Asijští tygři trpí kocovinou po závratném růstu

Asijští tygři trpí kocovinou po závratném růstu

[*] V řadě za klasickými draky už čeká druhá linie rozvoje chtivých zemí

[*] Kdo neinvestuje do výzkumu a vývoje, nemůže s úspěchem počítat

Už za tři roky by mělo začít "asijské století". Tak to alespoň vidí autor bestsellerů John Naibit (Megatrends Asia), ale i mnozí jiní pozorovatelé a analytici. Až donedávna také nebyl žádný velký problém předvídat náramný a ničím zadržitelný vzestup Asie až k netušeným vrcholům hospodářského rozkvětu. Obrovský lidský i surovinový potenciál, nenasycené trhy, chtiví investoři, kteří do Asie pumpovali miliardy amerických dolarů, mezinárodní koncerny - jednající podle zásady "vyrábět tam, kde je to nejlevnější, žít tam, kde je to nejhezčí" - převedly do asijských zemí velké části výroby... Budiž řečeno hned na tomto místě: hovoříme o východní Asii.

Hranice růstu

Avšak v roce 1996 jako by došlo k hromadnému protírání očí. Oněch pět pověstných a nejdravějších asijských "tygrů" či draků (Tchaj-wan, Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Thajsko), kteří vyrazili zhruba v polovině sedmdesátých let na mnohdy bezohledný lov v hospodářské džungli, najednou zjišťují, že ani jim nesahají oceány po kolena.

Až dosud se zdálo, že vzoreček hospodářského úspěchu "tvrdá a laciná práce + nízké daně + systematické šetření + nízká angažovanost státu = hospodářský boom" má univerzální a trvalou platnost. Ale nejpozději na konci roku 1996 muselo pět nejbohatších "tygřích" zemí zjistit, že hodnoty růstu HDP jsou pod navyklou úrovní (viz graf). Jistě. Nám se může zdát, že asijské země plují i nadále na vlně úspěchu. Vždyť s takovými hodnotami růstu by mnozí evropští ekonomové tančili kankán a pěli radostné ódy. I proto se východní Asie nadále těší téměř neomezené důvěře cizích investorů.

Přesto se v Bangkoku, Tchaj-peji, Soulu či Singapuru, o Hongkongu ani nemluvě, objevují na čelech národohospodářů vrásky. Podle vlády Jižní Koreje je hranice šestiprocentního růstu HDP hranicí kritickou. Pod ní čeká na mnoho středostavovských firem krach. V Thajsku se tvrdí, že pětiprocentní hranice růstu znamená, že v hospodářství nebudou přibývat pracovní místa. Vzhledem k růstu počtu obyvatelstva (1,3 procenta ročně) to není příjemné zjištění.

jistota je tatam

Až donedávna se věřilo, že recese a krize jsou nemocemi "západní" společnosti, proti nimž jsou asijské ekonomiky imunní. Za tyto neradostné - a cyklické jevy - ozývalo se sebevědomě z Asie - mohou dekadentní hodnoty západních společností. Proti nim byly s rostoucím sebevědomím stavěny hodnoty "typicky asijské", především podřízení zájmu jednotlivce zájmům celku.

Změna přijít musí

Dnes si ekonomové lámou hlavu hledáním odpovědi na otázku, zda v případě nižších než očekávaných hospodářských výsledků jde o reflexi cyklických výkyvů celosvětové konjunktury či o neřešené strukturální problémy celé oblasti. Redakce týdeníku Far East Economic Revue požádala o názor analytiky v deseti asijských státech. Podle 70 procent dotázaných jde o reflexi celosvětové recese, jen 19 procent dotázaných vidí ve vývoji strukturální problémy.

Mnohé skutečně naznačuje, že jde o vnější vlivy, především prudký pokles cen produktů elektronického průmyslu. Tyto výrobky představují 70 procent vývozu Singapuru a vytvářejí celou polovinu jeho HDP. Export Jižní Koreje je ze třetiny tvořen polovodiči. Nelze se tedy divit, že pokles cen (tzv. chipy v roce 1996 zlevnily až o 90 procent) vedl k propadu exportu, se kterým stojí a padá hospodářský zázrak. Jižní Korea se musela v období leden až září 1996 smířit s poklesem vývozu elektronických výrobků ve srovnání se stejným obdobím roku předchozího o 22,5 procenta, Tchaj-wan o 13 procent, Singapur o 6,5 procenta.

"Tygři první řady" zanedbali výzkum a vývoj v domnění, že vystačí s tím, co znají a mají. Avšak trh s počítači, walkmany a videopřehrávači je relativně nasycen, na obzoru zatím nejsou pronikavé změny. Thajsko investovalo do základního výzkumu a vývoje nových produktů v roce 1993 pouhých 0,14 procenta HDP, Singapur 1,2 procenta a Jižní Korea dvě procenta. Japonsko, které po letech stagnace stojí zase na prahu hospodářského rozvoje, investuje do výzkumu tři procenta HDP. Zkrátka v Asii, kde si manažeři zvykli na to, že trh je trvale nenasytný, pracovní síla levná a nasazení obrovské, si dnes budou muset zvykat na jiné poměry.

Karavana táhne dál

Mnohé země přicházejí o svou pověst laciného eldoráda. V roce 1985 bral dělník v Jižní Koreji za hodinu práce necelé dva americké dolary. Dnes to je 12,70 USD. Ovšem hned za rohem, v Malajsii, obnáší hodinová mzda stále ještě dva dolary. A kdo se nebojí rizika a jde do Číny, zaplatí za hodinu práce 0,96 USD. To je výzva pro zahraniční investory a výrobce, aby zvedli kotvy a pluli dál, za nižšími výrobními náklady. Za oněmi "klasickými tygry" už čeká druhá řada, levnějších a rozvoje chtivých zemí: Malajsie, Indonésie, Filipíny a Čína. Tajným "tipem" pro tzv. světové hráče jsou Vietnam, Kambodža, Myanmar.

V šéfovských etážích nadnárodních koncernů už se kují plány pro investice do infrastruktury slibných států, investice do výroby bílého zboží a jednodušších produktů elektronických branží. V zákrytu se chystají institucionální investoři vždy připravení nově zamíchat kartami, jakmile se objeví nové nadějné trhy.

Pro země, které očividně dosáhly hranic růstu "prostými prostředky", nastává období, kdy se budou muset konsolidovat, smířit se s pomalejším růstem, s příchodem cyklických výkyvů konjunktury a s poznáním, že kdo neinvestuje do výzkumu a vývoje, nemůže počítat s trvalým úspěchem. A smíří se i s tím, že - stejně jako vyspělé průmyslové země - budou postupně vyvážet práci do laciných regionů. Jako to už dělá Tchaj-wan, nemluvě o Japonsku.

Evropanům často Asie splývá do jednoho bloku. To je zásadní omyl. Neexistuje nic, co by - byť vzdáleně - připomínalo nějakou "asijskou ideu". V zásadě jde o jednotlivé, mnohdy si navzájem tvrdě konkurující a rivalizující státy. Například Malajsie a Singapur, spojené ve Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), nacházejí společnou řeč pouze tehdy, jde-li o obranu před "dekadentními vlivy Západu". V hospodářském ringu jsou borci zavěšenými v trvalém klinči. Kdo se bude chtít angažovat v Asii, přičemž je řeč především o východní Asii, bude se muset naučit více než kdy jindy rozlišovat mezi jednotlivými zeměmi a pečlivě zvažovat budoucí vývoj. Nehledě na to, že čekají nové regiony. Například Latinská Amerika a - zatím skrytě - Afrika.