Lidský mozek je možné opravovat - pokud se ovšem ví, jak na to

Genetika s neurovědami přináší naději i lidem s těžce poraněnou hlavou či páteří

Lidský mozek je možné opravovat - pokud se ovšem ví, jak na to

* Struktura o hmotnosti kolem 1300 gramů představuje nejsložitější seskupení na světě. Odlišuje nás od zvířat a rozhoduje o kvalitě života. Obsahuje na sto miliard nervových buněk, jejichž základní spojení je dáno působením genů. Může vysílat signály tisícům dalších buněk rychlostí přes 350 km za hodinu.
Nezralý mozek vytváří množství nepotřebných a později zanikajících spojů. Vědci nyní začínají rozumět vzniku nervových buněk, tvorbě jejich struktury a i tomu, jak se spojují do složitých sítí na základě zkušeností. Podle MUDr. Jana Bureše, DrSc., předsedy českého výboru Mezinárodní organizace pro výzkum mozku, vstupujeme do třetího tisíciletí vyzbrojeni třemi základními poznatky.
Především se spojuje genetika s neurovědami. Již u malého dítěte je možné zjistit, zda bude ve čtyřiceti letech trpět třeba Huntingtonovou chorobou. Přestává rovněž platit představa, že mozek není opravitelný a že s určitou nedostatečností musíme žít až do konce života.
Lze už do mozku transplantovat buňky produkující chybějící přenašeče nervových vzruchů a vytvářet tak předpoklady k léčbě některých degenerativních onemocnění, jako je Parkinsonova nemoc, při níž chybí dopamin. Lékaři však dosud nedokáží provádět složitější rekonstrukce, při nichž je třeba výběžky transplantovaných buněk spojit s přesně vymezenými neurony mozku hostitele.

Transplantace mají své podstatné faktory růstu

Počítačová a další technika vede ke zdokonalení diagnostiky a umožňuje k rehabilitačním účelům využívat přesně řízené stimulace mozku. Současně moderní zobrazovací techniky - počítačová tomografie, funkční magnetická rezonance (viz foto) a pozitronová emisní tomografie - umožňují s vysokou rozlišovací schopností sledovat průtok krve nebo intenzitu látkové přeměny v přesně vymezených oblastech mozku, a tak hodnotit jejich podíl na normální i chorobně změněné duševní činnosti.
Velké starosti působí neurologům úrazy, protože možnosti regenerace dospělého mozku se zdají být velmi omezené. Pro plné uzdravení je nezbytné, aby nervová vlákna znovu začala dorůstat a aby byla schopna si najít správný cíl. "Mozek - mícha je oblast, kde si dosud nevíme dost dobře rady," říká doc. MUDr. Eva Syková, DrSc., vedoucí Ústavu neurověd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. "Následky úrazů jsou trvalé a drastické. Poraněnou oblast ještě nedokážeme nahradit. Umíme jen složitou a dlouhodobou rehabilitací přinutit část mozku převzít funkci části poškozené. I to však trvá měsíce."
V důsledku různých poranění a otrav je hospitalizováno asi 190 000 lidí ročně. Mnoho z nich si po poranění mozku a míchy odnáší trvalé následky. Například v letech 1992 až 1993 bylo na neurotraumata léčeno v pracovní neschopnosti 24 260 pacientů, kteří prostonali téměř milión pracovních dnů. "U poranění míchy bychom rádi dali naději vozíčkářům, například pomocí transplantace růstových faktorů a hydrogelů, které by pomohly buňkám vytvořit nové spoje," dodává E. Syková. Proto lze od vývoje nových léků očekávat významné pokroky.
Nedávno byl také proveden zajímavý pokus: Do míchy potkana byly transplantovány nezralé nervové buňky z nosní sliznice, které mají schopnost se obnovovat a které měly správně nasměrovat přerušená míšní nervová vlákna k nervům zásobujícím končetiny a další části těla. U zraněných potkanů se hybnost tlapek obnovila v mnohem větším rozsahu, než pokud by byli ponecháni bez léčby.

Rovněž i mozek může ovládat počítače

Pro zraněného znamenají těžké zdravotní následky závislost na péči druhé osoby Postižení přitom bývají především mladí lidé. Díky zlepšující se lékařské péči se většina z nich dožívá vyššího věku, avšak jejich život je poznamenán pohybovým omezením, poruchami vnímání a komplikacemi po částečném odpojení mozku od ostatních částí těla. Nedávno se začaly úspěšně používat vysoké dávky metylprednizonolu. Pokud je totiž podán do šesti hodin po úraze, může se funkce postižených úseků zlepšit až o 20 procent .
Nové metody stabilizace zlomených obratlů také vedly ke zkrácení doby, kterou musí pacienti strávit v nemocničním ošetření. Začaly se používat nové postupy a pomůcky podporující sexuální a rozmnožovací funkce, díky nimž mohou i postižení přivádět na svět děti. Různá zařízení ovládaná počítačem umožní vykonávat různá povolání - tak třeba myslící čepičky pomocí počítače převádějí snímanou mozkovou aktivitu na instrukce k ovládání klávesnice. Obdobně bude záhy možné řídit i kolečková křesla.

Toxická reakce škodí mozku hodiny po úraze

Lékaři bývají úspěšní u regenerace periferních nervů, jak míní doc. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., přednosta Neurochirurgické kliniky 1. LF UK v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Transplantace a růstové faktory u mozku a míchy se jim však příliš nedaří, protože centrální nervový systém neregeneruje. Nejnovější výzkum však prokazuje, že tyto orgány jsou schopné obnovy, ale brání jim v tom mechanismy vyvolávané podpůrnými buňkami nervového systému. Vědci tedy zkoumají cesty, jak je zablokovat.
Léčebný přístup po úrazech hlavy byl navíc již nyní zásadně změněn. Zjistilo se totiž, že poškození mozku se ještě několik hodin až dnů po úraze rozvíjí toxickou řetězovou reakcí: Zasažené mozkové buňky vysílají do okolí smrtící dávku chemických látek - nervového přenašeče glutamátu, vápníku a volných radikálů, což vyvolává zánik okolních buněk. Celý proces se pak znovu opakuje.
Slibné léčebné metody, které se již dostaly do fáze klinických pokusů, spočívají například ve snížení tělesné teploty pacienta a podávání látek blokujících škodlivou aktivitu nervových buněk. U jiných typů poškození CNS zlepší vyhlídky nemocného zvýšený krevní tlak, zvýšený objem obíhající krve její zředění, což přispěje k lepší dostupnosti kyslíku pro nervové buňky.
"V mozku nyní neexistuje chirurgicky nepřístupná oblast," tvrdí doc. V. Beneš. "Obvykle však máme jen jeden pokus, což je dáno absencí regenerace CNS. Dnes vždy uvažujeme rekonstrukčně, nikoli destrukčně. Naše snaha v budoucnu musí být poškozené části nahradit, cosi dodat, aby byl mozek funkční. Zatímco dříve se uvažovalo v termínech pouhého přežití, nyní se uvažuje o kvalitě života a o tom, aby pacient mohl žít stejně jako předtím."
Šárka Speváková