28. říjen poprvé bez Zemana. Pojďme ho ještě víc „odzemanit“

Prezident Zeman vzkázal z Ústřední vojenské nemocnice v Praze, že se ceremoniál k předávání státních vyznamenání uskuteční 1. ledna. Letošní 28. říjen bude tedy o poznání klidnější. Jenže je to jen odložená hrůza. A hrůza to bude. Jako by nestačilo, že celou ceremonii povede trestně stíhaný podnikatel z Osvětiman, kterého nyní policie prošetřuje i kvůli podezření, že zneužil nemoci prezidenta a manipuloval s jeho pravomocemi. Kancléř Vratislav Mynář.

Jsou tu také už uniknuvší seznamy osob, které Zeman hodlá obdařit státní medailí či řádem, a mezi mnoha úctyhodnými jmény má být třeba reprezentant hnutí ANO v radě ČTK Pavel Foltán. Člověk, který se tam proslavil jen tím, že vytrvale požaduje, aby mu ČTK proplácela náklady za jeho cesty z Brna do Prahy, náklady na mobilní telefon, internetové připojení a parkovací kartu pro Prahu 1, ačkoliv na to radní nemají ze zákona vůbec žádný nárok. Odmítl kvůli tomu i schválit rozpočet veřejnoprávní agentury. Je to zkrátka neužitečný podivín a Zeman jeho možným vyznamenáním jen provokuje. Stejně jako v minulých letech by letos šlo o další show, která jen o další kus rozdělí veřejnost, vyvolá zbytečně mnoho negativních emocí a především, zastíní zásluhy těch, kteří si vyznamenání zasluhují bez debat.

Ta ceremonie je důležitá. Byť je ten svátek pro mnohé takový všelijaký. Slaví se vznik státu, ve kterém už skoro třicet let nežijeme a jehož odkaz předtím komunisté na čtyřicet let zničili. Přesto se z něj stala skvělá příležitost ukázat si tu zdravou tvář češství. Prostřednictvím vzorů, k nimž můžeme vzhlížet a které hlava státu veřejně a slavnostně vyznamená.

Komentář Petra Honzejka

Kdo má v prezidentských volbách největší šanci proti Babišovi? Máme tajný tip!

26. 10. 2021 ▪ 4 min. čtení

Jenže se z toho, zejména v posledních dvou volebních obdobích, stalo také velmi podivné divadlo, které režíruje prezident podle svých malicherných a nízkých pohnutek. Není tu vyznamenávána jen plejáda jednoznačných hrdinů a vzorů. Lze to samozřejmě do jisté míry oprávněně vyčítat i oběma Zemanovým předchůdcům. Ale jen Zeman si prostřednictvím velkého státního svátku tak silně vyřizuje účty se svými názorovými oponenty.

Je správné ocenit válečné veterány, lidi s inspirativním osudem, ty, kteří se obětovali pro druhé. Klidně letos i Jiřinu Bohdalovou jako například loni in memoriam Karla Gotta, protože jejich otisk do společnosti je nepochybně obrovský. Ale u mnohých v minulosti oceněných jsou ty zásluhy nejisté. Jsou Hradem vybráni zejména pro svoji momentální popularitu nebo proto, že bude mít prezident radost, jak tím kterým „kontroverzním“ jménem koho pozlobí. Není třeba jmenovat. Ti lidé si nějakou dehonestaci ani nezaslouží, neb jsou v celé té věci spíše pasivními příjemci svých rolí.

Stejně jako mnoho dalších věcí i ceremonie k 28. říjnu by zasluhovala reformu. A začít bychom mohli tím, že nepůjde o osobní preference prezidenta, ale o opravdu pečlivý kolektivní výběr, na kterém se budou mnohem víc podílet třeba senátoři jako ti starší a teoreticky moudřejší členové parlamentu. (Ano, tady to možná drhne, ale povšimněte si prosím klíčového slůvka „teoreticky“.) Nemělo by prostě jít o osobní akci jednoho politika, byť jde o prezidenta. Nelze se obecně spolehnout na to, že si do tohoto postu někdy v budoucnu nezvolíme někoho ještě méně státotvorného, než kým je Zeman. Už dnes se vyznamenání částečně stávají pouhými odměnami pro kamarády a loajální služebníky a pochopitelně tím pozbývají váhy a svého původního účelu. Zkusme tedy využít letošního svátku bez Zemana k tomu, že se zamyslíme nad tím, jak ho v budoucnu ještě víc „odzemanit“.