Probuzení ze sedmiletého spánku

Probuzení ze sedmiletého spánku

* Z trojice pražských kaváren s evropskou pověstí, Národní kavárny, Unionky a Slavie, přežila po druhé světové válce - na nároží s nezapomenutelným pohledem na Národní divadlo, Petřín a Pražský hrad - jen Slavia.
Začínala jako divadelní kavárna, kam chodívali po představení miláčkové národa z protější Zlaté kapličky, ale i herci z venkovských zájezdních divadel. V meziválečném období zde bylo možné najít persony tehdejší umělecké avantgardy, Nezvala, Seiferta, Teigeho a další. Nebylo třeba ani znát adresu jejich bydliště, když jste s nimi chtěli mluvit.
Ve Slavii sedával známý Coubine-Kubín po návratu z Francie, byla oblíbeným místem redaktorů Literárních novin z šedesátých let. Miroslav Šimek vzpomíná, že pro něj i Jiřího Grossmana byla kavárna jakousi zvláštní pracovnou. Sedávali u zastrčeného stolku, kam jim číšník, pan Hába, nosil kávu a sodovku, a okukovali slavné návštěvníky. Ještě nedávno se však zdálo, že hvězda zvaná Slavie pohasne.

Neslavná historie slavné kavárny

Okna Slavie, tak úzce spojené s českým kulturním životem a společností, beznadějně oslepla v roce 1991. Tehdy došlo ze strany AMU k podivné obchodní transakci s americkou firmou Gorin a uzavření smlouvy, o které se později napsalo, že je zločinně hloupá. Pronájem byl nesmyslně nízký, nebylo určeno, za jakých podmínek má firma kavárnu otevřít, smlouva dávala právo pronajmout prostory dalšímu subjektu. To všechno na padesát let.
Firma Gorin byla ochotna investovat do rekonstrukce objektu tři milióny dolarů, pokud ovšem dostane půjčku od některé české banky. Když se ukázalo, že je i jen dvacetiprocentní garance na tento úvěr paní Gorinové příliš, rozhodla se americká podnikatelka, že nechá jedno z kultovních míst české kultury chátrat. Odůvodnila to špatnými podmínkami pro podnikání v Čechách. V souvislosti se Slavií se objevilo dokonce jméno dalšího nájemce, jakéhosi Liberijce.
Pro českou veřejnost byla tato vleklá historie nemohoucnosti a ostudy kolem kavárny jednou z velkých skvrn na tehdy skvícím se štítu české transformace. V říjnu 1993, dva roky po uzavření, se v Divadle na Zábradlí, v dekoraci připomínající Slavii, sešli pamětníci. Prezident republiky, který mezi ně patřil, přečetl text otevřeného dopisu. V něm se upozorňovalo na význam kavárny pro pražský kulturní i společenský život a firma Gorin byla vyzvána, aby ji neprodleně zpřístupnila veřejnosti - s tím, že pokud tak neučiní, poškodí dobré vztahy pražské inteligence ke kapitalismu a USA.
S paní Gorinovou nehnula ani tato interpelace a okna kavárny na nábřeží s nejkrásnějším panoramatem slepá zůstala. Stalo se jen to, že se několik mladých lidí, spojených do Společnosti přátel kavárny Slavie, pokusilo prostory, které v té době sloužily jako sklad zeleniny, alespoň na několik dní vrátit bývalé slávě. V listopadu 1993 posbírali mrtvé myši, utřeli dvouletý prach a rozestavěli nábytek. Po několika dnech skončil happening do ztracena.
A prach dále sedal na kavárenské stolky. Ještě v roce 1994 uznal obvodní soud argumenty firmy HN Gorin a prohlásil ji za právoplatného nájemce. AMU se odvolala. Konečně 17. listopadu 1995 Městský soud v Praze vydává výnos: Obě strany uzavřely smlouvu bez předchozího souhlasu Obvodního úřadu Prahy 1, čímž se tato stává neplatnou od samého začátku.

Vstup silného partnera

Ve hře zůstávala společnost Parnas, která získala dlouhodobou nájemní smlouvu s AMU i nezbytný souhlas obvodního úřadu. Vzhledem ke stavu prostor a nutnosti rekonstrukce potřebovala však silného partnera k tak náročné investiční akci. Našel se v největší české tradingové firmě pro zahraniční obchod s textilem, a. s. Centrotex, která do Parnasu v srpnu 1996 vstoupila jako majoritní vlastník a převzala nájemní smlouvu. Rekonstrukce paláce, která vycházela ze smlouvy, započala 13. ledna 1997. Stavební část byla zpracována týmem Mepro Atelier vedeným architektem Ivanem Březinou, část interiérová architekty Janem a Jiřím Špačkovými. Generálním dodavatelem stavebních prací byla na základě výběrového řízení vybrána Konstruktiva Group Branko, a. s. Výše investice byla odhadována na 75 až 80 miliónů korun. Už při prvních kopnutích krumpáčem se však ukázalo, že bude vyšší.

Zedníci šidili práci i před sto lety

Hned na začátku stavebních prací, po odkrytí konstrukce, statik zjistil vážné poškození pilířů, komínů, kleneb a nosného zdiva v daleko větším rozsahu, než předpokládal původní projekt. Navíc proměření stavby ukázalo, že Lažanský palác dosedá na celé straně do Divadelní ulice o osm centimetrů z důvodu nedokončených prací v osmdesátých letech, což si vyžádalo nové statické zajištění, aby se budova nevydala cestou šikmé věže v Pise. "Dnes to drží na mikropilotech a tryskové injektáži, museli jsme vyztužit v prvním podzemním a nadzemním podlaží všechny klenby, a pilíře opásat ocelí," říká hlavní stavbyvedoucí provozu Jan Prager z Konstruktivy Group Branko, která provádí rekonstrukci Lažanského paláce za plného provozu FAMU.
To všechno znamenalo zdržení o dva a půl měsíce v již i tak náročném harmonogramu. Protože chtěli dodržet původně určený termín předání stavby, museli ztracený čas dohnat v prodloužených směnách, prací v noci i o sobotách a nedělích. Od března se tu pracovalo 12 až 14 hodin denně nepřetržitě, na stavbě bylo průměrně kolem 90 lidí, a o složitosti rekonstrukce svědčí, že se na ní vedle Konstruktivy podílelo dalších 70 firem.
"Rekonstrukce sama technicky pro nás náročná nebyla, problém byl v krátkém termínu a projektové nepřipravenosti," zdůrazňuje Jan Prager, který se stejným kolektivem stavěl kromě jiného i budovu televize na Kavčích horách. "Časově náročné bylo i dodržení některých specifických požadavků - např. se bude i nadále používat starý teplovzdušný rozvod, původně postavený pro kotelnu na dřevo někdy ve třicátých letech. Komíny jsme vyčistili, tam, kde byly zazděné, prorazili, a vrátili celému systému jeho funkci i s využitím částí původního potrubí."
Na otázku, zda se něco zajímavého neobjevilo v podzemí paláce, odpovídá: "Lažanský palác byl založen na výkopu staré cihelny na dubových pilířích, ze kterých se už nenašlo nic, v sondách na podloží se neobjevily ani střepy. Zajímavé je ovšem to, jak si idealizujeme práci našich pradědečků, to, jak solidně stavěli. Tam, kde jsme odkrývali staré zdivo, jsme zjišťovali, že spíše kde to šlo ošidit, tak to ošidili. A to nejen zde, ale prakticky na všech starších rekonstruovaných stavbách, které jsme dělali."

Zachovat podobu Slavie, ale kterou?

Z původní podoby kavárny Slavie, která byla vídeňskými architekty navrhována jako kavárna divadelní, té, kterou znali i Pražané z konce minulého století, s plastickou tapetou a žánrovými obrázky na stěnách, se zachovalo jen málo. Interiér se rekonstruuje do jiné podoby - z třicátých let tohoto století, kdy ve velkoměstských kavárnách panoval styl Art deco, společný Paříži, Berlínu, ale i New Yorku a Praze. Stylově, v reminiscenci plynových lamp, budou řešena svítidla, tehdejší obložení stěn deskami z polodrahokamu onyxu nahradí místy barevné sklo a podlaha bude připomínat módní výkřik třicátých let - xylolit. K pohodlí kavárny přispějí i novodobá "thonetová" křesílka, pro Slavii v počtu tří set kusů zvlášť upravená. Zakonzervována pod omítkou zůstane pro další možné rekonstrukce, prováděné našimi potomky, velká freska prof. Riedelbaucha s figurálními motivy z posledního období kavárny. Zatím vše nasvědčuje, že se na své původní místo v kavárně vrátí i Olivův Piják absintu, který je dnes v privátním vlastnictví.
Výraznou novinkou pro pamětníky bude rozšíření prostor o skleněný přístavek směrem do dvora, kde byly dříve přípravny jídla a který poskytne možnost intimnějšího posezení.
Součástí rekonstrukce je i vybudování studentského klubu s projekčním zařízením v suterénu budovy, který bude Akademii múzických umění, sídlící v Lažanském paláci, sloužit jako menza a studentské společenské centrum.

Studentská kavárna za sto miliónů

Společnost Centrotex, která do rekonstrukce investovala tak vysokou částku, je, jak říká její předseda představenstva Milouš Červencl, vlastně na křižovatce dvou protichůdných zájmů. Předně naplnit svůj záměr a vrátit kavárnu veřejnosti, tedy třeba i studentům s dvacetikorunou v kapse. Na druhé straně musí sledovat alespoň postupnou návratnost investice. Jaký je z tohoto hlediska podnikatelský záměr provozovatele?
I když Slavia a Parnas patří k sobě, budou mít podle Miroslava Miksy, manažera projektu provozu Slavie, jiný styl. Parnas chce nabídnout nejvyšší gastronomii s čistě pánskou obsluhou ve fracích a francouzským servisem. Styl kuchyně není ortodoxně určen, cokoliv se bude vařit, bude vrcholné kuchařské dílo. Tomu samozřejmě bude odpovídat i cenová úroveň.
Slavia by měla vyvolávat vzpomínky na slávu velkých klasických kaváren - s cenami, které budou otevírat dveře nejširšímu okruhu hostů. Přitom na takové úrovni, aby umožnily dobré hospodaření, a současně aby se vytvořilo stálé zázemí hostí, kteří by kavárnu zaplnili. "Kavárna bude sice velké lákadlo pro turisty, ale my bychom na nich její prosperitu nechtěli stavět tak jako někteří provozovatelé, kteří si vysokými cenami vytvoří vlastně jen sezónní, turistickou existenci," slibuje Miroslav Miksa a dodává: "Rádi bychom také, kdyby se postupně - jako v dřívějších dobách - vytvořila stálá klientela a ustálený styl kavárny, aby k nám chodili zajímaví lidé." A jak je to s výběrem personálu, který bude velkou měrou rozhodovat o udržení kontinuity slavné kavárny? "Lidí je dost, i zaměstnanců. S pracovníky je to horší, ale najdou se. Získali jsme například šéfkuchaře, který vládl kuchyni ve starém Parnasu. Už jsme se dohodli i s bývalým vedoucím Slavie i s vedoucím Parnasu, chceme převzít z tradice to dobré. Je to trochu zvláštní, oba jsou vlastně podnikatelé - nájemci zavedené restaurace - a k nám přicházejí jako zaměstnanci. Ale je to pro ně, jak říkali, srdeční záležitost, Slavia je pojem."
Vybavení se pořizuje ve spolupráci s firmou Sving z Modřan - a nejde zdaleka jen o talíře, šálky a příbory. Seznam pro jedno středisko obsahuje několik set položek, mezi kterými není možné zapomenout například ani na kleště na šneky, nůž na ústřice a drátěnou rukavici pro labužníka. "Vybavení musí odpovídat našemu náročnému gastronomickému programu," ujišťuje M. Miksa, "všechno musí sedět, na nic se nesmí zapomenout, tak, aby systém mohl uspokojit i ty nejnáročnější požadavky." To bude samozřejmě platit pro Parnas. Ve Slavii se budou podávat zejména cukrářské výrobky, minidezerty, poháry, výrobky studené kuchyně a malá teplá jídla. Porcelán pro Parnas bude z Německa, nádobí pro Slavii dodává porcelánka Karlovy Vary-Dvory.
Kavárna Slavia bude otevřena 17. listopadu s přislíbenou účastí prezidenta republiky Václava Havla. Hosty - a očekává se, že návštěva kavárny se stane prestižní společenskou záležitostí - už jen necelé čtyři týdny dělí od chvíle, kdy budou opět moci projít kolem kašničky s fontánkou, poslat kabát šatnovým výtahem do přízemí a usednout v důvěrném šumu kavárny za okna s jedinečným výhledem, ve společnosti těch, kdo už věhlasní jsou, anebo i těch, kdo teprve slavnými budou.

Jiří Škuba