Biometan posílí nezávislost ve výrobě energie. Stát ho podpoří formou aukcí

Vyrábět víc energie z bioodpadu, který je lokálně dostupný, decentralizovaný a při správném využití také šetrný k životnímu prostředí, je pro Česko v kontextu geopolitických událostí posledních let stále naléhavějším úkolem, i kdyby ho k tomu nenutily unijní závazky a hrozby pokut za jejich neplnění. Průkopníkem tohoto sektoru se před šesti lety stala společnost Energy financial group (EFG), která začala do plynárenské sítě vtláčet biometan ze své stanice v Rapotíně. Její ředitel Tomáš Voltr v rozhovoru komentuje biometanový boom, na jehož prahu se podle něj Česko právě nachází.

Biometan hraje důležitou roli ve snaze o energetickou soběstačnost, což bylo evidentní už po vypuknutí války na Ukrajině, kdy Evropa začala konkrétně řešit svou nezávislost na ruském plynu. Co na této situaci mění aktuální vyostření konfliktu na Blízkém východě?

Už od zmíněného roku 2022 se o biometanu mluví nejen jako o plynu s nižší emisní stopou, ale také jako o důležitém energetickém zdroji pro naši soběstačnost. Evropská unie si proto v rámci strategie REPowerEU stanovila za cíl vyrábět 35 miliard kubíků biometanu ročně do roku 2030. Tento objem odpovídá zhruba dvaceti procentům plynu, který jsme před vypuknutím konfliktu na Ukrajině importovali do Evropy z Ruska. Ruský plyn jsme z velké části začali nahrazovat zkapalněným zemním plynem dováženým především z USA, ale také z Blízkého východu.

V rámci aktuálního dění je ovlivněna hlavně dodávka zkapalněného zemního plynu z Kataru. Byť plyn z Kataru tvoří asi pouhá čtyři procenta celkových importů do EU, cena zemního plynu se v posledních dvou týdnech téměř zdvojnásobila. To znovu potvrzuje, že naše závislost na dovozu plynu z jakékoli země není ideální. Biometan se v tomto kontextu ukazuje jako decentralizovaný zdroj, jehož úlohou je mimo jiné stabilizace energetiky obecně.

Kdo aktuálně biometan poptává a kde všude se využívá?

Poptávka po biometanu přichází primárně z dopravy, kde je důležitým nástrojem při dekarbonizaci. Tato oblast je velmi ovlivněna evropskou i českou legislativou. Konkrétně ve smyslu snížení emisí o 11 procent do roku 2030 a zvýšení objemu pokročilých biopaliv o 5,5 procenta do roku 2030. Oba tyto cíle lze nejlépe plnit právě přes biometan. Za jejich nesplnění hrozí dodavatelům paliv vysoké pokuty. Dalším odvětvím, kde bude tento plyn využíván, je energetika a teplárenství.

Česko má v současné době jen 13 výroben biometanu, což zdaleka neodpovídá ambicím, o kterých mluvíte. Co jeho výrobě v tuzemsku stále brání?

Podnikání s biometanem není úplně jednoduchá záležitost a v Česku dosud nefungovala efektivně státní podpora. V kontextu rostoucí poptávky po tomto plynu postupně vzniká odpovídající legislativní prostředí a roste zájem investorů. Předpokládáme, že klíčovým okamžikem pro rozvoj jeho výroby v Česku bude právě nová forma podpory prostřednictvím aukcí.

V EFG to vnímáme jako důležitý impulz, který pravděpodobně zapříčiní dynamičtější rozvoj výroby biometanu v Česku. Hlavní výhodou pro výrobce je, že vysoutěžená cena má být na patnáct let garantována ministerstvem průmyslu a obchodu. Tato cena by zároveň měla být každý rok indexována. Díky tomu vznikne stabilní investiční prostředí a financování produkce bude také lépe uchopitelné pro bankovní sektor.

Jak očekáváte, že tyto aukce promění trh s biometanem v Česku?

Určitě se zvýší počet dalších výrobců, investorů a subjektů, které se o něj začnou zajímat. Ale v tomto kontextu je důležité zmínit, že výroba biometanu je velmi komplexní obor, který propojuje několik trhů. Aby byl využitelný v dopravě, musí být takzvaně pokročilý, tedy vyráběný primárně z odpadů. Potkávají se tu tedy sektory odpadového hospodářství, energetiky i dopravy. Všechny jsou přísně regulované a zároveň procházejí dynamickými změnami. Pro běžného investora tak bude velmi obtížné se v tomto odvětví zorientovat. Skupina EFG má v tomto ohledu výhodu, protože se už od svého založení zaměřuje na energetiku i odpadové hospodářství.

Mluvil jste o velkém plánu EU navýšit produkci biometanu do roku 2030, v Česku to má být až na půl miliardy kubíků ročně. Je tento plán podle vás uskutečnitelný s ohledem na množství a dostupnost vstupních surovin?

Plán je velice ambiciózní. Co se týče biologicky rozložitelných odpadů vhodných pro výrobu biometanu, máme několik analýz, které potvrzují, že jich je v Česku poměrně velké množství. Dostupné množství odpadů může sloužit k výrobě zhruba 200 milionů kubíků pokročilého biometanu ročně. Což zároveň odpovídá i národnímu cíli, dle něhož má být z celkových 500 milionů kubíků vyrobeno přibližně 200 milionů kubíků pokročilého biometanu, tedy metanu vyrobeného z odpadů.

To by ale znamenalo, že bychom veškerý biologický odpad museli využívat k výrobě biometanu.

Ano, ale z praxe víme, že ve skutečnosti toho biologicky rozložitelného odpadu vzniká více, než statistiky uvádějí. Jen ve směsném komunálním odpadu tato složka tvoří zhruba třetinu jeho obsahu. Regionálně se pak celková čísla liší například v návaznosti na to, jaký podíl má v regionu potravinářský průmysl. Obecně lze říci, že tu je dostatek odpadu využitelného pro výrobu. Velkým tématem je ale samozřejmě způsob, jak ho efektivně dostat do bioplynových stanic ke zpracování. To je další oblast, které se věnujeme prostřednictvím naší svozové společnosti EFG Waste logistic. Strategií EFG je zaměřovat se primárně na vytříděný gastroodpad z obcí a měst. Spolupracujeme s více než 40 obcemi a městy, odkud tento typ odpadu svážíme do našich zařízení. Obcím tak pomáháme naplňovat zákonem stanovené separační cíle a v konečném důsledku jim přinášíme ekonomickou úsporu na skládkovném. My tím získáváme surovinu pro výrobu energie v našich bioplynkách. Souvisí s tím i komunikační a edukační kampaně, aby lidé věděli, co patří do příslušných odpadových nádob.

Na jakou vzdálenost jde odpad převážet, aby byl biometan ještě dostatečně „zelený“?

Standardně pracujeme se vzdálenostmi do 70 kilometrů. Záleží ale i na typu odpadu, ceně za likvidaci a celkové logistice. Je tam zkrátka více faktorů, které je třeba brát v úvahu, aby se svoz a zpracování vyplatily a stále docházelo k co největší úspoře emisí.

Zatím jste vůbec nezmínil zemědělskou produkci, přitom většinu stávajících bioplynových stanic mají zemědělci. Vyplatí se je přebudovávat na výrobu biometanu?

Bioplynových stanic má naše země asi 550, což nás staví i v evropském měřítku do poměrně zajímavé pozice ve vztahu k potenciálu výroby biometanu. Kdybychom porovnávali poměr produkce bioplynu vůči spotřebě zemního plynu, vyšli bychom z toho jako čtvrtý největší producent v Evropě. Vyloženě odpadových bioplynek jsou tady zatím jen vyšší jednotky. Nicméně se domnívám, že je skutečně žádoucí, aby se biometan vyráběl primárně z odpadu a tím mimo jiné napomáhal splnit vládní cíl ukončit skládkování využitelných odpadů v roce 2030. Zemědělské bioplynky často zpracovávají cíleně pěstované plodiny. Tím neplní podmínky výroby pokročilého biometanu, po kterém je největší poptávka.

Dá se očekávat, že investice do vašeho oboru budou v následujících letech růst. O kolik plánujete navýšit výrobu biometanu vy?

Skupinu EFG jsme před deseti lety zakládali s vizí produkovat čistou energii z odpadů. Chceme být důležitým hráčem i při aktuální transformaci české energetiky, s ohledem na životní prostředí i soběstačnost a bezpečnost Česka. Z toho vyplývají i naše cíle, které jsme si stanovili do roku 2030 a směřujeme jimi k výrobě 40 až 50 milionů kubíků biometanu ročně ve zhruba 12 až 13 stanicích. To představuje asi desetinu národního cíle, který by pro představu pokryl zhruba třetinu roční spotřeby všech českých domácností. V tuto chvíli už máme rozjednáno několik akvizičních projektů na bioplynové stanice. Počítáme i s další expanzí svozové společnosti EFG Waste logistic. Oba tyto směry jsou pro nás důležité a chceme je rozvíjet paralelně.

Text vznikl ve spolupráci se společností EFG.