Strategický ropovod Ingolstadt vytvoří konkurenční prostředí

Strategický ropovod Ingolstadt vytvoří konkurenční prostředí

[*] S plným komerčním provozem se počítá od dubna příštího roku

[*] ČR přestane být jednostranně závislá na dodávkách ropy z Ruska

Česká vláda vyslovila souhlas s výstavbou ropovodu z Ingolstadtu (IKL) do Nelahozevsi počátkem února 1992. Rozhodujícím momentem však bylo až přijetí zákona o výstavbě a provozu ropovodu bavorskými ústavními orgány v dubnu 1994 a dohoda mezi bavorskou vládou, Fondem národního majetku České republiky a firmou MERO ČR o krytí nepojistitelných rizik dne 14. dubna 1994, respektive vydání stavebního povolení pro bavorskou část vedení 30. listopadu 1994.

Celý ropovod měří 344 kilometrů, z toho na bavorské straně 178 kilometrů. Náklady na jeho výstavbu dosáhly čtrnácti miliard korun, přičemž Česká republika hradí výstavbu celého díla, neboť i jeho bavorská část je jejím majetkem. Maximální přepravní kapacita ropovodu bude deset miliónů tun ropy ročně. Prvních 130 tisíc tun ropy pro naplnění ropovodu bude zakoupeno v Libyi a poté z italského Terstu soustavou Transalpských ropovodů (TAL) dopraveno do tankoviště ve Vohburgu a poté ropovodem IKL do Nelahozevse.

Liniová část ropovodu IKL byla dokončena letos v srpnu a veškeré montážní práce na ní jak v České republice, tak v SRN skončily v polovině října. Nyní probíhají na ropovodu komplexní a funkční zkoušky jednotlivých úseků (následně i celého systému), které prověří především komunikační a řídicí systémy. Zkoušky mají být dokončeny do konce listopadu. V prvním prosincovém týdnu se očekává plnění ropovodu ropou z tankoviště ve Vohburgu tak, aby první ropa dorazila do Centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi ještě před Vánocemi. Od ledna 1996 má být zahájen tříměsíční zkušební provoz, který ověří technické i provozní parametry ropovodu. Od dubna 1996 by pak měl ropovod Ingolstadt zahájit plný komerční provoz.

Výstavba v Německu

Výstavbu ropovodu na území SRN zajišťovala firma Chemopetrol Pipeline GmbH, stoprocentní dceřiná společnost a. s. MERO ČR, hlavního investora výstavby a budoucího provozovatele ropovodů IKL a Družba. Tato bavorská firma se sídlem v Mnichově a základním jměním patnáct miliónů DEM je majitelem ropovodu IKL na bavorské straně (na české straně MERO ČR).

Na německém území byly práce zahájeny pro pozdější vydání stavebního povolení až v prosinci 1994 a plně rozvinuty až v prvních měsících 1995. Projekt rozčlenil stavbu v SRN na dvě části: předávací tankoviště ropy napojené na ropovod TAL ve Vohburgu a vlastní potrubní vedení. Udělení stavebního povolení pro potrubí předcházela složitá technická a politická jednání na vysoké úrovni. Jejich výsledkem byla výše uvedená trojstranná dohoda o zárukách za nepojistitelná rizika podepsaná 14. dubna 1994. Koncem dubna schválil bavorský parlament zákon o ropovodu IKL. I přes podporu bavorských úřadů byla povolovací řízení velmi složitá a náročná, takže stavební povolení bylo vydáno až 30. listopadu 1994.

Tankoviště ve Vohburgu

Celková kapacita čtyř zásobníků bude činit 200 tisíc m3 ropy, z toho tři zásobníky mají kapacitu po 40 tisíc m3 a jeden zásobník 80 tisíc m3. V současné době jsou první dva zásobníky, potřebné k zahájení provozu, již kompletně dokončeny a připraveny pro naplnění ropou. Podařilo se však urychlit i druhou etapu výstavby. Zbylé dva zásobníky měly být dokončeny podle původního plánu až v prvním čtvrtletí 1996, ale již koncem října byly na nich ukončeny tlakové zkoušky. Nyní zbývá na nich dokončit pouze natírací práce. Tankoviště je napojeno na soustavu Transalpských ropovodů (TAL), respektive na přípojku pro rafinérii Vohburg-Ingolstadt (RVI). Celková plocha tankoviště je pět hektarů.

Výstavba v tuzemsku

Stavební práce na území České republiky započaly již v dubnu 1992 budováním Centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi. Stavební povolení pro stavbu liniové (potrubní) části ropovodu IKL bylo vydáno v lednu 1994. Kvůli komplikovanému povolovacímu řízení v SRN byla vlastní stavba oficiálně zahájena až v září 1994. V rámci přípravy české části stavby ropovodu bylo nutné vést a úspěšně dokončit dlouhou řadu kontraktačních jednání v rozsahu překračujícím tři miliardy Kč. Generálním dodavatelem stavby liniové části byly Vodní stavby Praha, hlavními subdodavateli Plynostav Pardubice, IPS Praha a ČKD DIZ. Montáž a pokládka potrubí byla dokončena za devět měsíců. Projektantem stavby na české straně byl Chemoprojekt Litvínov (na německé straně ILF München).

Centrální tankoviště

Výstavba Centrálního tankoviště ropy (CTR) v Nelahozevsi byla zahájena v roce 1992 stavbou čtyř zásobníků (každý o kapacitě 50 tisíc m3), řídicího centra, tří čerpacích stanic, pomocných provozů a celé infrastruktury tankoviště. Dokončena byla roku 1994. První ropa z ropovodu Družba byla přijata do tankoviště v polovině července 1994. V současné době jsou všechny tyto nádrže naplněné ropou z Ruska.

Na jaře 1994 byla zahájena 2. etapa výstavby CTR, která představuje čtyři zásobníky každý o kapacitě 100 tisíc m3. První část (dvě nádrže na ropovod IKL) byla dokončena letos v srpnu a zkolaudována v září. Druhá část, tj. zbylé dva zásobníky, budou dokončeny do konce letošního roku. Tzv. 3. etapa výstavby, která představuje výstavbu dalších dvou nádrží po 100 tisících m3 bude dokončena do konce roku 1996. Celková kapacita CTR, na jehož výstavbu bylo vynaloženo dvě a půl miliardy Kč, tak dosáhne 800 tisíc m3. Zatím ve stadiu úvah je pokračování výstavby a zvýšení jeho kapacity, aby zásoby ropy a ropných výrobků v České republice stouply na potřebných devadesát dní. CTR má perfektní ekologické zabezpečení (každá nádrž je v samostatné ocelové jímce a má dvojité dno) a je vybaveno protipožarním systémem na nejvyšší světové úrovni. Čerpací stanice v tankovišti jsou schopny tlačit ropu nejen do rafinérií v Kralupech a v Litvínově, ale v případě výpadku ropovodu Družba i zpětně jeho potrubím až do rafinérie v Pardubicích.

Hlavní investor MERO

Akciová společnost MERO ČR vznikla sloučením obchodních společností Petrotrans Kralupy nad Vltavou a MERO IKL Kralupy nad Vltavou. Firma byla zaregistrována k 1. lednu 1994 se základním jmění 1,837 miliardy Kč. To bylo v lednu zvýšeno na 6,937 miliardy Kč a splaceno do konce roku 1994. Celkem byly upsány 972 akcie, znějící na jméno a nejsoucí volně obchodovatelné. Činnost společnosti pokrývá provoz, údržbu a ochranu životního prostředí české části ropovodu Družba, výstavbu CTR v Nelahozevsi a jeho postupné využití a výstavbu liniové části ropovodu IKL z Vohburgu do Nelahozevsi. Po ukončení výstavby pak i provoz tohoto komplexu. Firma MERO ČR bude plnit také povinnosti vyplývající ze skladování státních ropných rezerv.

Stoprocentním vlastníkem firmy je dosud Fond národního majetku ČR. Protože se však rafinérské podniky v České republice do určité míry finančně podílely na stavbě ropovodu IKL, počítá se podle vládou schváleného privatizačního projektu s převodem příslušného podílu akcií na české rafinérie, případně na jejich holding Unipetrol. Získání většího majetkového podílu těmito společnostmi je možné a počítá se s ním během dvou až pěti let, ovšem po řádném odkoupení příslušného podílu akcií a nikoli pouhým převodem. Není vyloučen ani případný prodej akcií dalším zájemcům, nebudou-li rafinérie mít zájem je koupit. Většinový podíl by však měl i v budoucnu držet stát.

Parametry díla

Celková délka ropovodu činí 344 km, z toho na německém území 178,3 km. Průměr potrubí ropovodu je 700 mm. Maximální přepravní rychlost ropy, která musí být přepravována v plném profilu potrubí, může dosáhnout až jednoho a půl metru za sekundu. Předpokládaná přepravní rychlost by měla činit 50 až 80 cm za sekundu. Tlak v potrubí, kterým bude ropa tlačena z Vohburgu do Nelahozevsi, dosáhne při vstupu 68 až 70 atmosfér a při výstupu 18 až 20 atm (proto bude v Uhách nutný protitlak, který udrží ropu stlačenou a neovzdušněnou). Maximální výkon čerpadel v tankovišti Vohburg činí 1650 m3 ropy za hodinu, minimální 600 m3/hod. Ropovod má tvar "hlavně pušky". Na jeho začátku jsou stěny potrubí nejsilnější (tloušťka 12,5 mm), při vyústění v CTR Nelahozevsi naopak nejslabší (3,5 mm).

Projekt ropovodu tak, jak je realizován, počítá pouze s přepravou ropy z Ingolstadtu (Vohburgu) do České republiky. Dodávka ruské ropy by byla technicky možná, vyžadovala by však významné investice a zatím se s ní nepočítá. Ropa by se musela tlačit pod menším tlakem, takže maximální přepravní kapacita ropovodu ve směru do SRN by klesla na dvě a půl miliónu tun za rok. Navíc by bylo nutné vybudovat novou přečerpávací stanici, protože ropovod IKL disponuje pouze jedinou tlakovou stanicí.

Provoz ropovodu bude kontrolován a řízen z Vohburgu řídicím systémem SCADA. Pro kontrolu technického stavu (například zjištění výronů ropy) musí měsíčně ropovodem IKL protéct minimálně 150 tisíc m3 ropy. To je nutné k tomu, aby ropovodem mohlo projet měřicí zařízení tzv. "kontrolní ježek". To znamená, že roční technické minimum pro údržbu ropovodu činí 1,8 miliónu tun ropy. Maximální roční kapacita ropovodu, jehož životnost činí třicet let, však dosáhne 10 miliónů tun.

Způsob financování

Rozpočet stavby byl na základě kontraktačních cen, sjednaných s dodavateli dílčích smluv, postupně upraven na 14,008 miliardy Kč včetně úroků z překlenovacích úvěrů a rozpočtové rezervy ke krytí nákladů nespecifikovaných projektem. Celkové rozpočtové náklady bez úroků činí 13,7 miliardy Kč. Stavbu financuje částkou 7,8 miliardy Kč Fond národního majetku, rafinérie přispívají částkou 1,4 miliardy Kč (další 1,2 miliardy Kč vynaloží na nákup první náplně ropy). Na projektu se dále podílí 700 milióny Kč firma MERO ČR, stát vložil do projektu prostřednictvím Správy hmotných rezerv 430 miliónů Kč. Zbytek investic ve výši 2,5 miliardy Kč bude dofinancován emisí obligací MERO ČR (místo vládou odmítnutého úvěru od Evropské investiční banky). K jejich vydání by mělo dojít na jaře 1996 pod aranžmá České spořitelny. Ta zatím poskytla MERO krátkodobý devizový úvěr ve stejné výši, v jaké by měla být zmíněná emise. Splatnost emise by měla činit patnáct let. Její část bude nabídnuta i drobným investorům. Veškeré náklady na výstavbu ropovodu IKL, ale i na jeho provoz a údržbu (stejně i ropovodu Družba), mají být hrazeny z výnosů (poplatků) za dopravu ropy. Tento přepravní tarif bude konsolidován, tj. na obou ropovodech totožný.

Přeprava ropy

Množství ropy přepravené ropovodem IKL bude plánováno tak, aby bylo zajištěno optimální využití obou ropovodů a zajištěny potřeby rafinérií, pokud se týče množství a sortimentu. Bude se přihlížet i k ekonomickým aspektům nákupu. Protože přepravní tarif bude stejný pro oba ropovody, bude záležet pouze na rafinériích, kde ropu nakoupí. Na příští rok jsou zatím pro dodávky ropovodem IKL nasmlouvány asi dva milióny tun ropy. V letech 1996 a 1997 se předpokládá přeprava ropy do České republiky ropovody Družba a IKL v množství okolo sedmi miliónů tun za rok. V letech 1998 až 2000 7,5 až 8,3 miliónu tun za rok a po roce 2000 minimálně 8,7 miliónu tun za rok. Na základě dlouhodobých smluv je však předpokládán postupný nárůst množství ropy přepravované ropovodem IKL. A to především proto, že umožní přepravit do České republiky ropu kvalitnější, než je ropa ruská. Podle odhadů by v roce 2010 mělo již 80 procent roční spotřeby ropy přitéct do ČR ropovodem IKL a zbytek ropovodem Družba.

Stranu připravil: MILAN HANČL

Význam ropovodu

Hlavní význam ropovodu Ingolstadt je strategický. Spočívá v ukončení závislosti na jediném zdroji ropy pro Českou republiku, zejména když se jedná o dodávky ze země politicky méně stabilní. Další jeho význam je především obchodně taktický. Rafinérie budou mít poprvé příležitost volit si skladbu zpracovávaných rop na základě požadavků trhu, technologického uspořádání a technického stavu svého zařízení, podle ceny jednotlivých druhů rop a výrobků tak, aby ekonomická efektivnost byla v každém období maximální. Kromě toho se zprovozněním ropovodu IKL vytvoří konkurenční prostředí nejen pro dodavatele ruské ropy, ale i pro její přepravce s očekávanými pozitivními účinky. Dalším praktickým dopadem bude existence reálného nástroje pro cenová jednání v Rusku, neboť se i nadále počítá s dovozy z této oblasti. Ropovod má však i význam ekologický. Od roku 1998 začne v České republice platit nový ekologický zákon, podle něhož obsah síry v ropě nebude smět být vyšší než jedno procento, což domácím rafinériím nedovolí spalovat mazut. Ruská ropa však obsahuje 2,3 až 2,5 procenta síry, takže její použití v budoucnu bude určováno, jakými rafinačními procesy budou české rafinérie v daném období disponovat. Nikoli nepodstatný význam je i ten, že naplněný ropovod IKL by v případě potřeby mohl sloužit jako 344 kilometrů dlouhá nádrž pro zvýšení strategických rezerv České republiky.

Základní parametry

Délka: 344 km

Max. přepravní kapacita:

10 miliónů tun/rok

Max. kapacita tankovišť:

1 milión m3 ropy

Náklady na výstavbu:

14 miliard Kč

Vlastník: MERO ČR

Plánované dovozy do ČR

(ropovody Družba a IKL)

Období V mil. tun ropy ročně

1996-1997 7,0

1998-2000 7,5 - 8,3

po roce 2000 min. 8,7