Propočet kapitálové přiměřenosti nově

Propočet kapitálové přiměřenosti nově

[*] Basilejský výbor pro bankovní dohled pokračuje v přípravách na doplnění kapitálové přiměřenosti

[*] Kapitálová přiměřenost by měla vedle existujícího úvěrového rizika zohledňovat i riziko tržní

V dubnu 1993 Basilejský výbor pro bankovní dohled (dále jen "výbor") vydal návrh na doplnění kapitálové přiměřenosti. V jejím propočtu by mělo být vedle úvěrového rizika nově zohledněno i tržní riziko, kterému jsou banky při své činnosti rovněž vystaveny. Tržní riziko je definováno jako riziko ztrát u bilančních a mimobilančních položek vznikajících v důsledku pohybu tržních cen.

V dubnu 1995 byl publikován přepracovaný návrh, který zohledňuje připomínky bank a ostatních účastníků finančního trhu. Po závěrečných diskusích nejširší bankovní veřejnosti by měla být nynější kapitálová přiměřenost doplněna. Zavedení této upravené normy se předpokládá do konce roku 1997.

V čem spočívá navrhované doplnění kapitálové přiměřenosti? Podle vypracovaného návrhu by banky měly nejpozději do konce roku 1997 vytvářet kapitál s ohledem na jejich tržní rizika (dodatkem k úvěrovému riziku).

Definice kapitálu

Kapitál tier 1 - vlastní kapitál, a tier 2 - dodatkový kapitál, by měly být nově rozšířeny o krátkodobý podřízený dluh - tier 3. Banky by byly oprávněny užívat kapitál tier 3 pouze za účelem podpory tržního rizika.

Kapitál tier 3 musí být součástí stálého kapitálu, aby mohl absorbovat případné ztráty plynoucí z tržního rizika. Musí splňovat minimálně tyto podmínky:

- být nezajištěn, podřízen a plně splacen,

- mít pevnou lhůtu splatnosti minimálně dva roky,

- nesmí být splacen před dohodnutým termínem splatnosti bez souhlasu bankovního dohledu,

- jistina ani úrok nemohou být splaceny (ani v době splatnosti), pokud by taková platba znamenala snížení kapitálové přiměřenosti pod stanovenou minimální úroveň.

Kapitál tier 3 by měl dále splňovat tyto podmínky:

- krýt tržní rizika včetně devizového a komoditního rizika,

- maximální výše 250 procent vlastního kapitálu (tier 1), který je určen k zajištění tržního rizika, minimálně 28,5 procenta tržního rizika by bylo třeba krýt kapitálem tier 1,

- dodatkový kapitál (tier 2) může být nahrazen tier 3 ve stejné výši 250 procent kapitálu tier 1 (určeného pro zabezpečení tržního rizika), přičemž platné limity - tier 2 nemůže překračovat tier 1 a dlouhodobý podřízený dluh nemůže být vyšší než 50 procent tier 1 - budou zachovány.

Podle vypracovaného návrhu výbor ponechává na zvážení národních bankovních dohledů, zda přijmou podmínku, že celkový objem kapitálu tier 2 plus tier 3 nesmí překračovat tier 1. Stejně tak bude na zvážení odmítnout užívat krátkodobý podřízený dluh pro jednotlivé banky nebo pro bankovní systém jako celek. Všechny země budou ale nadále dodržovat princip, podle kterého dodatkový kapitál je limitován 100 procenty vlastního kapitálu tier 1.

Pro zajištění konzistentnosti v propočtu nároků na kapitál pro pokrytí kreditního a tržního rizika bude explicitní spojení vytvořeno vynásobením rozsahu tržního rizika 12,5 (tj. převrácenou hodnotou k minimální výši kapitálové přiměřenosti osm procent) a přidáním výsledku k sumě rizikově vážených aktiv vypočtených pro účely úvěrového rizika. Kapitálová přeměřenost bude potom vypočtena ve vztahu k dvěma sumám při použití vhodného kapitálu v čitateli zlomku.

Pro stanovení vhodného kapitálu bude nejdříve třeba propočítat minimální kapitálové požadavky pro úvěrové riziko a následně pro tržní riziko. Bude třeba stanovit, do jaké výše je schopen kapitál tier 1 a tier 2 podpořit tržní riziko. Vhodný kapitál bude sumou kapitálu tier 1 a tier 2, které budou splňovat limity dané v současné době platnými pravidly pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Na tier 3 se bude pohlížet jako na vhodný, pokud bude určen pro krytí tržního rizika a bude splňovat ostatní výše uvedené podmínky. Vypočtená kapitálová přiměřenost bude tedy reprezentovat kapitál, který je schopný pokrýt oba druhy rizik.

Užití interních modelů

Změnou v přístupu výboru k dané problematice proti jeho původnímu návrhu z roku 1993 je umožnit bankám využívat vlastní modely měření rozsahu tržního rizika jako alternativu k standardnímu postupu stanovenému výborem. Zároveň jsou definována kvantitativní i kvalitativní kritéria, která musí banky při individuálním postupu dodržet.

Kvalitativní požadavky spočívají např. v existenci nezávislé jednotky v bance kontrolující rizika a spolupracující úzce s vedením. Banka musí mít postupy a programy vyhodnocující riziko v pravidelných intervalech. Rovněž musí být vypracovány postupy pro interní a externí hodnocení a měření rizika.

Kvantitativní požadavky spočívají v zabezpečení denních propočtů "value at risk" - maximální hodnoty, kterou by mohla banka ztratit v důsledku pozic, jež má otevřeny v určitém období. Modely musí zahrnovat riziko spojené s opcemi. Požadavek na kapitál bude odpovídat vyšší z těchto hodnot: - "value at risk" předchozího dne nebo průměr denních "value at risk" za předcházejících 60 obchodních dnů vynásobený multiplikačním faktorem, který bude stanoven národním bankovním dohledem na základě ohodnocení kvality systému řízení rizika bankou. Nejnižší hodnota tohoto faktoru bude 3.

Standardní metodika

Standardní metodikou se rozumí metodika měření tržního rizika vypracovaná výborem. Tržními riziky se chápe:

- riziko spojené s dlužními cennými papíry a majetkovými cennými papíry určenými např. k obchodování, které se drží k získání výnosu z rozdílu nákupních a prodejních cen apod.,

- devizové riziko a komoditní riziko, jež se týká celkových měnových a komoditních (zemědělské produkty, nerosty včetně nafty, ušlechtilé kovy apod.) pozic banky, např. i komoditní derivativy.

Metodika vypracovaná výborem zahrnuje postupy propočtu rizika u dluhopisů, majetkových cenných papírů, zahraničních měn, komodit a opcí. Celková výše rizika pak představuje součet vypočtených objemů nároků na kapitál u jednotlivých typů rizik.

Návrh doplňku ke kapitálové přiměřenosti se bude dále konzultovat na nejrůznějších úrovních. Výbor je připraven řešit vzniklé problémy i s příslušnými regulatorními orgány pro oblast cenných papírů, ale také s orgány Evropské unie. Výbor předpokládá, že definitivní doplněk ke kapitálové přiměřenosti by měl vydat přibližně koncem roku 1995.

Jak z uvedeného vyplývá, materiál výboru nepředstavuje postupy, kterými by se měly bankovní dohledy jednotlivých zemí beze zbytku řídit. Dává prostor k tomu, aby národní bankovní dohledy promítly do propočtů specifika fungování svých vlastních bankovních systémů nebo aby umožnily bankám využít vlastní modely měření tržního rizika apod. To se týká také termínu zavedení nového systému. Je ponecháno na zvážení každé země, kdy norma vejde v platnost. Nejzazším termínem by však měl být podle současných záměrů konec roku 1997.

JAROSLAVA BAUEROVÁ,

Česká národní banka

Kapitálová přiměřenost je ukazatel, podle kterého se hodnotí zdraví bank i v České republice. Propočet tohoto ukazatele vychází z pravidel, jež vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled a podepsali je v červenci 1988 guvernéři centrálních bank zemí skupiny 10 (The Capital Accord - International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards, July 1988). Vyjadřuje podíl kapitálu a rizikově vážených aktiv banky a byl stanoven Basilejským výborem ve výši osmi procent. Podle opatření České národní banky by měly všechny banky dosáhnout tohoto ukazatele nejpozději do 31. 12. 1996.