Vaňková těžila z obchodu s jízdou načerno, její kancelář byznys spoluorganizovala. Nyní má být primátorkou Brna

Někdy v letech 2006 či 2007 však udělil plnou moc k nakládání s firmou svému bývalému spolužákovi z gymnázia v Tišnově a tehdejšímu koncipientovi advokátky Vaňkové Josefu Košíčkovi. "Požádal mě, jestli by firmu mohl použít na odkup pohledávek od ostravského dopravního podniku. Já mu plnou moc dal. Důvěřoval jsem mu," popisuje Kolář. Říká, že se o obchod dál nezajímal a nic z něho neměl.

Skutečnost, že Imex zastupoval v elektronických aukcích pohledávek DP Ostrava právě Košíček, potvrdila i mluvčí podniku Karolína Rycková. První nákup uskutečnil koncipient na základě elektronické aukce z října 2006 v lednu 2007 a zaplatil skoro 12 milionů korun. "Smlouva byla podepsána 17. ledna 2007, nominální hodnota pohledávek byla 16,7 milionu korun, odprodej byl za 11,6 milionu," uvedla Ad­riana Kováčová z tiskového oddělení ostravského podniku.

Nebyla to ale jediná koupě. Do roku 2008 odprodal podnik firmám Intrum Justitia, KSK Imex, Freedom Investment a M.B.A. Finance pohledávky za celkem 35,3 milionu korun. A ještě v letech 2009 až 2012 společnostem Intrum Justitia, KSK Imex a M.B.A. Finance dluhy za celkem 17,4 milionu.

Obchody, které Košíček za Imex s ostravským dopravním podnikem vedl, trvaly zřejmě do roku 2009. Uvedl to současný majitel firmy Roman Ševčuk, který v témže roce většinu od Martina Koláře koupil. "Obchod s DP Ostrava v roce 2009, kdy jsem firmu koupil, dobíhal. Vím, že tam ještě nějaké nákupy pohledávek byly, ale to všechno zařizoval pan Košíček. Já o záležitosti nic nevím, neměl jsem na tom žádný podíl, žádné peníze mi z toho neplynuly," říká Ševčuk, jehož společnost nyní obchoduje s ukrajinským zbožím.

Košíček je v současnosti konci­pientem brněnské advokátky Hany Šupákové, zároveň působí jako jednatel a spolumajitel ve společnostech Auto Topra Moravia a Auto Topra majetková. Podle katastru nemovitostí mu patří společně s manželkou rodinný domek v Senticích a dva menší pozemky v obci Komín. Na nabídky HN k rozhovoru zaslané e-mailem i prostřednictvím sítě LinkedIn nereagoval.

KSK Imex dluhy nejspíš vlastnil jen krátce, velmi rychle následoval jejich přeprodej. "Další dvě pohledávky pak dopravní podnik postoupil společnosti KSK Imex a ta je obratem postoupila společnosti Brandson Enterprises Ltd., která je uplatnila samostatnými žalobami u soudu," stojí v usnesení Ústavního soudu. Ten se zabýval stížností jednoho z dlužníků, jehož dluh za tři jízdy načerno, tedy třikrát 1008 korun, vzrostl kvůli rozdělení na tři samostatné pohledávky skoro na 90 tisíc.

O rychlém přesunu pohledávek k neprůhledné firmě do daňového ráje svědčí i to, že Vaňková začala společnost Brandson Enterprises zastupovat ani ne měsíc po prvním nákupu firmou KSK Imex, už v únoru roku 2007. "Smlouvu o poskytování právních služeb jsem uzavřela dne 8. února 2007," sdělila na dotaz brněnské pobočky České pirátské strany a navíc zmínila, že zakázku získala prostřednictvím svého koncipienta Košíčka. O pár dnů dříve v písemných odpovědích na otázky HN přitom vysvětlovala získání zakázky trochu jinak. "Oslovil mě kolega právník (nikoliv advokát), se kterým jsem se znala z minulosti," napsala.

Etický kodex advokáta přitom v jednom ze svých ustanovení výdělky či podnikání koncipientů omezuje: "Advokát může dát koncipientovi souhlas k výkonu jiné výdělečné činnosti podle právního předpisu jen výjimečně, pokud jsou k tomu závažné důvody a nenaruší-li to řádný výkon právní praxe. Nesmí však učinit taková opatření, podle nichž by byl koncipient fakticky jeho společníkem při výkonu advokacie nebo která by činila advokáta od koncipienta finančně závislým."

Na angažmá Vaňkové v obchodu s dluhy, který podle několika rozsudků Ústavního soudu přinášel nepřiměřeně vysoký zisk, je zarážející i odměna, kterou pobírala. Za celkem 9500 podaných žalob podle svého tvrzení dostala 700 tisíc korun. Podle řady oslovených právníků je to mimořádně nízká částka, která se rovná prodělku. Vymahatelnost dluhů, které kvůli poplatkům a nákladům exekučního řízení narostly ke dvaceti i více tisícům, se tehdy podle expertů pohybovala mezi dvaceti a čtyřiceti procenty. Podle advokátního tarifu i tehdy platné vyhlášky si mohla účtovat odměnu minimálně v řádu tisíců korun za každou úspěšnou žalobu. Její výdělek by pak dosáhl nejméně několika milionů.

Pokud ale Vaňková hovoří pravdu a skutečně pobírala za jedinou žalobu pouhých 74 korun, umožnila na vymožených nákladech řízení neznámému podnikateli získat prakticky celý výdělek lukrativního obchodu, řádově desítky milionů. Odpovídá tomu i záznam z britského registru firem. Ještě v roce 2005 bylo na účtu Brandson Enterprises pouhých 100 liber, zatímco v červnu 2010 už 1,5 milionu (asi 47 milionů korun). V roce 2011 si pak milion liber kdosi vybral.

Na dotazy ohledně majitele offshorové společnosti, která zanikla v roce 2014, Vaňková odmítá odpovědět s odkazem na povinnost mlčenlivosti advokáta. V písemné reakci zveřejněné před třemi týdny v HN pouze uvedla, že si většinového společníka společnosti zjistila. "Mohu však prohlásit, že jsem to nebyla já či osoba mně blízká ani nikdo z osob v Brně politicky činných," napsala pouze v odpovědi na pirátském webu.

Oprava 12. 11. 2018, 15:05: V infoboxu "Kolize s piráty" jsme v původní verzi textu uvedli, že pro koalici s ODS bylo ve vnitrostranickém referendu pirátů z 20 hlasujících 12, ve skutečnosti to bylo 14 z 19 hlasujících. Za chybu se omlouváme.