Nedoceněné riziko podnikání - účetnictví

Nedoceněné riziko podnikání - účetnictví

[*] Úspěch záleží na dobré komunikaci a důvěře podnikatele i účetního
Rozvoj podnikání a vznik nových podnikatelských subjektů s sebou přinesl velkou poptávku po účetních. I ten nejmenší podnikatel má povinnost podat daňové přiznání. A údaje pro toto přiznání je nutno z něčeho čerpat. Takže i když je hodně podnikatelů přesvědčeno, že účetnictví je pouze nutné zlo, které on vlastně vůbec nepotřebuje, chce (nebo musí?) vyhovět své povinnosti vůči finančnímu úřadu. K naznačené problematice hovořily HN s daňovou poradkyní Annou Máchovou.

Domníváte se, že účetnictví představuje pro podnikatele riziko?

Začaly vznikat vzdělávací agentury nabízející rekvalifikační kursy pro účetní. Tyto kursy měly a mají rozdílnou úroveň. Stát se majitelem živnostenského listu pro vedení účetnictví je velice jednoduché. Jde o živnost volnou, a tudíž žadatel může být člověk bez předchozích zkušeností.

Nepřináší tato situace také rizika pro účetní?

Ano. Člověk, který projde rekvalifikačním kursem a je bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, získá o účetnictví určitou představu. Ví, že existuje účetnictví jednoduché a podvojné. Jednoduché už z titulu tohoto názvu považuje za skutečně jednoduché. U podvojného ví, že musí účtovat současně na stranu "má dáti" a "dal" a všechno je vlastně úplně jasné. Pečlivě (nebo v tom horším případě méně pečlivě) zaúčtuje všechny doklady, které od podnikatele obdržel, zpracuje daňové přiznání a všichni jsou spokojeni. Bohužel pouze do okamžiku, kdy se ohlásí na kontrolu finanční úřad. Najednou se zjistí, že existuje něco jako časová souvislost, a tudíž nutnost časového rozlišení nákladů a výnosů, nedokončená výroba, aktivace vlastních výkonů, povinnost provádět inventury majetků a závazků a sledovat, zda jsou tyto inventury v souladu s účetnictvím, že v případech, kdy nelze provést inventuru fyzickou, provádí se inventura dokladová. A pokud jde o podnikatele, který má styky se zahraničím nebo se stálými provozovnami, nastává problém v případě, že účetní neměl povědomost o tom, že existuje něco takového jako srážková daň, zajištění daně a smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Z tohoto pohledu se dá říci, že dobrý účetní je člověk, který prochází neustálým vzdělávacím procesem. A čím více znalostí a informací, tím větší nejistota, neboť složitost a nejednotnost daňových předpisů je všeobecně známa.

Může podnikatel riziko, které zde popisujete, minimalizovat?

Podnikatel (a to i zahraniční, který podniká v ČR a musí tudíž dodržovat tuzemské zákony), by si měl uvědomit, že zákon o účetnictví mu sice dává možnost pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu, ale zároveň ho nezbavuje odpovědnosti za vedení účetnictví. Proto je v jeho zájmu, aby při výběru svých spolupracovníků postupoval velice uvážlivě a v případě nejistoty si nechal své účetnictví prohlédnout auditorem nebo daňovým poradcem. Finanční prostředky takto vynaložené se mu určitě vyplatí, protože doměrky daní jsou nepříjemné a následné penále ho přijde určitě dráž. Domoci se náhrady škody je věc zdlouhavá, ne-li nemožná.

Jak vidíte z vlastní zkušenosti vztahy mezi oběma partnery?

Špatné zkušenosti jsou jak na straně podnikatelů, tak i na straně účetních. Jsou účetní, kteří chtějí pro toho "svého" podnikatele odvádět co nejlepší práci a snaží se o dodržování všech předpisů. Časem zjistí, že tato snaha je velmi nevítanou iniciativou. Nejjemnější výtka v tomto případě je "proč mi tam ty náklady nechcete zaúčtovat jako daňové, když účetní mého kamaráda to udělala bez problémů". Ještě pikantnější situace nastane, když tento podnikatel naváže spolupráci s daňovým poradcem. V jeho představách je daňový poradce člověk, který dokáže nemožné - aby podnikatel, přestože hodně vydělává (což samozřejmě chce), neplatil žádné daně.

Jak by podle vás měla vypadat komunikace mezi podnikatelem a účetním?

Jsou podnikatelé, kteří chtějí mít účetnictví v naprostém pořádku, a proto ho svěří odborníkovi. V takovém případě se podnikatel se svým účetním nevidí pouze jednou měsíčně, když si předávají doklady, ale řeší spolu nastalé konkrétní situace. Podnikatel má tak aktuální přehled, jak jeho podnikatelské aktivity ovlivňují jeho budoucí daňovou povinnost.
Pokud se však podnikatel o práci svého účetního vůbec nezajímá a aniž si prověřil jeho kvality svěří se mu bezvýhradně do péče, má zaděláno na malér. S příchodem kontroly z finančního úřadu a prvními problémy takovýto účetní často zmizí, aniž projeví sebemenší snahu napravit, co svými "výkony" způsobil. Pak nezbývá podnikateli než se rychle poohlédnout po někom, kdo mu pomůže dát vše do pořádku. A že není jednoduché takové účetnictví rekonstruovat, mohu potvrdit ze své vlastní zkušenosti. (kv)