Český paradox: nejhorší vývoj ekonomiky v Evropské unii a přitom nejnižší nezaměstnanost

Hospodářství Česka se jako jediné ze zemí Evropské unie dosud nedokázalo vrátit alespoň na úroveň, na které se nacházelo před pandemií koronaviru. Ještě donedávna se země o smutné prvenství dělila se Španělskem. To však svou předpandemickou úroveň překonalo  už v letošním druhém kvartále, jak vyplývá z údajů OECD.

Na trhu práce je situace opačná. Nezaměstnanost je stále nejnižší v celé Evropské unii. Jak si tyto dva protichůdné primáty vysvětlit? Český ekonomický paradox může být jen zdánlivý, a tak možná ani do učebnic ekonomie nevstoupí.

Trh práce je totiž zabetonovaný a tím vlastně ke stagnaci přispívá. Pracovní síla se prakticky nepřelévá z neproduktivních podniků a odvětví do těch produktivních. Může to být dáno tím, že firmy nechtějí přijít o kvalifikované lidi ani v případech, kdy jim klesl odbyt. Například proto, že tento pokles vnímají jako dočasný a raději si zaměstnance nechají, jen aby nemusely obtížně shánět nové, jakmile recese odezní. V takovém případě určitá část pracovní síly není vytížena na sto procent, avšak pobírá stoprocentní mzdu.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Druhým faktorem, kdy náš pracovní trh podporuje útlum hospodářské aktivity, může být neochota lidí vrátit se k práci v takovém měřítku a tak intenzitě jako před covidem. Tuto hypotézu vyslovila i viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Podle ní si Češi za covidu zvykli pracovat méně, preferují volný čas a dodatečný výdělek je tolik nezajímá. „Nemám to podložené daty, je to spíš pozorování. Třeba ve službách se těžko shání někdo, kdo je ochoten provést službu v rozumném horizontu,“ uvedla Zamrazilová v médiích.

Průměrný počet odpracovaných hodin na jednoho pracovníka a rok byl loni u nás skutečně nižší než v roce 2019, o necelých 30 hodin, uvádí OECD. Podobně se vyvíjely i jiné evropské ekonomiky, ale u nás vzhledem k nezvládnuté protipandemické politice, především pohybu ode zdi ke zdi, stát otřásl důvěrou lidí, byznysmenů i zaměstnanců v podnikatelské a pracovní jistoty. A takové následky si lidé, a tedy i pracovní trh, mohou nést dlouhodobě.