Přestože je miliardář Andrej Babiš premiérem, není Česko zemí ovládanou bohatými lidmi, říká americký politolog Andrew Roberts, který působí i v Česku. „Politologové někdy rozlišují mezi dvěma rozdílnými politickými systémy. V jednom jdou lidé do politiky, aby zbohatli, ve druhém zbohatnou a pak jdou do politiky. Prvním příkladem by mohl být Stanislav Gross, druhým Andrej Babiš. Podle mě není ani jedno ideální,“ tvrdí Roberts v rozhovoru s HN.

HN: Podle vás miliardáři v Česku nemají na politiku příliš velký vliv. O co tohle přesvědčení opíráte?

Je těžké najít pro jejich vliv důkazy. J&T banka udělala mezi miliardáři průzkum ohledně jejich názorů. Je z něj zřejmé, že rozhodnutí politiků jsou většinou v souladu spíš s tím, co si přeje většina veřejnosti, než s tím, co chtějí nejbohatší. Tito lidé byli proti zavedení solidární daně, ale přesto ji politici zavedli. Dalším příkladem je spoluúčast ve zdravotnictví, kterou miliardáři velmi podporují, ale jedna z bývalých vlád ji výrazně omezila. 

HN: Takže podle vás neplatí stereotyp, že si bohatí u politiků vždy prosadí svou a politika ve skutečnosti funguje v jejich zájmu?

Aby politici vyhráli volby, potřebují hlasy od co největšího počtu lidí. Samozřejmě ale taky potřebují peníze na kampaň. Je to tedy jistý kompromis.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Zároveň tvrdíte, že bohatí mají pravděpodobně značný vliv u témat, která nejsou tak silná, jako třeba vyšší zdanění bohatých. Mluvíte o jejich vlivu na regulaci. Dá se to nějak dokázat?

Hodně záleží na práci investigativních novinářů, jestli odhalí vliv konkrétních osob na podobu některých zákonů. Často se říká, že jedna nebo dvě věty šikovně vložené do zákona mohou konkrétním lidem opravdu hodně přinést. Podle mě se to prakticky jistě děje. Už proto, že způsob, jakým zákony vznikají, není moc transparentní. Na jejich sepisování na ministerstvu nebo na prosazování pozměňovacích návrhů v parlamentu není příliš vidět. Domnívám se, že právě tady je vliv bohatých lidí nejvyšší, ale nemám pro to důkazy. 

HN: Investor Warren Buffett prohlásil, že je absurdní, že platí nižší sazbu daně než jeho sekretářka. Stephen Schwarzman, šéf investiční společnosti Blackstone, naopak přirovnal snahu zvýšit daně nejbohatším k Hitlerovu útoku na Polsko. K jakému pohledu mají blíž čeští miliardáři?

I v Česku už řada miliardářů dává dost peněz na filantropii a podporuje různé nadace. Příkladem byl třeba nedávno zesnulý Petr Kellner. Postupně se to stává běžnější, i když to stále nedosahuje míry běžné na Západě. Zkoumat, jaké mají politické názory, ale není jednoduché, protože většina miliardářů o tom veřejně nemluví. Z toho, co víme, je ale jasné, že převážná část z nich je pro nízké daně, co nejnižší schodek rozpočtu či pro seškrtání sociálních výdajů. Opravdu jsem nenarazil na moc miliardářů, kteří by měli levicové názory a podporovali třeba sociální demokracii a její pohled na svět.

Andrew Roberts (50)

Je docentem politologie na Northwestern University v americkém státě Illinois a na Masarykově univerzitě v Brně. Zabývá se politikou ve střední a východní Evropě, kvalitou demokracie či fungováním politických institucí. Mluví plynně česky, češtinu se rozhodl naučit kvůli divadelním hrám o Járovi Cimrmanovi. Za svou „politickou hrdinku“ označuje Miladu Horákovou.

HN: Je to v bohatších zemích stejné? V USA nebo v Británii přece najdeme miliardáře, kteří podporují demokraty, respektive labouristy.

O bohatých Američanech máme rozhodně více dat než o bohatých Češích. Mí kolegové například dělali výzkum názorů milionářů v Chicagu a okolí a zjistili, že byli výrazně konzervativní, rozhodně více než veřejnost. Totéž platí o stovce nejbohatších Američanů. Jsou výjimky, jako Bill Gates nebo Warren Buffett. Ale převaha konzervativního pohledu na svět je patrná i z finančních darů těchto lidí politickým stranám – v poměru zhruba 60 ku 40 preferují republikány. Navíc si uvědomte, že demokraté v USA jsou méně levicoví než sociální demokraté v Evropě. 

HN: Ve svých studiích píšete o tom, že čeští miliardáři většinou byli pro zákaz kouření v restauracích, což je ale v rozporu s tím, jak toto opatření viděli čeští konzervativní politici. Dá se říct, že bohatí lidé v Česku jsou ekonomicky hodně napravo, ale ve společenských otázkách, jako je kouření nebo třeba sňatky homosexuálů, jsou liberálové v americkém smyslu slova, tedy nalevo?

Ano, to platí o většině bohatých lidí z Česka i Ameriky. Skutečně mají obvykle výrazně vyšší vzdělání než průměrný občan. Přitom obecně platí, že s rostoucím vzděláním stoupá podpora záležitostí, jako jsou třeba zmíněné sňatky osob stejného pohlaví nebo potratové zákonodárství. 

Související

HN: V pohledu na ekonomiku jsou bohatí lidé z Česka výrazně víc napravo od průměru v rámci společnosti a odlišují se od tohoto průměru i z hlediska zahraničí politiky – jsou mnohem víc pro členství Česka v EU i v NATO. Dá se říct, proč jasná většina z nich sdílí tento pohled? Třeba v Británii dost bohatých lidí podporovalo kampaň za brexit, v USA zase Donalda Trumpa.

Volný obchod a možnost investovat napříč zeměmi unie je určitě v ekonomickém zájmu bohatých Čechů. Jak jsem řekl, v průměru taky mají velmi dobré vzdělání, zřejmě umí cizí jazyky – takoví lidé obecně vzato podporují evropskou integraci či globalizaci. Naopak odpůrci integrace se častěji vyskytují mezi lidmi, kteří mají nižší vzdělání, umí jen svůj mateřský jazyk a nemají širší kulturní rozhled. Takže názory bohatých Čechů se dají vysvětlit jednak ekonomicky, jednak kulturně a sociologicky. 

HN: Řadu médií včetně HN vlastní miliardáři. Je v tom podle vás nějaké riziko pro jejich nezávislost?

Dřív si v Česku lidé stěžovali, že tu média vlastní německé a rakouské firmy, a tvrdili, že by média měla být v českých rukách. Poté velkou část médií koupili čeští miliardáři. A opět na to slyšíme stížnosti. Jsou dvě možná vysvětlení, proč si média koupili. Prvním je, že je považují za dobrou investici. A druhé je takové, že jde o nástroj k zisku politického vlivu. Řada miliardářů v rozhovorech, které poskytli, kritizovala média. Tvrdili, že o nich nepíšou objektivně. Pak se samozřejmě nabízí, že si média koupili proto, aby se toto psaní zlepšilo. Zdá se, že tento motiv skutečně u řady z nich přítomen byl, nejsem ale schopen říct, v jaké míře a zda u všech. Andrej Babiš média koupil v podobné době, v jaké vstoupil do politiky, takže se zdá, že v jeho případě toto spojení je. 

HN: Není to vlastně normální, že velmi bohatí lidé vlastní média? Třeba ve Francii nebo ve Spojených státech je takových případů dost.

Existuje samozřejmě obava z toho, že novinařina upadá, média jsou ve ztrátě, pracuje v nich méně novinářů a podobně. Když přijde miliardář a koupí nějaké médium proto, aby přinášelo kvalitní informace, je to jistě pozitivní. Existují případy, kdy se to opravdu stalo, jako byl původní Washington Post. 

HN: Proč někteří bohatí lidé vstupují do politiky?

Myslím si, že je možné říct, že když daný člověk o politiku předtím nejevil zájem a neměl vyhraněnou ideologii a najednou do ní vstoupil, mohlo to být kvůli snaze ochránit vlastní zájmy. Zdá se, že Babiš je takovým případem. Existují zajímavé studie z Ruska zkoumající podnikatele, kteří se dali na politiku. Důvodem je často snaha ochránit nebo zvětšit vlastní majetek. Jednoznačnějším příkladem než Babiš je ale v Česku Vít Bárta se svou stranou Věci veřejné. 

HN: A jak častý je vstup do politiky kvůli upřímné snaze změnit zemi k lepšímu?

Určitě i takové případy existují. Podle mě jde třeba o Karla Schwarzenberga. Myslím si, že to platí i o Michalu Horáčkovi. Pro jiné bohaté lidi zase může být motivací snaha dokázat něco nového poté, co už dokázali spoustu věcí v byznysu. Politologové někdy rozlišují mezi dvěma rozdílnými politickými systémy. V jednom jdou lidé do politiky, aby zbohatli, ve druhém zbohatnou a pak jdou do politiky. Prvním příkladem by mohl být Stanislav Gross, druhým Andrej Babiš. Podle mě není ani jedno ideální – bylo by fajn, kdyby majetek nehrál takovou roli. Ale někdy je prostě nutné vybrat si mezi dvěma špatnými možnostmi.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru