Z prodeje cenných papírů letos ztráty

Podstatná změna ve zdaňování výnosů po novele zákona o daních z příjmů

Z prodeje cenných papírů letos ztráty

* Novela č. 210/1997 zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., přinesla podstatnou změnu ve způsobu zdaňování výnosů z prodeje cenných papírů [§ 24 odst. 2 písm. r)]. Stručně a zjednodušeně řečeno celkové ztráty z prodeje cenných papírů nebude možné odečíst od základu daně v daném zdaňovacím období, kdy byly realizovány, ale až v následujících třech letech, a to proti ziskům z prodeje cenných papírů.
V zákonu o dani z příjmů je více specifických ustanovení týkajících se zisků (ztrát) z prodeje majetku, které působí v kontextu zákona značně nesourodě. Stálo by za zvážení, zda přímo nezavést zvláštní zákon o zdaňování zisků z prodeje majetku, jako je tomu v anglosaských zemích (capital gains tax), který by celou právní úpravu zpřehlednil.
Dosavadní zákon o daních z příjmů umožňoval zahrnovat ztrátu z prodeje cenných papírů do základu daně v podstatě bez omezení. Ve zdaňovacích obdobích počínaje rokem 1998 by zpřísněný režim posuzování ztrát z prodeje cenných papírů neměl činit interpretační problémy. Pro rok 1997 však není situace tak jednoznačná.
Bod 57 novely zákona týkající se příjmů z prodeje cenných papírů vstoupil v platnost již dnem účinnosti zákona, tj. 3. září 1997. To znamená, že výdaje tvořené úhrnem nabývacích cen cenných papírů, které byly prodány, je třeba porovnat s příjmy z jejich prodeje. Pokud je úhrnným výsledkem prodeje cenných papírů ztráta, je nutné ji dále testovat - zda může být považována za daňově odčitatelný výdaj.
Otázkou je, jak posuzovat ztráty a zisky dosažené v období do 2. září 1997 a ztráty a zisky dosažené od 3. září do konce roku, tj. v rámci jednoho zdaňovacího období. Za toto zdaňovací období kalendářního roku 1997 bude v souladu s § 40 odst. 3 zákona o správě daní podáno pouze jedno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.
Setkali jsme se s výkladem zástupců z Ministerstva financí ČR, který je podle našeho názoru zjednodušující. Předpokládá fakticky rozdělení zdaňovacího období roku 1997 na dvě dílčí zdaňovací období s odlišným přístupem. Na výsledek z obchodování s cennými papíry realizovaný v části zdaňovacího období do 2. září 1997 by mělo být použito původní znění zákona o daních z příjmů a na výsledek z obchodování s cennými papíry realizovaný v části zdaňovacího období od 3. září 1997 by mělo být použito izolovaně znění platné od novely zákona. Jinými slovy veškeré zisky a veškeré ztráty z obchodování s cennými papíry realizované v první části roku by byly zahrnovány do základu daně, zatímco celková ztráta realizovaná ve druhé části roku by neměla být odečítána od základu daně roku 1997. Vzniká však řada daňových kombinací v závislosti na výsledku v jednotlivých obdobích.
Pokud by tento výklad byl správný, nejhorší situace by pro poplatníka nastala, kdyby realizoval v první části zdaňovacího období zisk a ve druhé části stejně vysokou ztrátu. Účetní hospodářský výsledek za celé zdaňovací období by byl nula. Podle výše uvedeného výkladu by ale společnost musela odvést ze zisku z prvního období daň z příjmů, zatímco ztrátu z druhého období by mohla uplatnit pouze v následujících třech letech.
Tuto situaci lze dokumentovat na ilustrativním příkladu, kdy v 1. části období byl dosažen účetní zisk a ve 2. části ztráta. Pro jednoduchost předpokládáme hospodářský výsledek tvořený pouze operacemi s cennými papíry (viz tabulka - ilustrativní příklad).
Obchody, při kterých byl výsledek uvedený v tabulce dosažen, byly pravděpodobně plánovány na základě skutečností známých na začátku roku, a tedy i na základě znalosti platných daňových zákonů. Násilné roztržení zdaňovacího období na dvě dílčí období však může výrazně ovlivnit daňovou povinnost poplatníka ještě za rok 1997. Odporuje logice právního řádu a obsahuje prvky retroaktivity. Podle našeho názoru představuje výrazný zásah do podnikatelského prostředí, neboť zpětně ovlivňuje rozhodnutí učiněná za jiných podmínek a bez možnosti reakce na nově vzniklou situaci. Věcně vychází z názoru, že poplatník může libovolně generovat ztráty nebo zisky z prodeje cenných papírů, kdy se mu zamane. A pokud vytvořil v prvním období roku zisk a v druhé části roku (po 3. září 1997) očekával ztráty z prodeje cenných papírů, měl ztrátové transakce posunout a realizovat do 2. září. Trh s cennými papíry však má své zákonitosti a tyto manipulace jsou pro poplatníky prakticky nemožné.
Domníváme se, že je logicky správnější odlišný výklad novely zákona, který retroaktivně neovlivňuje daňovou povinnost poplatníků. Podle tohoto výkladu zákona je nutné zkoumat výsledek z obchodování s cennými papíry za zdaňovací období jako celek, tj. za celý kalendářní rok 1997. Pokud by tímto celkovým výsledkem byla ztráta, tato ztráta by měla být dále testována - zda ji lze použít jako daňově odčitatelný výdaj. Ztráty dosažené z transakcí uskutečněných po 3. září 1997 by měly být vyloučeny, avšak maximálně do výše celkové ztráty za celé zdaňovací období. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. r) zákona o daních z příjmů po novele totiž hovoří o porovnání celkových příjmů a výdajů z prodeje cenných papírů za celé zdaňovací období a neomezuje se pouze na část zdaňovacího období od 3. září 1997. Proto se domníváme, že je na místě zahrnout do zkoumaného základu daně veškeré operace s cennými papíry uskutečněné v celém zdaňovacím období. Teprve pokud by z nich vznikla celková ztráta, by bylo nezbytné určit, jaká část se vztahuje k období od 3. září 1997, a pouze o tuto část upravit celkovou ztrátu na celé zdaňovací období.

Jan Žůrek, Lubomír Moučka,
KPMG Česká republika
Tabulka - ilustrativní příklad
I. období II. období Celkem
Příjmy z prodeje 80 100 180
Nabývací ceny 60 130 190
Účetní hospodářský výsledek 20 -30 -10
Základ daně - výklad MF 20
Základ daně - alter. výklad 0