Solární energie na dálku. Ocelárna si ji nechává posílat stovky kilometrů

Bývalé hnědouhelné lomy na Ústecku se pomalu proměňují v centrum moderní zelené energetiky. Elektřinu z velkých solárních parků, které v regionu vznikají, ale mohou využít i podniky na druhém konci republiky. Z nové fotovoltaické elektrárny ve Vrskmani u Chomutova už například proudí energie do Třineckých železáren, což je vzdušnou čarou asi 380 kilometrů. Pro největší hutní podnik v Česku je to součást jeho velké dekarbonizační strategie. Pro ČEZ ESCO, dceřinou společnost ČEZ zaměřenou na energetické služby, je to vůbec první off‑site PPA kontrakt, tedy dlouhodobá smlouva o dodávce energie z konkrétního obnovitelného zdroje, který se nachází mimo areál zákazníka.

Výhodou a zároveň nevýhodou této formy spolupráce je dlouhodobá fixní cena. Ta eliminuje tržní riziko výkyvů cen energie, na druhou stranu se nemusí odběrateli vyplatit v případě, že ceny energií v budoucnu klesnou. „Obecně jsou PPA kontrakty vhodné pro společnosti, které si chtějí zajistit část dodávky elektřiny za předem jasně danou cenu a snížit tak svou citlivost na případné negativní tržní extrémy,“ vysvětluje Martin Kročil, člen představenstva a ředitel úseku Komoditní produkty a služby ve společnosti ČEZ ESCO.

Důležitou součástí kontraktu je také záruka původu energie z konkrétního obnovitelného zdroje, což odběrateli přispívá k plnění jeho závazků udržitelnosti. „Díky této záruce eliminuje zákazník riziko, že nebude v budoucnu schopen svou potřebu zelené elektřiny uspokojit kvůli nedostatku zdrojů nebo kvůli tomu, že její cena neúměrně vzroste,“ dodává Kročil.

Společnost ČEZ ESCO až do letošního roku realizovala především takzvané on‑site PPA kontrakty, u kterých se fotovoltaika instaluje přímo na střechy budov odběratelské firmy. To je úspornější varianta, protože elektřinu není nutné přenášet distribuční sítí. Zkušenost Třineckých železáren ale ukazuje, že i se vzdáleným zdrojem energie může dlouhodobý odběr bezemisní elektřiny dávat velkému průmyslovému podniku smysl.

ČEZ bude ukládat elektřinu a teplo do roztavené soli. Použije k tomu technologii, která nemá v Česku obdoby

26. 6. 2025 ▪ 4 min. čtení

Nová pec zvýší energetické nároky

Ne že by slunečný den na Chomutovsku mohl kompletně pohánět obří pece největší české ocelárny. Provoz hutě je energeticky extrémně náročný, ročně Třinecké železárny spotřebují více než jeden milion megawatthodin. Zelená energie ze solárů ve Vrskmani ale pomáhá doplnit energetický mix podniku o nezanedbatelnou část pocházející z obnovitelných zdrojů. „Pokryje například roční spotřebu elektřiny pro všechny administrativní budovy v areálu,“ říká generální ředitel firmy Roman Heide. Konkrétně nyní Třinecké železárny odebírají z elektrárny ve Vrskmani bezemisní elektřinu v objemu 4,4 gigawathodiny ročně.

Hlavní motivací je dekarbonizace, kterou po průmyslových firmách požaduje evropská legislativa. Do roku 2030 mají podle Zelené dohody pro Evropu snížit emise z výroby o 55 procent oproti roku 1990, což pro Třinecké železárny představuje investice ve výši 25 miliard korun. V rámci této transformace firma plánuje instalovat elektrickou obloukovou pec, která umožní výrobu oceli ze šrotu s minimální emisní stopou. Mezi další klíčové projekty patří pořízení bezemisní železnorudné briketační linky a paroplynový cyklus, který nahradí uhelný fluidní kotel.

Energeticky to bude znamenat značné změny. „Plánovaná instalace elektrické obloukové pece přinese nárůst spotřeby elektřiny přibližně o jednu třetinu současného stavu,“ uvádí Heide. U samotné pece předpokládá roční spotřebu na úrovni 580 tisíc megawatthodin. Ocelárna proto investuje do úsporných zařízení s vyšší energetickou účinností, aby spotřebu energie snížila.

Obloukovou pec chtěly Třinecké železárny vybudovat do roku 2028, kvůli vysokým nákladům, nízké veřejné podpoře a nejistému regulatornímu rámci ale plánovanou investici odložily, zatím do roku 2030. „Dekarbonizační projekt je pro nás největší investicí v historii, a přestože umožní vyrábět ocel bez závazku hradit extrémní náklady na emisní povolenky, nepřinese ani vyšší objem produkce, ani zvýšení zaměstnanosti či přidané hodnoty,“ vysvětluje Heide.

Financování obří investice by podle něj vyžadovalo alespoň sedmdesátiprocentní dotační podporu, aby se náklady nemusely propsat do neúnosných cen oceli. Ještě lepším řešením by však podle Heideho bylo prohlášení oceli za strategickou surovinu. V takovém případě by vybudování obloukové pece mohl zaplatit stát. „Ocelářství jako celek má pro Českou republiku význam, který přesahuje běžné průmyslové kategorie, je to strategické odvětví, součást kritické infrastruktury a základní prvek národní suverenity,“ obhajuje tento návrh. Navzdory komplikacím a odkladům je Heide přesvědčen, že Třinecké železárny podmínky Zelené dohody do pěti let splní.

Trh s PPA projekty je zatím v plenkách

K cílům dekarbonizace českého průmyslu směřuje i skupina ČEZ, která se ve své strategii Čistá energie zítřka zavázala přeměnit své výrobní portfolio na bezemisní.

Podle generálního ředitele ČEZ ESCO Kamila Čermáka roste poptávka po řešeních moderní energetiky i mezi velkými průmyslníky. O dodávkách bezemisní energie na dálku formou off‑site PPA kontraktu společnost jedná s dalšími podniky. „Ve valné většině případů jsme se setkali s tím, že povědomí zákazníků o fungování a pravidlech off‑site PPA kontraktů je zatím poměrně nízké. Zákazníci většinou přicházejí s očekáváním, že jim PPA přinese okamžitou úsporu nákladů za energie, nicméně to v současné chvíli není možné garantovat,“ dodává Kročil s tím, že stanovená cena energie musí zajistit návratnost investice do fotovoltaické elektrárny.

Stát v současné době výstavbu solárních elektráren podporuje přímými investičními dotacemi, tato koncepce se ovšem podle Kročila ukazuje jako nepříliš efektivní. Tržní ceny energií se totiž snižují a návratnost investice se pak může blížit době životnosti samotného výrobního zdroje. Jiný typ podpory funguje například v Německu, kde stát přispívá na rozvoj obnovitelných zdrojů energie formou takzvaných CfD smluv (Contract for Difference), které výrobci garantují vysoutěženou cenu. Pokud je tržní cena energie nižší, stát doplácí výrobci rozdíl. V opačném případě platí cenový rozdíl výrobce. Zejména v energeticky náročných průmyslových odvětvích by takové řešení mohlo přechod na nízkoemisní a obnovitelné zdroje energie rozhýbat.

Trh s dlouhodobými PPA kontrakty je však v Česku stále ještě v rané fázi. „Doposud jsme pro zákazníky realizovali nižší desítky on‑site PPA projektů a jeden off‑site PPA projekt pro Třinecké železárny. S dalším rozvojem technologií, například bateriových úložišť, která mohou pomoci zefektivnit výrobní profil fotovoltaických elektráren, očekáváme, že poptávka po tomto typu řešení poroste,“ domnívá se Kročil. Potenciál vidí i v rozšíření PPA projektů na energii z chystaných větrných elektráren.

Současná spolupráce s Třineckými železárnami na dodávkách bezemisní elektřiny z Vrskmaně je zatím podepsaná na tři roky. „Věřím, že se systém osvědčí a kontrakt s Třineckými železárnami prodloužíme, nebo dokonce rozšíříme,“ říká Kročil. Železárny by podle jeho slov mohly ukázat velkým průmyslovým hráčům, že modernizovat energetiku jde i ve velké firmě a energeticky náročném sektoru.

Text vznikl ve spolupráci se společností ČEZ ESCO.