Scoring určuje bonitu klienta

Scoring určuje bonitu klienta

(mil)
Banka poskytující spotřebitelský úvěr nebo vstupující s klientem do jiného vztahu, který pro ni znamená úvěrové riziko, musí mít instrumenty, které umožní posoudit jeho schopnost splácet. Tradiční hodnocení klienta vychází ze značně subjektivního posuzování ze strany bankovního úředníka.
Metody v zemích s vyspělým bankovnictvím používají pro určení bonity klienta statistickou metodu, tzv. scoring, který umožní na objektivnějším základě zjistit, zda je klient dobrý nebo spíše rizikový. Určí míru pravděpodobnosti, s jakou bude úvěr splacen.
Při žádosti o úvěr, a ještě častěji o vydání kreditní karty, je nutné uvést věk, stav a vzdělání žadatele, údaje o zaměstnání a majetkových poměrech. Scoring přiřazuje ke každé z odpovědí určitou váhu, která respektuje vzájemnou korelaci mezi jednotlivými charakteristikami, a finální scoring pak tyto váhy sčítá. Banka má určenu tzv. kritickou bodovou hodnotu, od níž už úvěr neposkytne.
Významnější než tento vstupní scoring je však pro banku scoring chování klienta. Ten průběžně, např. jednou měsíčně, koriguje údaje, které klient uvedl při podání žádosti o úvěr a které byly ověřeny z vlastních zdrojů banky nebo z databází třetích stran (tento poslední způsob verifikace u nás ještě nefunguje). Aktuální pozitivní informace o klientovi pak banka zohledňuje např. při zvyšování úvěrového limitu u kreditní karty.
Je třeba se připravit na to, že i české banky budou, pokud stojí o drobného klienta, postupně zdokonalovat způsob hodnocení jeho bonity. Pak budou hrát roli nejen údaje uvedené při podávání žádosti o úvěr nebo kreditní kartu, ale i stáří účtu, a také to, zda klient často vystupoval z pohledu banky jako "delikvent" - tzn. vybíral více peněz, než měl na svém účtu, nebo přečerpával i povolený debetní zůstatek.