Ve všední listopadový den kolem čtvrté hodiny odpoledne je v ulicích Věřňovic na Karvinsku prázdno. V této části obce Dolní Lutyně svítí v podzimní tmě okna v rodinných domech i vánoční ozdoby na lampách, které připomínají několika stovkám místních nadcházející svátky. Když ale projdete na konec Hlavní ulice, u mostu přes řeku Olši je najednou cítit silný zápach a nad domy se objeví světlá „prachová poklička“.
Věřňovice bývají v hodnocení kvality ovzduší v Česku často na nejhorším místě a meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) tu pravidelně zjišťují nejvyšší koncentrace škodlivin. Ty se tady drží, protože obec leží v údolí řeky, lidé topí i pevnými palivy, a když navíc fouká vítr z Polska, přináší škodliviny z druhé strany hranice. „Ovzduší není zas tak špatné, jak nás známí litují. Buď jsme se s tím naučili žít, nebo nevím,“ krčí rameny Blažena Kempná, která spolu s manželem vyrazila do chladného podvečera na procházku se psem.
Manželé se do Věřňovic přestěhovali před 20 lety, když zde zdědili dům. Vzduch podle Radomíra Kempného „cítí“ hlavně tehdy, když fouká směrem od Bohumína. „Možná navečer je cítit smog, když je nízký tlak a nějaký soused roztápí kotel. Ale to je všude. Žít se tu dá,“ říká s tím, že měřicí stanice meteorologů je od centra obce daleko. Zatímco místní to tolik nevnímají, zdravotní potíže, které kvůli znečištěnému ovzduší lidi trápí, pozorují lékaři. Praktická lékařka z Dolní Lutyně Eva Pipová v obci ordinuje od 80. let. „Mám skutečně hodně alergiků, astmatiků,“ uvedla v roce 2015 pro MF Dnes. Teď už se ale ke zdravotním problémům místních vyjadřovat nechce.
Věřňovice skončily mezi nejvíce znečištěnými místy v Česku i loni. Ovzduší se tady zhoršilo hlavně na konci roku, a to až tak, že meteorologové museli v této oblasti Moravskoslezského kraje vyhlásit smogovou situaci. I když ČHMÚ ještě nemá ucelená data o stavu vzduchu v tuzemsku za loňský rok, vypadá to, že byl horší než rok 2020.
Tehdy nebyla vyhlášena žádná smogová situace, k čemuž „pomohla“ i opatření proti šíření koronaviru – lidé například tolik nejezdili auty. „V roce 2020 byl historicky nejlepší stav kvality ovzduší v Česku,“ uvádí Dominika Pospíšilová z ministerstva životního prostředí s tím, že za překračování limitů škodlivých látek na několika místech mohla souhra průmyslu, vytápění domácností, ale i vlivy, které Česko neovlivní, jako jsou naváté škodliviny ze zahraničí.
Ani výjimečně „čistý“ rok by ale neměl zastínit fakt, že v místech s nadmíru znečištěným ovzduším žijí skoro dva miliony Čechů. A to i přesto, že stát, EU i firmy každý rok investují stovky milionů korun do zlepšení tohoto stavu. Situace navíc může být špatná i mimo oblasti, kde meteorologové dlouhodobě stav látek ve vzduchu měří.
Jemný i hrubý prach a další látky, které dýcháme, přispívají k různým druhům onemocnění, nejčastěji srdce, cév, nebo respiračním chorobám a mnohdy vedou i k předčasným úmrtím. Podle výzkumů genetika Radima Šráma a jeho týmu z Akademie věd špatná kvalita ovzduší ovlivňuje také lidskou DNA a má vliv na vývoj ještě nenarozených dětí. Státní zdravotní ústav odhaduje, že každoročně umírá vlivem znečištěného ovzduší v Česku předčasně několik tisíc lidí. Konkrétně v roce 2019 to bylo 4700 obyvatel, o rok dříve 7500. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí v roce 2019 zemřelo v Česku předčasně dokonce přes deset tisíc lidí. V celé Evropské unii to je ročně zhruba 400 tisíc osob.
Znečištění ovzduší je tak závažný problém pro celou společnost, který se nedaří uspokojivě vyřešit. Hospodářské noviny se proto v seriálu „Co dýchá Česko“ snaží popsat příčiny, důsledky i vliv současných řešení na kvalitu vzduchu. Škodlivé látky přitom nedýchají jen lidé v Moravskoslezském kraji. V seriálu se proto podíváme také na Prahu a oblast severních Čech.
Lepší vzduch díky počasí
Zjednodušeně řečeno, imise je znečištění ovzduší, které dýcháme. Imisní limit je nastavený u některých látek a je to nejvyšší přípustná úroveň znečištění touto látkou pro ochranu zdraví lidí a přírody. Emise je znečištění, které vychází z jednotlivých zdrojů, například z komínů továren a rodinných domů nebo výfuků aut. Emisní limity tedy omezují zdroje znečištění. Tyto limity nastavuje stát, potažmo je slaďuje s evropskými zákony. Souhrn imisních limitů pro jednotlivé látky v ročence ČHMÚ zde. Více o imisních limitech také zde. Doporučené imisní limity pro ochranu zdraví má i Světová zdravotnická organizace a jsou mnohdy přísnější než v Česku. Státy se jimi ale nemusí řídit.
Imisní limity ve vzduchu u nás loni překračovaly takzvané pevné částice, a to podle dosud zveřejněných dat ČHMÚ minimálně hrubý prach, tedy částice do velikosti 10 mikrometrů (mikrometr je tisíckrát menší než milimetr). V roce 2020 to byl i jemný prach, tedy částice do velikosti 2,5 mikrometru, a nad limity byl i benzo(a)pyren a přízemní ozon. Všechny ostatní měřené látky hranice v roce 2020 nepřekročily, v některých případech se jim ale blížily. Týkalo se to například oxidu dusičitého, což je látka, která vzniká vlivem silniční dopravy nebo při výrobě tepla. Limit pro roční průměrný obsah této látky ve vzduchu je 40 mikrogramů na metr krychlový (mikrogram je milionkrát menší než gram). V Praze na Legerově ulici byla v roce 2020 naměřena průměrná koncentrace 38,9 mikrogramu. Blíže jsme se na znečištění ovzduší v hlavním městě podívali v tomto díle seriálu.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekMnožství škodlivých látek ve vzduchu v Česku dlouhodobě klesá. Podle odborníků je to vlivem počasí a mírných zim a také díky opatřením pro zlepšení kvality ovzduší. Například v roce 2020 byly i v zimě celkem vysoké teploty, takže lidé tolik netopili, panovaly dobré rozptylové podmínky a častěji pršelo, což pomáhalo škodliviny z ovzduší „smýt“. „Snížení znečištění v roce 2020 bylo nejvíce dáno počasím, má převažující vliv,“ potvrzuje Radim Seibert z Oddělení kvality ovzduší ČHMÚ v Ostravě.
S tím souhlasí i Bohumil Kotlík, vedoucí Oddělení hygieny ovzduší a odpadů Státního zdravotního ústavu, podle kterého zatím opatření proti znečištění ovzduší nedokážou vliv počasí „vyvážit“. „Je spousta aktivit, které vedou správným směrem, ale je a bude to běh na dlouhou trať,“ říká. Z opatření, která stát, kraje a města či obce pro zlepšení kvality vzduchu dělají, je podle odborníků nejúčinnější výměna kotlů v domácnostech, dále pak zateplování domů nebo omezení dopravy ve městech.
„V roce 2020 se zlepšilo ovzduší také v Moravskoslezském kraji. Bylo to díky dobrému počasí i vlivu jarních a podzimních lockdownů kvůli covidu, kdy fabriky ztlumily výrobu. Pořád ale kraj patří k nejznečištěnějším oblastem v Evropě, a když přijde studenější zima, mnohem dříve se dosáhne vysokých koncentrací znečištění,“ vysvětluje lékař a ekolog Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.
Ten v souvislosti se znečištěním v Česku upozorňuje na to, že od roku 2000 úbytek škodlivin z různých zdrojů stagnuje. „Největší pokles emisí byl mezi lety 1990 a 2000, od té doby už se to zlepšuje jen mírně,“ tvrdí. Seibert z ČHMÚ namítá, že méně viditelný pokles je logický. „Když omezujete emise z tisíce tun na polovinu, je to viditelnější, než když máte 30 tun a snižujete na 15. Ale konkrétně u průmyslových zdrojů se potýkáme s tím, že jakékoliv další snižování znečištění nebude mít významný vliv na imisní situaci, až na lokální výjimky, kde je mimořádný zdroj, který ovlivňuje nejbližší okolí,“ vysvětluje. Podrobněji se snižování znečištění ovzduší od 80. let věnujeme v tomto díle seriálu.
Nadlimitní benzo(a)pyren v Podkrkonoší
Světová zdravotnická organizace letos zpřísnila doporučení pro limit pro denní koncentraci částic do 10 mikrometrů na 45 mikrogramů na metr krychlový a roční průměr na 15 mikrogramů. U částic jemného prachu organizace nastavila limit ročního průměru na 5 mikrogramů. Za zpřísněním doporučení stojí studie, které prokazují vliv i malého množství prachu na zdraví. "Organizace zjistila, že nárůst ročního průměru koncentrace částic jemného prachu o 10 mikrogramů zvyšuje předčasnou úmrtnost zhruba o osm procent," komentuje přísnější limity Bohumil Kotlík ze Státního zdravotního ústavu.
V takzvané aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, kde žije více než 750 tisíc lidí, jsou limity škodlivin v ovzduší překračovány pravidelně. V oblasti funguje mnoho průmyslových podniků, vliv má i rozptýlená zástavba, kde není centrální vytápění a lidé topí pevnými palivy, včetně uhlí. K této kombinaci se přidává také vliv polského příhraničí. Ve Slezském a Opolském vojvodství, která s krajem sousedí, žije kolem 5,5 milionu lidí a velká část Poláků topí pevnými palivy. Situaci v Moravskoslezském kraji a v Polsku se budeme podrobněji věnovat v dalších dílech seriálu.
V roce 2021 monitorovací stanice naměřily nadlimitní koncentrace hrubého prachu na pěti místech Česka, o rok dříve to byla tři místa. Pro jeden den je tolerovaný obsah prachových částic do velikosti 10 mikrometrů ve vzduchu ve výši 50 mikrogramů na metr krychlový, takových dní ale může být nejvýše 35 v roce. Každý den navíc znamená překročení tohoto limitu. V roce 2021 omezení výrazně pokořila stanice v městském obvodu Ostrava Radvanice a Bartovice, kde denní limit hrubého prachu ve vzduchu byl překročen celkem 58 dní. Například ve Věřňovicích to bylo 56 dní a na stanici Brno-Zvonařka 38 dní.
Pro srovnání, v roce 2020 to bylo na stejném místě v Brně 50 dní, což bylo nejvíce v Česku. Tento případ ukazuje, jak stavební práce ovlivňují ovzduší ve svém bezprostředním okolí. Překročení limitů totiž způsobila rekonstrukce ulice Zvonařka a stavební práce v Plotní ulici, které jsou nedaleko měřicí stanice. V Radvanicích byl limit překročený 41 dní a ve Věřňovicích 39 dní, v předchozích letech to v obou místech bylo kolem 60, 80 i 100 dní. Denní imisní limit v roce 2021 překročily minimálně jednou téměř všechny měřicí stanice v Česku.
U hrubého prachu meteorologové sledují také průměrnou roční koncentraci ve vzduchu. Limit pro ni je 40 mikrogramů na metr krychlový a v roce 2020 ho nepřekročila žádná stanice v Česku. Nejvyšší hodnota 29,8 mikrogramu na metr krychlový byla zjištěná v Radvanicích a následovala zmíněná stanice v Brně, kde se prach průměrně pohyboval na hodnotě 29,7 mikrogramu. Na dvou místech v Česku byl v roce 2020 překročený roční limit (20 mikrogramů na metr krychlový) jemného prachu do velikosti 2,5 mikrometru, a to v Radvanicích (23,3) a Věřňovicích (20,9). Přesnější data za rok 2021 ještě nejsou k dispozici.
„Už před dvaceti lety bylo z vědeckých studií známé, že i poloviční znečištění, než stanovuje limit, způsobuje zdravotní problémy, a vědělo se, že když se obsah škodlivin ve vzduchu zvýší nebo sníží o 10 mikrometrů, tak stoupne nebo klesne úmrtnost nebo výskyt onemocnění srdce a cév. A ukazuje se, že každé zlepšení i pod limitem snižuje nemocnost i úmrtnost,“ říká lékař a ekolog Šuta. Prachové částice se do vzduchu dostávají jak z přírody, tak ze spalování dřeva či uhlí v kotlech a krbech rodinných domů, z výroby tepla, zemědělských prací a podobně. Tyto částice mimo jiné oslabují imunitu lidí, čímž usnadňují vznik infekcí. Také zdravotním dopadům znečištění ovzduší se budeme podrobněji věnovat v dalším díle seriálu.
Meteorologové naměřili také výraznější znečištění rakovinotvornou látkou benzo(a)pyren. Ta vzniká při nedokonalém spalování a v Česku ji nejčastěji vypouští do vzduchu domácnosti při vytápění, ale zdrojem je také průmysl. Pro průměrný roční obsah benzo(a)pyrenu ve vzduchu je limit jeden nanogram na metr krychlový (nanogram je jedna tisícina mikrogramu). Ten byl v roce 2020 překročený na 21 stanicích z 53, které měly dost dat, z toho 17 stanic je v Moravskoslezském kraji. Nejhorší byla situace v Radvanicích, kde byla průměrná roční koncentrace benzo(a)pyrenu 7,7 nanogramu na metr krychlový, o rok dříve to bylo 8,7. Nadlimitní obsah benzo(a)pyrenu ve vzduchu byl i v Úžicích ve Středočeském kraji (1,7) nebo v Havlovicích v Královéhradeckém kraji (2,2), tedy v Podkrkonoší. Celkem žije v oblastech s nadlimitními hodnotami této látky 19 procent Čechů.
Na 62 procentech území Česka byl v roce 2020 překročen limit pro přízemní ozon. To je látka, která nemá svůj vlastní zdroj a vzniká chemickou reakcí v ovzduší, když svítí slunce a zreagují mezi sebou oxidy dusíku, těkavé organické látky a kyslík. Přízemní ozon dráždí oči, nosní sliznice a průdušky. V oblastech, kde je limit přízemního ozonu překročen, žije více než polovina lidí v zemi.
Znečištění je i tam, kde se neměří
Důležité je zmínit, že měřicí stanice nejsou u každé obce či v každém městě a ne všechny navíc měří znečišťující látky. Meteorologové proto pro výpočet koncentrací používají modely, které mají různé míry nejistot. „Dá se říci, že pokud je lokalita, kde se neměří, podobná jako ta, kde se měří, tak koncentrace škodlivin tam budou minimálně podobné,“ říká Kotlík ze zdravotního ústavu. Dává tak za pravdu Věřňovickým ze začátku článku. A dokazují to také různá měření mimo stálou síť monitorovacích stanic. Například v roce 2019 ve Vratimově u Ostravy meteorologové naměřili třetí nejvyšší průměrné roční koncentrace benzo(a)pyrenu v Česku.
O rok později to měření potvrdilo i ve zmíněných Havlovicích nebo v Bolaticích na Opavsku. Průměrné roční hodnoty benzo(a)pyrenu se v Bolaticích pohybovaly kolem 4,7 nanogramu na metr krychlový. „Budeme to teď řešit s ČHMÚ v Ostravě,“ říká starosta obce, senátor a místopředseda TOP 09 Herbert Pavera. Stav ovzduší si obec nechává měřit pro své vlastní potřeby od roku 2008. „Tušili jsme tehdy, že ovzduší u nás nebude nejlepší. Stejně jako v jiných obcích a městech se u nás docela dost topilo pevnými palivy, mezi kterými byly i uhelné kaly, hnědé uhlí, mokré dřevo a tak dále,“ popisuje Pavera.
Podle něj po zveřejnění výsledků v prvních letech měření mnoho sousedů začalo uvažovat o změně vytápění. Obec zakázala vyhláškou topit uhelnými kaly a zavedla nízkoúročené půjčky na koupi ekologických kotlů. Obsah prachu, kovů, oxidů dusíku nebo síry v ovzduší obce s asi 4,5 tisíce obyvatel se tak podle starosty snížil. „Jsem přesvědčen, že dnes topí ekologičtěji drtivá většina obyvatel obce,“ říká. Podle meteorologů může v podobných případech k vysokým hodnotám benzo(a)pyrenu přispívat i přenos znečištění z Polska. Bolatice jsou od prvních polských vesnic vzdáleny asi osm kilometrů vzdušnou čarou.
Bohumil Kotlík ze zdravotního ústavu ale upozorňuje, že podobná místa lze najít kdekoliv v Česku. A meteorologové dodávají, že „nadlimitní hodnoty benzo(a)pyrenu se dají očekávat i tam, kde se neměří“. „Pokud obec leží v údolí, které není odvětrávané, je tam velký podíl topenišť na pevná a fosilní paliva, tak se tam koncentrují škodliviny. Není to jen otázka Moravskoslezského kraje,“ upozorňuje Kotlík.
