Ano, bude to drahé, zelené ekonomice se ale nevyhneme a váhání nás jen stojí peníze

Balíček obsahuje návrhy, jak upravit evropský systém obchodování s emisními povolenkami tak, aby cena uhlíku stále motivovala největší znečišťovatele modernizovat provozy a snižovat emise skleníkových plynů. Povolenky nově budou muset platit i provozovatelé námořní dopravy. Dále komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energií na 40 procent v roce 2030 a zlepšit energetickou účinnost. Změny se dotknou také opatření v sektorech dopravy, budov, odpadového hospodářství a zemědělství. Novinkou pak je tzv. uhlíkové clo, které vyrovná podmínky pro přístup na evropský trh pro emisně náročné výrobky z těch zemí, které mají emise uhlíku zpoplatněny méně než Evropská unie. Pomůže tak zachovat konkurenceschopnost evropského průmyslu (bude se týkat např. oceli, hliníku, cementu či hnojiv) a zároveň motivovat ostatní státy ke zvýšení environmentálních standardů, pokud chtějí s Evropou dále obchodovat.

Už před zveřejněním balíčku se v Česku začaly objevovat nesouhlasné komentáře kritizující celý plán. Odmítavý postoj vůči evropské klimatické politice je u nás totiž stále populární, ačkoli se už i čím dál více podnikatelů přimlouvá za ambicióznější postoj České republiky k udržitelnosti a „zeleným řešením“ a stále více občanů se domnívá, že by změna klimatu měla být pro vládu jednou z hlavních priorit.

Nejčastější argument odpůrců postupného ukončení závislosti na fosilních palivech je srozumitelný, a sice že pro nás bude extrémně nákladné a nic pozitivního vlastně nepřinese. Ano, pro dekarbonizaci naší ekonomiky budou zapotřebí vysoké investice. Ale tyto investice zase vytvoří nová pracovní místa, podpoří regionální rozvoj, nastartují výzkum a vývoj a pomohou udělat českou ekonomiku odolnější vůči výzvám 21. století. Ovšem jen za předpokladu, že se této příležitosti čeští politici aktivně a zodpovědně chopí.

Čistě z pragmatického hlediska si Česká republika nemůže dovolit příležitost pro zelenou transformaci nevyužít. Zatímco státy severní a západní Evropy dokázaly včas vyhodnotit a využít její ekonomický potenciál, střední a východní Evropa zatím kvůli chybějící politické vůli tento potenciál nechává nevyužitý, a přichází tak o ekonomické příležitosti i svoji konkurenceschopnost.

Takže zatímco země na sever a západ od nás se například v žebříčku atraktivity pro zelené investice nacházejí v první desítce, Česká republika je až na 69. místě. Přitom dopady změny klimatu již nyní stojí Českou republiku v přepočtu na HDP téměř nejvíce v celé Evropě. Účet za prokrastinaci by tak v budoucnu mohl i mnohonásobně převýšit cenu potřebných ekologických investic.

Ano, je také pravda, že mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou velké rozdíly v tom, jak jsou jejich ekonomiky na zelenou transformaci připravené. Ale právě proto také vzniklo několik speciálních fondů, které mají hlavně státům ze střední a východní Evropy pomoci dohnat jejich západnější sousedy. Pro Českou republiku by tak na příštích deset let měl být vyčleněn až jeden bilion korun na investice do klimatických opatření. A zde nastává otázka, jak smysluplně a transparentně tyto peníze využijeme. Je to na nás.

Uvedení balíčku „Fit for 55“ do praxe u nás může například znamenat to, že více lidí dostane podporu na renovace a zateplení svých domovů, že ušetří více za energie či že budou dýchat čistší vzduch. Bude se ale jednat o jakousi zkoušku dospělosti. Doposud nám poměrně dlouho procházel postoj mladšího sourozence, který se veze s těmi staršími. Nyní máme šanci převzít odpovědnost za svůj příspěvek ke klimatické krizi a zároveň zvýšit kvalitu života mnoha obyvatel. Asi už nikdy pro to nebudou příznivější podmínky.

Grafika

Konec benzinových aut po roce 2035 a příspěvek domácnostem na energie. Brusel odhalil plán „zelené“ revoluce v Evropě

14. 7. 2021 ▪ 3 min. čtení