Modernizaci potřebují tisíce veřejných budov. Teď může jít i stát do úsporných opatření s větší dynamikou

V debatě Hospodářských novin jste nedávno řekl, že vaším cílem je dodávat moderní technologie ruku v ruce s úsporami. Co je na tom nového a jak do budoucna nad obchodováním s úsporami uvažujete?

Obchodování s úsporami je dobrý pojem, který to celé dobře vystihuje. Na straně zákazníka jde o to šetřit energiemi, což není jenom ta elektrická, ale také plyn, voda, pára, chlad… to všechno pomáháme provozovatelům různých zařízení ušetřit. S tím souvisí snižování uhlíkové stopy, což je také důležitá část celého příběhu. Na druhé straně je to samozřejmě náš byznys a já jsem pyšný na to, že stojím v čele organizace, která obhospodařuje zhruba padesát procent úspor na trhu, ať už jsou to EPC projekty, nebo modernizace velkých areálů po celém Česku. Tohle dohromady vytváří dobrý modus vivendi mezi tím, co chtějí zákazníci a co podporuje naše podnikání a zvyšuje hodnotu pro akcionáře.

Úspory jsou pevnou součástí moderního energetického mixu, vedle obnovitelných zdrojů a jádra. Energetická politika EU má od začátku tři pilíře: jedním je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů, druhým je snížení emisí a třetím právě úspory. Na makroekonomické úrovni hrají důležitou roli v tom, kolik ušetří Česko celkově. Na úrovni reálné ekonomiky to má přínos i pro ty, kdo mají „jen“ ekonomické zájmy, protože ti zkrátka ušetří peníze. A ti, kdo potřebují vykazovat snižování CO2 nebo vyšší podíl obnovitelných zdrojů, zase dostanou udržitelná zařízení. Ve výsledku je to win‑win i z pohledu partnerství veřejného a soukromého sektoru.

ČEZ ESCO se hodně věnuje EPC projektům, kdy část investice do úsporných opatření zaplatí z reálných úspor dodavatel. Jak se vyvíjí zájem o tyto projekty a skladba příjemců?

EPC projekty jsou tady s námi už nějakých třicet let, ale ještě před deseti lety se realizovaly tak dva až čtyři ročně. Teprve v posledních letech dostávají velkou dynamiku a ještě větší dostanou teď, když se k nim přihlásil stát, protože podle novely zákona 218 o rozpočtových pravidlech už nyní mohou EPC projekty využívat i organizační složky státu. Ale musím říct, že jestli jsem pyšný na to, že máme jako firma polovinu trhu s úsporami, tak na druhou stranu nejsem moc pyšný na to, že EPC projektů se v Česku uskutečňují maximálně nižší desítky za rok, zatímco energeticky zastaralých veřejných budov jsou tady tisíce, ať už jde o školy, nemocnice, úřady nebo sociální a kulturní zařízení.

Na koho tím apelujete?

Na všechny majitele veřejných budov, ať už jsou ve vlastnictví municipalit, krajů nebo státu, aby do toho šli s větší odvahou. U několika případů státních budov se to už podařilo, příkladem je třeba pražské Rudolfinum, Národní divadlo nebo Státní opera. Ale mohlo by jich být daleko víc. Dobrými vyzyvateli státu jsou v této oblasti některé kraje. Středočeský kraj už je v druhé vlně modernizace, která se týká více než stovky objektů. Pustily se do toho i další kraje, včetně mé rodné Olomouce, dávno třeba Pardubický kraj a nově i Liberecký. Velké EPC v Moravskoslezském kraji realizoval Havířov. Právě města už EPC projekty také využívají, v Praze jsou to spíš městské části, byť velkým pražským projektem bylo Kongresové centrum včetně velké solární elektrárny na střeše. Velký prostor teď ale vidím právě u budov ve vlastnictví státu.

Jak se k EPC projektům staví nová vláda?

Musím vyjádřit poděkování ministrům Havlíčkovi, Vojtěchovi a dalším, kteří vládní diskusi o EPC projektech uchopili v podporujícím duchu. Sami vidí – nejen na celonárodní úrovni, ale i ve svých rezortech – jak jim tyto projekty pomáhají, protože nepotřebují tak vysoké kapitálové vstupy. Zrovna u nemocnic je tahle otázka stěžejní, protože desítky milionů na rekonstrukci zkrátka ve svých rozpočtech nemají a díky úsporným opatřením ještě do budoucna ušetří.

Mimochodem, novelu zákona 218 připravila už předchozí vláda a u jejího schvalování nastala nebývalá shoda mezi tehdejší koalicí a opozicí, hlasovali pro ni všichni poslanci přítomní ve Sněmovně. To se v naší rozdělené zemi stává opravdu málokdy. Řekl bych, že jestli v našem oboru existuje nějaký silný společenský konsensus, tak je to právě na úsporách dosažených prostřednictvím EPC projektů.

Úsporná opatření a dekarbonizace jsou vedle obcí v posledních letech velkým tématem i pro průmysl. Jaký v tom u firem pozorujete vývoj?

Firmy během energetické krize pochopily, že se nestačí jen soustředit na ceník elektřiny nebo plynu. Pokud chcete opravdu ušetřit, musíte omezit plýtvání. Je to samozřejmě evoluční proces složený z řady věcí. Vlastní energetický zdroj v podobě solární elektrárny, správné nastavení vzduchotechniky, efektivní osvětlení průmyslové haly a také chytrý systém, který to celé řídí. Třeba u solárů nejde jen o samotnou instalaci. Když to chytře neřídíte, nebudete opravdu spořit.

Velmi oblíbené začínají být třeba carporty na zastřešení parkovišť. Firma si vyřeší parkování a zároveň využije střechu parkoviště k instalaci moderního ekologického zdroje. Další možnost jsou takzvané PPA kontrakty, kdy nemá zákazník na svých pozemcích vlastní elektrárnu, ale objedná si dodávku zelené elektřiny klidně z opačné strany republiky. Například Třinecké železárny takhle spotřebovávají elektřinu z naší fotovoltaiky ve Vrskmani.

Mluvil jste o energetickém mixu, který má do budoucna zahrnovat více obnovitelných zdrojů, méně emisí a celkové úspory. Co této transformaci stojí v Česku v cestě?

Nevím, jestli dokážu říct, s čím bojujeme, osobně jsem velký optimista a poptávka po úsporných opatřeních včetně obnovitelných zdrojů energie je autentická a roste. Obvykle totiž zapadá do širší strategie daného subjektu. Nejen firmy a velká města, ale i menší obce už dnes často mají svůj energetický management a věnují se tomu intenzivně. Zajímavé je pozorovat tento vývoj v čase, protože před energetickou krizí bývaly předními prioritami měst a obcí silnice, vodovody, bydlení a podobně, dnes tam navíc hraje důležitou roli právě energetika. Mimo jiné proto, že úsporná opatření jim nakonec ušetří nejen energii, ale i peníze, které pak mohou investovat do svých dalších priorit.

A ještě doplnění k otázce energetického mixu, velmi důležitou roli hraje v transformaci energetiky a zejména teplárenství zemní plyn. Osobně jsem přesvědčen, že ji bude hrát ještě dlouho a rozhodně i po roce 2035. Je to jedna z oblastí, kde budeme muset asertivně přesvědčit EU o potřebě pragmatických rozhodnutí opřených o dostupné technologie i finance. 

Pokud jde o teplárenství, to je oblast, kde přecházíte z uhlí na plyn nebo obnovitelné zdroje. Co se tím změní pro odběratele?

Pokud jde o obyvatele bývalých uhelných regionů, nemohou si nevšimnout, že dochází k velkým přestavbám uhelných elektráren a tepláren, z krajiny mizí velké komíny a přibývá naopak biomasových a plynových zdrojů. Také se o tom v těchto regionech hodně veřejně mluví, protože s plány na konec uhlí přišly pochopitelné obavy o zajištění služeb do budoucna a v neposlední řadě i zaměstnanosti. Některé energetické společnosti říkaly, že s odchodem od uhlí z regionu zmizí. V tomhle je pro ně ČEZ důvěryhodným partnerem, protože odchodem nehrozí, naopak nabízí zázemí velkého stabilního dodavatele. Do roku 2030 máme závazek převést na nízkoemisní provoz všechny naše teplárenské zdroje a tato investice bezpochyby přesáhne nějakých 60 miliard. Když říkám nízkoemisní, tak tím myslím přechod na biomasu a zemní plyn, případně doplněné soláry, či tepelnými čerpadly. Zemní plyn je důležité přechodné médium, se kterým musíme na určitou dobu počítat, než budeme připravení zajistit teplo malými modulárními reaktory, případně zeleným vodíkem.

Jak se ta změna projeví cenově?

Naší výhodou je, že máme celý proces naplánovaný dlouhodobě a na bázi dostupných technologií, jako je právě biomasa a zemní plyn. V Trmicích, které zásobují Ústí nad Labem, počítáme nově i s paroplynovým cyklem, který už máme schválený od našeho akcionáře. Dohromady bude celá tahle transformace v řádu 80 miliard, když počítám i teplárnu a ZEVO v Mělníce. To je opravdu ambiciózní investice, ale díky evolučnímu vývoji, který je dlouhodobě naplánovaný, můžeme odběratelům zajistit stabilitu a predikovatelnost i co se týče vývoje cen. Od představitelů měst i krajů víme, že právě tahle předvídatelnost – ať už jde o dodávky tepla nebo o pracovní místa – je pro lidi v těchto regionech důležitá.

Text vznikl ve spolupráci se společností ČEZ ESCO.