Češi si připomínají třicet let od velkého předělu, Rusové dvacet. Do té doby téměř neznámý Vladimir Putin se stal 16. srpna 1999 premiérem a pak na Silvestra téhož roku po nečekané rezignaci Borise Jelcina úřadujícím prezidentem. Pozoruhodná na Putinově převzetí moci je rychlost, s jakou stoupala jeho popularita. Jako Jelcinově muži mu ze začátku Rusové nevěřili − Jelcin byl po téměř deseti letech ve funkci naprosto neoblíbený. O Putinovi se vědělo jen to, že pochází z Leningradu a zhruba rok šéfoval Federální bezpečnostní službě (FSB), nástupkyni sovětské KGB. Během podzimu se situace otočila a původně nevýrazný, "šedivý" Putin se změnil v naději a hrdinu. Události, které k této změně vedly, jsou zahaleny nejasnostmi, mlčením − a podivnými úmrtími lidí, kteří se o pozadí těchto událostí zajímali. Co se vlastně před dvaceti lety na úsvitu Putinovy politické kariéry stalo?

Řidič autobusu Alexej Kartofelnikov se vracel večer 22. září 1999 domů do svého bytu v domě číslo 14 v ulici Novoselova v Rjazani, půlmilionovém ruském městě, vzdáleném zhruba 200 kilometrů jižně od Moskvy. Před dvanáctiposchoďovou budovou si všiml zaparkovaného auta, které mělo zčásti zakrytou poznávací značku. Muž a žena z jeho kufru vynášeli pytle a ukládali je do sklepa domu, zatímco další muž seděl za volantem. Kartofelnikovovi přišlo divné, že auto stojí velmi blízko u vchodu. Takové parkování není v Rusku zvykem.

Když trojice odjela, šel se podívat do sklepa, co do něj nanosila. Okamžitě zavolal policii: z pytlů s nápisem cukr čouhaly dráty a věc, která vypadala jako časový spínač. Policisté a muži z FSB dorazili za půl hodiny a potvrdili, že je zle. Našli rozbušku, nastavenou na půl šestou ráno. V třicetikilových pytlích podle první analýzy nebyl cukr, ale výbušnina hexogen. Policisté vyzvali obyvatele všech sedmapadesáti bytů, ať odejdou. Jen s nejnutnějšími věcmi, ale hlavně rychle. Ti, kteří neměli kam jít, našli dočasné útočiště v místním kině. Pyrotechnici prohledávali celý dům, jestli někde nejsou další nálože.

Začal lov na trojici, která pytle do sklepa dala. Policisté se jí s pomocí výpovědí několika svědků dostali na stopu, dokonce odposlechli mobil jednoho z pachatelů a měli představu, kde zhruba se podezřelí pohybují. Zdálo se, že tentokrát teroristé neuniknou − jako tomu bylo v předchozích případech.

Za všechno mohou Čečenci. Nebo ne?

Září 1999 bylo totiž v Rusku měsícem emocí a hrůzy. Skupina radikálních čečenských ozbrojenců vedená polním velitelem Šamilem Basajevem vtrhla 7. srpna z Čečenska do sousedního ruského Dagestánu a několik vesnic připojila ke svému "emirátu". Jelcin 16. srpna jmenoval Putina premiérem a ve stejný den ruská armáda letecky udeřila na Basajevovy muže. Další velká válka v Čečensku byla na spadnutí (ta první skončila v roce 1996 příměřím, Čečenci si od té doby vládli sami). A v tu chvíli TO začalo. Dne 4. září 1999 explodoval obytný dům v Bujnaksku blízko Čečenska. Zemřelo 64 lidí. Pět dní poté na okraji Moskvy v noci vybuchlo 400 kilogramů hexogenu v Gurjanovově ulici. Horní patra domu se sesunula na spodní, v troskách zemřelo nad ránem více než sto lidí. O další čtyři dny později následoval, opět v Moskvě, totožný výbuch v prakticky stejném paneláku. Masakr byl ještě horší: 124 mrtvých.

Článek již není odemčený!

Váš známý vám umožnil přečíst si článek zdarma, ale uplynula doba, po kterou je článek odemčený.

Pro neomezený přístup ke všem článkům na našem webu si můžete zakoupit předplatné za 40 Kč.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se