Úmrtnost v Česku loni narostla podobně jako ve válečném roce 1945. Hůř dopadlo jen Polsko, říká demografka

HN: S vaší kolegyní Klárou Hulíkovou jste spočítaly, že pandemie nás jako společnost jen za loňský rok připravila o 150 tisíc let života. Jak konkrétně jste k tomu došly?

Předně − jde o odhad. Vychází z počtu zemřelých a jejich věku úmrtí. Dopočítává se z toho, kolika let se průměrně osoby mohly dožít, takzvaná naděje dožití, pokud by nezemřely, tedy o kolik let života je úmrtí připravilo. Když zemřela například žena ve věku 40 let, tak podle průměru mohla žít ještě 43 let. V modelu ale vycházíme z předpokladu, že zemřelý byl v průměrném zdravotním stavu, proto je to odhad. Za zemřelé osoby není k dispozici detailní přehled toho, jaká mohla být jejich odhadovaná potenciální zbývající délka života. U zemřelých na covid-19 přitom víme, že přibližně v 60 až 70 procentech měli i nějaká jiná chronická onemocnění, a tedy jejich zdravotní stav byl horší než průměrný.

HN: Netýká se to ale všech, že?

To ne, jak se již potvrdilo, na onemocnění covid-19 může zemřít i mladý člověk, který nemá žádné jiné chronické onemocnění, celkově jde o oněch 30 procent ze zemřelých bez dalších zdravotních komplikací. Mezi zatím potvrzenými případy úmrtí je bohužel zhruba osm procent těch, kteří zemřeli ve věku mladším než 65 let. O jejich přidružených zdravotních komplikacích ale údaje k dispozici nemáme.

HN: Může být výsledek vašeho modelu nadhodnocen?

Určitě je výsledek modelu ztracených let života touto skutečností do jisté míry nadhodnocen. Na druhou stranu víme, že počet vykázaných zemřelých u nás v důsledku pandemie, tedy zemřelých na covid, je třeba navýšit o dalších přibližně 30 procent úmrtí, ke kterým došlo navíc oproti předchozímu roku.

HN: Český statistický úřad minulý týden zveřejnil zprávu, že loni v Česku zemřelo o 17 tisíc lidí více než v roce 2019. Nárůst byl podle úřadu nejvyšší od roku 1950…

Meziroční změna mezi lety 2019 a 2020 byla skutečně velká. O patnáct procent se meziročně změnila úroveň úmrtnosti, tedy obdobně jako ve válečném roce 1945. Tehdy začátkem roku 1945 jsme měli největší válečné ztráty. Navíc byla v té době velmi vysoká úroveň úmrtnosti na infekční nemoci, to byla druhá nejčastější příčina úmrtí za nemocemi oběhové soustavy. Konkrétně se tehdy hodně umíralo na tuberkulózu.

HN: Hovoříte o roku 1945, Český statistický úřad ale zmiňuje rok 1950. Proč?

Rok 1950 zmiňuje zřejmě v souvislosti s nadějí dožití, protože od té doby k tomu máme pro naši populaci souvislou řadu dat. Od roku 1950 se naděje dožití prodloužila o více než 14 let. Je možné říci, že ve vyspělých zemích se prodlužuje naděje dožití meziročně přibližně o 0,2 roku. Ukazatel naděje dožití lze považovat za nejlepší ukazatel zdravotního stavu a vyspělosti společnosti. Loni jsme ale v tomto ukazateli klesli průměrně o rok. K tak velkému meziročnímu poklesu jako nyní od roku 1950 nikdy nedošlo. Ukazatel dobře odráží i dění ve společnosti. Například od roku 1960 do roku 1980 u nás v Česku hodnota naděje dožití dlouhodobě stagnovala, zejména u mužů.

HN: Jaké podobné meziroční propady jsme v minulosti zažili?

Česká populace zažila celou řadu menších meziročních propadů, tedy poklesů hodnot naděje dožití. Meziroční pokles byl například mezi roky 1988 a 1989, zřejmě v kontextu celospolečenského dění. A pak byl výraznější pokles o 0,7 roku v roce 1962, kdy byla chřipková epidemie.

HN: Když pomineme loňský rok, jak jsme na tom třeba ještě v roce 2019 byli co do naděje dožití v poměru se západní Evropou?

Zatímco ještě v roce 1950 jsme byli mezi zeměmi s nejvyšší nadějí dožití, tak díky té dvacetileté stagnaci mezi lety 1960 a 1980 jsme nyní ve středu evropského pelotonu a několikaletý rozdíl nemůžeme dohnat. Nejdelší naději dožití při narození mají mezi evropskými zeměmi Švýcarsko, Španělsko a Itálie, přesahující již délku 84 let. Česko si dlouhodobě udržuje přibližně čtyřletý odstup od těch nejlepších.

rozhovor

Profesor Dušek: Nakažených koronavirem je třikrát více, než odhalí testy. Zkreslená data v ústavu nemáme

3. 2. 2021 ▪ 9 min. čtení

HN: Jak si loni vedly jiné země?

Hodnoty naděje dožití ještě v tuto chvíli vypočítané pro tyto země nemáme. Ale máme spočítáno srovnání se sousedními zeměmi. Porovnáme-li tyto země, tak nejvyšší meziroční nadúmrtnost byla v Polsku, a to o 16 procent, v Česku o 14 procent, v Rakousku o necelých 10 procent, na Slovensku o 5 procent. V případě Slovenska ale máme data pouze do 48. týdne. Nejnižší nárůst mělo Německo, necelá 4 procenta.

HN: Následují po letech s větším počtem úmrtí zpravidla období, kdy se naopak umírá méně?

Z dlouhodobého vývoje meziroční změny naděje dožití nic takového nevyplývá. V historii jsme měli jak několik let po sobě jdoucích s vyšší úrovní úmrtnosti, tak období, kdy změna nastala hned následující rok. Pandemie byla naposledy v našich zemích před sto lety, tak moc nemáme s čím porovnávat. Jak již ale víme, pandemie onemocnění covid-19 přinesla nejen úmrtí přímo související s tímto onemocněním, ale také celou řadu dalších úmrtí, nevykázaných jako úmrtí na covid-19. Byť byly koronavirem zřejmě vyvolané. Než se populace se svým narušeným zdravotním stavem dostane do hodnot před pandemií, bude jistě trvat delší dobu. Ostatně z definic zdraví vyplývá, že zdraví je i so­ciální a psychická pohoda. A není pochyb, že i v této oblasti − sociál­ní a psychické − bude náprava, alespoň do stavu předpandemického, trvat delší dobu.

HN: Podle ministerstva zdravotnictví loni s covidem-19 zemřelo skoro 12 tisíc lidí z celkového počtu zesnulých. Nadúmrtí přitom bylo 17 tisíc. Kolik lidí z těch pěti tisíc, které tvoří rozdíl mezi těmito dvěma počty, mohlo zemřít také na covid-19?

Korekce dat, včetně kontroly výkazů listů o prohlídce zemřelého, se rutinně dělají. Je bezesporu dobře data přezkoumat, na druhou stranu ani přezkum nic nezmění na skutečnosti, že meziročně u nás zemřelo o 17 tisíc lidí více, a to již přímo nebo nepřímo z důvodu nezvládnuté pandemie.

HN: Aktuální data o vývoji pandemie teď může sledovat kdokoliv, vy ale v rámci svého výzkumu máte přístup i k poloveřejným datům, která získáváte od Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Jak se vám s tímto ústavem spolupracuje a k jakým poloveřejným datům máte přístup?

Musím říct, že se nám s ním nyní, v době pandemie, spolupracuje dobře. Kdykoliv jsme o něco požádali, tak nám vyšli vstříc. Jedná se vždy o data anonymizovaná, takže u nich nejsou žádné osobní identifikátory. Dají se z nich ale počítat demograficko-epidemiologické modely podle věku, pohlaví a podobně. Kdežto z těch údajů, které jsou dostupné veřejně na webu ministerstva zdravotnictví, to v takové podobě, jak potřebujeme, možné není.

Kvůli koronaviru klesla naděje na dožití v Česku průměrně o rok.

Zdroj: ČSÚ

HN: Začátkem února odborníci z České statistické společnosti uvedli, že vláda není schopná obstarat si spolehlivá data týkající se šíření nemoci covid-19. Předseda této společnosti Ondřej Vencálek dokonce řekl, že modely, které používá ÚZIS, jsou katastrofální. Vidíte to podobně?

Jak jsem již řekla, nyní, v době pandemie, nám ÚZIS vychází s požadavky na data vstříc, jeho modely nehodnotíme, počítáme si vlastní. Pro kvalitní výzkum nám chybí, na rozdíl třeba od skandinávských zemí, systém propojování zdravotních dat z jednotlivých registrů hospitalizací, informačního systému infekčních nemocí a podobně. Jsem názoru, že dat pro kvalifikovaný management řízení pandemie není dostatek.

HN: Jaké údaje konkrétně chybí?

Například v této době probíhá velká diskuse o tom, nakolik se šíří nákaza v lyžařských centrech. Chybí podle mě data už na samém vstupu, zejména údaje z trasování a testování. Přitom abychom pandemií prošli s co nejmenšími ztrátami, tak musíme dokonale monitorovat aktuální situaci, snažit se být alespoň krok před virem, nikoliv dva kroky za ním. Teď například víme o tom, že se zde šíří britská mutace viru, protože ji ale v laboratořích stále málo sekvenují (zjišťování konkrétní mutace laboratorním genetickým rozborem − pozn. red.), tak nevíme, nakolik a kde je situace vážná.

HN: Jste členkou vědecké iniciativy Sníh, která se přístup vlády k pandemii snaží změnit. Co navrhujete?

Naše společné memorandum, které odmítlo takzvané řízené promořování, už podepsaly tisíce předních odborníků. Společně s kolegy z iniciativy, napříč vědními obory, se snažíme vládě předkládat na důkazech založené postupy, které jsou konsenzem světových expertů a které již v řadě zemí pomohly epidemii dostat pod kontrolu. Základní strategií je omezení šíření viru tak, aby bylo možné funkční testování a trasování.