Kritici nesahají Merkelové ani po kotníky. Babiš, Topolánek, Fischer nebo Rusnok vzpomínají na jednání s kancléřkou

„Má velký sentiment pro střední a východní Evropu a pro Česko zvlášť,“ zdůrazňuje současný premiér Andrej Babiš. „To, že byla kancléřkou, bylo pro Česko nespornou výhodou,“ dodává Babišův předchůdce Bohuslav Sobotka.

„Nepochybně je pro Česko škoda, že končí,“ říká Topolánek o faktu, že Merkelová už v nedělních německých volbách nekandiduje.

Všichni zmiňovaní politici tak vyzdvihují, že Merkelová měla k Česku blízko – vyrostla v komunistickém východním Německu, v tehdejším Československu navíc v osmdesátých letech studovala. A své tehdejší kolegy pravidelně navštěvuje dodnes. Oblíbila si například hospodu U Dvou koček v centru Prahy. „Určitá empatie a pochopení pro naše chyby, slabosti, pochybnosti a mentalitu budou chybět. Myslím, že nám rozuměla více než my sami sobě,“ říká k tomu Topolánek.

Podle Jana Fischera, který Topolánka v dubnu 2009 v čele vlády nahradil, je odchod Merkelové ztrátou pro celý svět. „Světovou politickou scénu opouští naprosto mimořádná osobnost, a neberme to jako frázi. Sice ji mnozí kritizují kvůli uprchlíkům a jiným věcem, ale často to dělají lidé, kteří jí politicky a morálně nesahají ani po kotníky,“ tvrdí Fischer.

Právě Fischer měl, vedle Topolánka, s Merkelovou nejužší vztahy. Premiérem se stal uprostřed českého předsednictví EU poté, co padla Topolánkova vláda. Ta se přitom potýkala se snahami tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho českou roli co nejvíce umenšit – Francouzi unii předsedali před Čechy a chtěli si aspoň část těchto pravomocí ponechat. Merkelová ale trvala na tom, aby české předsednictví EU bylo skutečně plnoprávné. Ne snad z nějaké lásky k Česku, ale proto, že si uvědomovala, že je v zájmu soudržnosti celé unie, aby se žádná země necítila odstrčená.

Merkelová tak například volala Topolánkovi jednoho pozdního sobotního večera, když odpočíval ve Špindlerově Mlýně. „Můžeš být ráno v Berlíně?“ vzpomíná Topolánek na rozhovor s tím, že kancléřka byla rozčilená. Chtěla, aby s ní český premiér hned ráno odletěl do Egypta a zastupoval tam EU na summitu s klíčovými arabskými zeměmi, který o své vlastní vůli svolal Sarkozy. „Bez tlaku a vůdcovské role Merkelové bychom tam vůbec nebyli,“ připouští Topolánek.

Jisté sympatie Merkelové k Česku byly evidentní, na prvním místě u ní ale samozřejmě byl vždy zájem Německa. „Nějaká náklonnost k Česku u ní určitě byla. Ale na druhou stranu bych tyto aspekty v politice nepřeceňoval. Sentimenty nakonec takovou roli nehrají,“ říká Jiří Rusnok, současný guvernér České národní banky a premiér z let 2013 až 2014.

Také Rusnok ale potvrzuje to, na čem se shodují všichni, kdo Merkelovou poznali – na summitech lídrů zemí EU se vždy snažila dojednat takový kompromis, který by byl přijatelný pokud možno pro všechny státy. Nesnažila se je „zválcovat“ silou.

„Přestože za ní stojí váha Německa, tak nepůsobí arogantně. Nedává prvoplánově pocítit ostatním váhu země, kterou zastupuje. Což třeba u francouzských představitelů někdy býval problém, určitá povýšenost z nich trochu sálala, kdežto u ní to necítíte,“ vzpomíná Rusnok. „Žádné náznaky samolibosti nebo okázalosti představitele jedné z nejvlivnějších zemí EU. Spíš uměřenost a osobní skromnost,“ potvrzuje Sobotka.

Výhodou Merkelové bylo, že se s každým problémem vždy perfektně seznámila, ať se na schůzkách lídrů států EU jednalo o čemkoliv. Přesně tak Merkelovou zažil i Rusnok. „Je mimořádně talentovaný člověk v tom, že v sobě spojuje ženskou empatii s profesionálním, velice exaktním přístupem. Je perfektně informovaná, ví o problému, ví, o co jde, má vše výborně nastudované. A má připravené i návrhy řešení,“ vzpomíná na kancléřku.

Babiš zase potvrzuje, že „Merkelová vždy poslouchá, co ostatní říkají, a snaží se porozumět. Vždycky jí záleží na tom, aby se našel kompromis, a osobně do toho hodně investuje“.

Merkelová byla přesvědčená, že shoda v rámci EU je v německém zájmu – Berlín nestál o rozhádanou unii, ale o společenství, které se v základních věcech dokáže domluvit. Nestabilita Němce kvůli vzpomínkám na minulost děsí. A i proto měla zřejmě Merkelová dlouho trpělivost i s lídry Maďarska a Polska – řada států proti nim chtěla kvůli jejich porušování zásad vlády práva vystoupit mnohem razantněji. Kancléřka ale do poslední chvíle hledala dohodu a kompromis, což jí teď mnozí zazlívají. Babiš však naopak její přístup oceňuje. „Myslím, že ji upřímně mrzí, když si státy na východě a na západě Evropy nerozumí, a pracuje proto na zahlazování příkopů.“

Když se Merkelová dostala v listopadu 2005 k moci, Jiří Paroubek už českým premiérem byl. A veřejně zdůrazňoval své blízké vztahy s předchůdcem a soupeřem Merkelové Gerhardem Schröderem. „Byla o nich velmi dobře informovaná,“ vzpomíná Paroubek. S Merkelovou se setkal krátce poté, co jeho vláda symbolicky ocenila zásluhy sudetských Němců, kteří po roce 1938 zůstali věrní Československu. Merkelová prý Paroubka žádala, aby začal s představiteli sudetských Němců jednat, což odmítl. „Pochopil jsem, že Merkelová se vždy snaží mít empatii k tomu, s kým jedná. Bez mrknutí oka akceptovala tento můj přístup a už se k této otázce nevracela,“ říká Paroubek.

Bývalí čeští premiéři se shodují, že žádný další německý kancléř, ať už jím bude kdokoliv, nebude mít k Česku tak blízko a nebude pro něj mít takové pochopení jako Merkelová. Česko-německé vztahy nadále zůstanou takové jako dnes – tedy výborné – to nezávisí na jedné osobnosti. Ale určitá přidaná hodnota, kterou přinesla Merkelová, se už prostě nebude opakovat.

Bývalí čeští premiéři to říkají navzdory tomu, že rozhodně nehodnotí pozitivně všechny kroky Merkelové. „V její politice za posledních 10 let jsem už těžko hledal nějaké prvky, s kterými bych se ztotožnil,“ říká Topolánek, kritik německé migrační politiky i snahy snižovat emise. Sobotka se zase s kancléřkou střetl v roce 2015, kdy Německo prosazovalo, aby každá země EU přijala aspoň nějaké uprchlíky. „Poznal jsem ji jako docela tvrdohlavou političku. Člověk musel pečlivě a racionálně argumentovat, aby se s ní někam dostal,“ vzpomíná předseda české vlády z let 2014 až 2017.

Fischer Merkelové, jak řečeno, nevyčítá zpočátku vstřícný postoj k migraci – pokud by se kancléřka zachovala jinak, vedlo by to podle něj k výbuchu nacionalismu a xenofobie v Evropě. Chybu naopak kancléřka udělala, když po havárii v japonské jaderné elektrárně ve Fukušimě před 10 lety z ničeho nic oznámila, že Německo své jaderné zdroje zavře, říká Fischer.

Babiš zastává ohledně migrace či boje s klimatickými změnami výrazně jiné postoje než Merkelová. Přesto si ale podle zdrojů HN přál, aby kancléřka své rozhodnutí odejít z politiky změnila a stala se buď předsedkyní Evropské komise, nebo šéfkou Evropské rady, tedy summitů lídrů členských států. Merkelová to ale odmítla.

Z toho, co čeští premiéři sdělili HN, vyplývá, že ohledně hodnocení Merkelové mají jasno. Jak to vyjádřil Topolánek, „ať už si myslím o její politice cokoliv, nikdo jí nevezme, že patří mezi dva tři největší státníky poválečného Německa a mezi nejvlivnější politiky v evropském kontextu“.

Z českých premiérů odmítl Merkelovou pro HN hodnotit pouze Petr Nečas. „S redakcemi nakladatelství Economia (vydavatele HN – pozn. red.) nekomunikuju,“ řekl do telefonu a zavěsil.

INFOGRAFIKA UVNITŘ

Trump, Berlusconi i zástupy politických mrtvol doma v Německu. Podívejte se, koho všeho Merkelová přežila nebo porazila

21. 9. 2021 ▪ 4 min. čtení