfiry, Blenheimy, Lysandry, Swordfishe, jež se významnou měrou podílely na potopení německé bitevní lodi Bismarck, cvičné stroje, dopravní letadla, včetně německého Junkersu Ju-52 či legendární Dakoty, palubní stíhačky americké výroby až po pozemní stíhací letouny typu Mustang, který v posledních letech války často "navštěvoval" i uzemí tehdejšího protektorátu. Všechny nejkrkolomnější akrobatické prvky válečných stíhaček však patrně překonal "majestátní" let čtyřmotorového nočního britského bombardéru Avro Lancaster. Svojí obratností si ostatně se stíhači mnoho nezadal. Generálu Pospíchalovi však musely chybět bombardéry Vickers Wellington a Consolidated Liberator, na kterých létali naši piloti v 311. československé bombardovací squadroně, jež byla na jaře 1942 převedena k pobřežnímu velitelství Královského letectva a potopila několik německých ponorek i zásobovací loď Alsterufer.
Závěr leteckého dne patřil poválečným tryskovým letadlům. Nechť se však jejich konstruktéři i piloti nezlobí, jsou příliš hlučné a přespříliš rychlé, aby z nich mohl mít divák stejný zážitek jako z veteránů druhé světové války

Duxford je součástí historie

Letiště v Duxfordu bylo vybudováno již během první světové války a stalo se jednou z prvních základen tehdejšího Královského leteckého sboru. V září 1918 na něm trénovali piloti jen před měsícem založené Royal Air Force, prvních zcela nezávislých leteckých vojenských sil na světě. Po skončení prvního světového válečného konfliktu v listopadu 1918 v Duxfordu přistávala britská letadla z kontinentu. Po reorganizaci britské vzdušné obrany v roce 1924 začalo toto letiště hrát až na dalších 37 let významnou roli jako základna stíhačů. V roce 1936 z něj často startoval poručík Frank Whittle, který studoval na nedaleké Cambridgské univerzitě a který později vyvinul tryskový letecký motor, jenž byl použit v jediném Spojenci operačně nasazeném tryskovém letadlu na konci druhé světové války - Gloster Meteor.
Devatenáctá squadrona RAF, která měla základnu v Duxfordu, se v létě roku 1938 stala první britskou perutí vyzbrojenou později proslavenými stíhačkami Supermarine Spitfire. Z tohoto letiště rovněž startoval legendární britský stíhač Douglas Bader, který již před válkou přišel při leteckém neštěstí o nohy... Navzdory tomu a přes odpor vojenské byrokracie se mu podařilo přesvědčit britské velení, aby byl přijat zpět do RAF. Později se stal nejen velitelem 242. squadrony, ale i celého wingu, který kromě 242. perutě zahrnoval i 19. a československou 310. squadronu na základně v Duxfordu. V roce 1941 byl Bader sestřelen, padl do zajetí, ale i přes svůj handicap se opakovaně pokusil o útěk Nacisté se tohoto stíhacího esa natolik obávali, že jej ze zajateckých táborů pro letce přesunuli na hrad Colditz, který sloužil jako vězení pro nejvyšší spojenecké důstojníky!

První domov čs. stihačů

"První československá letecká jednotka v Anglii, československá stíhací peruť 310., začíná svou činnost. A vám byla dopřána čest být jejími příslušníky. Vím, že všichni cítíte povinnosti, které vám vaše nové zařazení ukládá. ( ) Svým vzorným vystupováním za všech okolností a získáním sympatií občanů Velké Británie získáte sympatie pro československý lid - a to v dobách nejtěžších. Buďte si toho vědomi a řiďte se tím vždy!" pravil v denním rozkazu velitel 310. československé perutě Alexander Hess v červenci 1940. A 17. srpna, když již letecká bitva o Británii zuřila v plné síle, byla 310. peruť na základně v Duxfordu prohlášena britským velením za plně bojeschopnou. K prvnímu bojovému střetnutí s Luftwaffe se českoslovenští stíhači dostali 26. srpna. O tom, že si počínali úspěšně, svědčí slova jejich britského velitele G.D.M.Blackwooda: "Tehdy jsem poznal, jak českoslovenští letci dovedou bojovat. Nebylo třeba rozkazů rádiem, vrhli se na Němce bez váhání. Neberu-li v úvahu, že jsem byl v tomto boji sám sestřelen, byl jsem s výsledkem prvního utkání vrcholně spokojen."
V Duxfordu zůstala 310. peruť až do poloviny roku 1941. V bitvě o Británii bojovalo 87 československých letců, osm z nich padlo. Ze zahraničních jednotek byli po Polácích, Novozélanďanech a Kanaďanech právě Čechoslováci nejvíce zastoupeni v britském Královském letectvu. Svobodný svět tehdy bránilo jen 14 francouzských letců I proto se "Czech pilots" těší dodnes v Británii velké úcty.

Letiště muzeem

Když skončila bitva o Británii, stal se Duxford domovem různých speciálních leteckých jednotek. Hrál například významnou roli při vývoji bitevního letounu Hawker Typhoon. V dubnu 1943 se stal jednou ze základen 8. americké letecké armády. První stroje RAF se do Duxfordu vrátily až v prosinci 1945 a jako základna Královského letectva sloužil do roku 1961. O osm let později, když tomuto letišti hrozilo přebudování na věznici, začalo Imperiální válečné muzeum v Londýně uvažovat o Duxfordu jako o vhodném místě pro své sbírky. A v roce 1977 ve spolupráci s cambridgským hrabstvím a Duxfordskou leteckou společností letiště odkoupilo, aby se mohlo stát jedním z největších leteckých muzeí v Evropě. Není však jen mrtvou schránkou pro exponáty, ale z jeho ranvejí každý den startují historická letadla a při pravidelných leteckých dnech zažívá každoročně možná větší provoz než za války.
Jaroslav Beránek, Duxford

Imperial War Museum Duxford
Základní údaje
Adresa: Duxford, Cambridgeshire CB2 4QR
Otevírací doba: denně od 10 do 18 hodin (od 14. března do 23. října), od 10 do 16 hodin (v zimě), zavřeno 24. až 26. prosince
Doprava: autem z Londýna po dálnici M 11; vlakem z londýnských nádraží Kings Cross nebo Liverpool Street do Cambridge, z jehož centra jezdí šestkrát denně zvláštní autobusy do muzea zdarma.
Vstupné: dospělí: Ł 7.20
Důchodci: Ł 5.00
Studenti: Ł 3.50
Tělesně postižení: Ł 3.50
Děti (do 16 let): zdarma
Volný vstup je rovněž po 16.30 v létě a po 15. hodině v zimě
Nejbližší letecký den: Autumn Air Show: 17. října, vstupné: Ł 12.00