Britská síť vnitrozemských vodních cest je delší než Dunaj

Britská síť vnitrozemských vodních cest je delší než Dunaj

Nový zlatý věk kanálů

Území Anglie, Skotska a Walesu je od konce 18. století protkáno hustou sítí vnitrozemských vodních cest. Jejich dnešní celková délka je 3200 kilometrů. Britské kanály ročně navštíví deset miliónů turistů, přes dva milióny lidí se po nich plaví na člunech či hausbótech.
Společnost British Waterways, vládní agentura, která vlastní nebo spravuje 3200 kilometrů vnitrozemských vodních cest v Anglii, Skotsku a Walesu, letos v létě oznámila, že hodlá v příštích 18 měsících opravit nebo znovuotevřít dalších 320 kilometrů kanálů. Již tak je jich dnes splavných 2800 kilometrů.
"Nic takového nebylo od konce 18. století, kdy investoři byli dychtiví po koupi akcií nových kanálů, k vidění. Partnerství s místními úřady, stavebními firmami i různými nadacemi nám pomohlo zahájit do této doby nejambicióznější program restaurace vodních cest," prohlásil ředitel British Waterways Dave Fletcher. Výroční zpráva společnosti uvádí, že od roku 1997 již opravili na 800 zdymadel a na tisíci kilometrech kanálů výrazně zlepšili životní prostředí. Agentura rovněž loni zaznamenala téměř zdvojnásobení svých příjmů z 51 miliónů liber na sto miliónů. Její plány do roku 2001 zahrnují celkovou rekonstrukci kanálů v jižní Anglii, Yorkshiru a ve Skotsku.
Právě ve Skotsku se počítá se znovuotevřením kanálů Union a Forth and Clyde i s vybudováním úplně nového úseku, který by je spojil. Celá tato síť, která je nazývána Millenium Link, umožní cestovat po vodě z Edinburghu do Glasgowa. V nové části kanálu ve Falkirku bude zkonstruována zvláštní devítipatrová zdviž na principu ruského kola, která bude přenášet lodě z jednoho kanálu do druhého, protože rozdíl mezi jejich hladinami je 25 metrů. Rozpočet Millenium Link, největší rekonstrukce vnitrozemských vodních cest v Evropě, počítá se 78 milióny liber.
Na 30 miliónů liber přijde restaurace nejvýše položeného britského kanálu Huddersfield, který protéká Yorkshirem a Cheshirem a jehož součástí je také pět kilometrů dlouhý Standedgský tunel, jenž bude na konci roku 2000 opět přístupný plavbě.
A v našem ne zcela úplném výčtu smělých plánů British Waterways nesmíme zapomenout na rekonstrukci Andertonského lodního výtahu, který přepravuje čluny mezi Weaverskou navigací a kanálem Trent and Mersey.

Veřejnost nestojí stranou

Projekt rekonstrukce sítě vodních cest však nevzniká jen na rýsovacích prknech či v hlavách vládních úředníků. British Waterways nedávno vyhlásily celonárodní diskusi k co nejlepšímu využití kanálů. "Jejich potenciál ovlivnit lidský život k lepšímu je obrovský, ale je příliš často nevyužit," říká Dave Fletcher. Dodává, že projekt je otevřen každému občanu, zájemcům o životní prostředí či obdivovatelům britského průmyslového dědictví. Dobrovolníci se mohou přímo zapojit do rekonstrukcí kanálů a hrát svoji roli v jejich zachování a pomoci životnímu prostředí. Vždyť síť britských vodních cest, jež je delší než Dunaj, je také domovem pro mnoho živočichů vyhnaných z oblastí, které již ovládl průmyslový ruch.
Představitelé British Waterways jsou přesvědčeni, že v dohledné době by měl pro kanály přijít nový zlatý věk. Jejich využití pro trávení volného času, aktivní rekreaci, ale i opět pro dopravu zboží je jedinečné. Uvažované komerční použití by znamenalo, že jen v ulicích Londýna by ročně projelo o sto tisíc nákladních aut méně

Část kulturního dědictví

Síť kanálů zahrnuje také neuvěřitelné množství kulturních, přesněji řečeno průmyslových památek. Kanály jsou překlenuty 4763 mosty ze dřeva, kamene či litiny, protékají 60 tunely, z nichž je v současné době nejdelší splavný Blisworthský (2794 metrů) na Grand Union Canal. Lodě musejí překonat celkem 1549 zdymadel, mohou dokonce plout nad okolní krajinou přes některý z 397 akvaduktů. Nejdelší "vodní most" je Pontcysylltský (306 metrů) v severním Walesu. Kanály přitahují 10 miliónů turistů ročně a dva a půl miliónu návštěvníků se po nich plaví na člunech nebo v hausbótech tráví svoji dovolenou. Vodní cesty a služby s nimi spojené vytvářejí na 55 tisíc pracovních míst.
Nejstarší kanál sice v anglickém Exeteru prokopal John Trew v roce 1566, ale svoji zlatou éru zažily mezi lety 1760 až 1820, kdy byly jedním z hnacích motorů průmyslové revoluce. V té době bylo v Británii splavných téměř šest a půl tisíce kilometrů vnitrozemských vodních cest a přepravilo se po nich více než 30 miliónů tun nákladu ročně. Rozvoj železniční dopravy po roce 1825 zasadil kanálům těžkou ránu, přesto se však po nich některé zboží plavilo až do druhé světové války. Definitivní konec jejich komerčního využití přinesla konkurence nákladních automobilů a poslední ránu jim zasadily kruté mrazy na přelomu let 1962 a 1963. V šedesátých letech se délka sítě kanálů snížila až na necelých 2800 kilometrů. Mnohé kanály byly ponechány svému osudu, některé byly dokonce zasypány.
Vnitrozemské vodní cesty byly ve Spojeném království v roce 1948 znárodněny a byly podřízeny Britské dopravní komisi jako její nevýznamná součást. Jejich "důležitost" dokumentuje výrok jednoho tehdejšího úředníka: "Pod nás spadají také kanály?" Teprve v roce 1962 byla ze zákona zřízena zvláštní Rada britských vodních cest. A další dopravní zákon z roku 1968 dokonce uznal jejich význam pro rekreaci. Avšak stále byly ohroženy ty kanály, které zákon označil jako "ostatní". Celá sedmdesátá a osmdesátá léta provázel život vodních cest nedostatek financí. Nebýt nadšené práce mnoha dobrovolníků i pomoci některých místních úřadů je docela možné, že dnes již by toho k záchraně příliš mnoho nezůstalo. Až nová vládní politika na konci let devadesátých dala existenci kanálů definitivně zelenou.

Kanály mají šarm

Proč ale Britové, kteří až do doby, kdy se začala stavět železnice, byli do budování kanálů celí "žhaví", se na rozdíl od jiných zemí, jako USA a Kanada, nerozhodli své vnitrozemské vodní cesty prohloubit a rozšířit, aby byly vhodné i pro námořní lodě? Považovali je za staromódní a překonané železnou drahou, anebo byla železniční lobby tak silná a přesvědčivá, že se jí podařilo "vymýt mozky" britské vládě i veřejnosti, aby uvěřily, že železnice může převážet každý náklad levněji? Anebo to bylo tak, jak si myslí někteří historici, že železnice a kolonie vyčerpaly tak velkou část národního bohatství, že na nic jiného už téměř nic nezbývalo?
Nejpravděpodobnější odpovědí je to, že systém kanálů ve Spojeném království byl - až na dvě výjimky, Caledonian Canal a Manchester Ship Canal - projektován výhradně pro vnitrozemskou vodní dopravu a nikdy se nepočítalo s tím, že by jednoho dne bylo možné a potřebné dostat námořní lodě až do průmyslových center.
To je také zřejmě vysvětlení, proč je většina britských kanálů jako ze světa hraček. A je to rovněž důvod jejich velkého "šarmu" a toho, že se přímo nabízejí pro rekreaci. Nikdo, kdo má zdravý rozum, by nechtěl strávit dovolenou například na belgickém kanálu ze Zeebrugge do Brugg. Ale máloco je příjemnější než třeba plout pár dnů na kanálu Kennet and Avon v Berkshiru a Wiltshiru, který je jinak komerčně úplně k ničemu.
Jaroslav Beránek, Londýn