V prestižním časopise The Economist, snídani to ekonomů, vyšel nadějný článek o České republice, který se jmenuje Říjnová revoluce. Je to příjemné, protože naposledy se naše milá země objevovala v tomto týdeníku v konotaci korupce, Pandora Papers a prapodivných dotačních cest a tunelů, nad kterými zůstává zbytku západního světa rozum stát (východní je s tím, zdá se, v pohodě). Smutné dědictví odcházející vlády – země se topí v korupci evropských, ba světových rozměrů. A ač byla její vláda zvolena jako protikorupční jednotka rychlého nasazení 007, za její vlády se neodkryla jediná korupční aféra, což se do jejího nástupu k moci dělo celkem běžně. Tolik tedy to zničení Matrixu, tolik to bodnutí korupční chobotnice do hlavy. Svět i věci sledující bohém tak nabyl přesně opačného názoru.

Nejenže korupce v postkomunistických zemích nezmizela jako sníh na slunci (což byla veliká
naděje EU), ale my si ji začali dovolovat na evropské úrovni, exportovat ji tam.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Velká říjnová revoluce

Polsko jde směrem od unie, od demokracie a tolerance stejně jako Maďarsko. Jediným světlem byla slovenská prezidentka Čaputová, píše se v článku, a teď se k ní (snad) přidá i nová vláda zvolená v České republice, uzavírá The Economist. Nyní to tedy vypadá, že je možný jakýsi konec ostudy v Čechách.

První věc, co by měla vláda udělat, je zlepšit pošramocenou tvář vnímání České republiky zvenčí jako evropsko-politického lempla. Čtyři období dvou prazvláštních prezidentů ostrakizujících naši zemi od Evropy se budou napravovat dlouho a je potřeba dát jasný signál změny směru, obsahu, rétoriky i podílení se na společné Evropě našimi nápady, nejen nezúčastněným kaboněním se na zadní sedačce. Žalostný výsledek téměř dvaceti let okopávání EU, pokukování až poklonkování totalitním režimům v Rusku a Číně našimi nativními prezidenty dalo myslím dost velikou ťafku i  samotným jejich proponentům u nás.

Zkrátka doufejme, že v nové koalici převládne silný proevropský hlas. Tedy že nevyhraje už ohraná a hlavně nefunkční zahraniční politika à la Klausova ODS: úšklebky směrem na Západ a úsměvy směrem na Východ.

Tak kde domov váš?

My si musíme předně najít místo v Evropě, které by nám bylo příjemné a kde bychom byli sobě i světu užiteční a kde bychom se cítili doma. Vždyť my byli kdysi nadšenými Evropany – a to, jak Evropa vypadá a bude vypadat, je na nás stejně jako na Belgii, Nizozemsku, Finsku, Německu, Portugalsku atd. Brzy se totiž může stát, že se nás Evropa zeptá – už to trvá dlouho, to vaše trucování v koutě, chcete s námi hrát fotbal, nebo ne? A z klubů se nevylučuje, jen se postaví jiný, kde nebudou všichni.

Co bychom řekli, kdyby na nás nyní padla otázka, zda chceme být v rychlejší Evropě, nebo zda se chceme vrátit zpět do země nikoho, kde si budeme moct dělat věci úplně po svém, zato sami? Dobrým příkladem je Green Deal. Stává se mu podobná věc jako euru. Místo toho, abychom se na to dívali jako na ohromnou příležitost, které se chopila drtivá většina vyspělých zemí EU, v Čechách se na něj kouká skrze prsty. Stejně jako euro, i Green Deal údajně ohrožuje českou ekonomiku, zbavuje ji suverenity, zbavuje nás našich tradičních hodnot a výrobků a vůbec. Občas to vypadá, jako by se celý svět spikl a začal dělat projekty, které jsou stvořené pro jednu jedinou věc: odebrání české suverenity. Mnoho politiků tento negativní obraz vykresluje, aby se zbavili vlastní zodpovědnosti, jak vést národ, jak nést hrdě zodpovědnost za své činy, a proto vše (ne)možné svalují na EU. Je to, jako by účastník domovní schůze po večerech svým dětem doma vyprávěl, jak špatná je ona domovní rada (ve které sám sedí) a jak ho obírá o suverenitu (přitom tam sám spolurozhoduje) a nutí ho něco dělat (pro co sám zvedl ruku).

Co po kolapsu hradní východní koketerie?

Česko si nevytvořilo svou agendu, svou pozici, své téma, kterým by vedlo Evropu. A teď je dobrá příležitost to razantně změnit. Nabízí se lidská práva, naše dávné a funkční téma (po kolapsu východní koketerie se k němu můžeme vrátit). Inu, v digitalizaci, ekologii, v rovných právech ani v modernizaci ekonomiky, reformě státní správy, reformě důchodů nebo školství rozhodně vzorem nejsme.

Podívejme se, v čem vzorem být můžeme – a staňme se jím. Staňme se sebevědomým, užitečným a bohatým evropským státem. V Evropě (jako v jakémkoli jiném společenství) totiž můžeme buď vést, stát na místě, nebo se nechat vést. The Economist končí článek zvoláním: „Ať žije říjen!“ Tak ať zase žijeme a dýcháme svobodný evropský vzduch, vzduch prostoru, kam patříme.