Vojáci v Kazachstánu už mohou střílet do lidí bez upozornění. Dorazila i bratrská pomoc made in Kreml

Ty v zemi vypukly v neděli po prudkém zdražení zkapalněného plynu. Původně sociální protest rychle přerostl v politický a demonstranti žádali odchod bývalé hlavy státu Nursultana Nazarbajeva z veřejného života. Exprezident sice odešel do důchodu v roce 2019, ale držel si post předsedy vlivné Rady bezpečnosti státu a především jeho rodinní příslušníci ovládali značnou část ekonomiky Kazachstánu.

Zpočátku poklidné protesty postupně přerostly do srážek s bezpečnostními složkami se střelbou do demonstrantů a situaci také využily kriminální skupiny, které začaly rabovat. Celkový počet obětí není znám, ale mluvčí ministerstva vnitra řekla, že jen v největším kazašském městě Almaty v noci ze středy na čtvrtek bezpečnostní síly zabily desítky „teroristů“.  O život přišly i zhruba dvě desítky příslušníků ozbrojených složek. Během čtvrtka ale situaci ovládly bezpečnostní síly a odpoledne vojáci střelbou rozehnaly zbytky demonstrantů na náměstí Republiky v Almaty. V pátek kazašský prezident Tokajev dovolil policii a vojsku střílet bez varování a uvedl, že nebude vyjednávat s účastníky nepokojů.

Kazachstánem zmítají obří protesty

Další 4
fotografie

Ve čtvrtek v Kazachstánu přistála dvě letadla ruského ministerstva obrany s ruskými výsadkáři. Podle místopředsedy výboru pro obranu ruského parlamentu Jurije Švytkina by v operaci mělo být nasazeno celkem na tři tisíce ruských vojáků a trvat by měla zhruba měsíc. Měli by hlídat kritickou infrastrukturu. Kromě toho své vojáky vyšlou i další členské státy Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, v rámci které vojenský zásah v Kazachstánu probíhá. Zhruba 500 výsadkářů slíbilo poslat Bělorusko, 300 vojáků Tádžikistán, Arménie se omezila na kontingent 70 mužů. Kyrgyzstán se zatím nevyjádřil, protože parlament, který jediný může vyslání vojáků za hranice povolit, se nedokázal sejít.

Pro Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti jde o vůbec první společnou akci, od vzniku této bezpečnostní aliance v roce 1993 se pouze pořádala společná vojenská cvičení. Jedna podobná prosba přitom přišla. V roce 2010, kdy v Kyrgyzstánu vypukly krvavé srážky mezi Kyrgyzy a uzbeckou menšinou, prezidentka Kyrgyzstánu Roza Otubajevová požádala spojence, aby pomohli zastavit krveprolití. Moskva tehdy zásah rezolutně odmítla a prohlásila, že by šlo o vměšování do vnitřních záležitostí země. Stejně tak nezasáhla v roce 2018, když v Arménii demonstrace přiměly odstoupit tehdejšího prezidenta Serže Sarksjana a k moci přišel současný prezident Nikol Pašinjan. Protože nyní Arménie Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti předsedá, byl to právě prezident Pašinjan, který oznámil vyslání vojáků na potlačení podobných demonstrací, které před lety vynesly k moci i jeho.

analýza

Dědo, odejdi! Kazachstánem zmítají obří protesty, policie „zlikvidovala“ desítky demonstrantů

6. 1. 2022 ▪ 5 min. čtení

Když ovšem mohutné demonstrace otřásaly v létě 2019 Běloruskem, Kreml už nevyloučil, že by v případě potřeby mohl poslat vojenské nebo policejní jednotky. Byl to silný signál běloruským elitám, že Moskva stojí pevně za Lukašenkem a nepřipustí jeho pád. To stačilo, aby nedošlo k rozkolu elit a režim protesty brutálně potlačil. Nyní už však k nasazení vojáků došlo. Zejména na sociálních sítích se objevila řada příspěvků, jejichž autoři současné dění srovnávali se sovětskou invazí do Československa v roce 1968. „Maďarsko 1956, ČSSR 1968, Kazachstán 2022. Brežněvovu doktrínu střídá Putinova doktrína o omezené suverenitě,“ napsal například na Twitter šéfredaktor opozičního rádia Echo Moskvy Alexej Venediktov. Jakkoliv řada pozorovatelů upozorňuje, že tři tisíce vojáků ve dvacetimilionové zemi jsou spíše politickým signálem než reálnou vojenskou silou.

Překvapení neskrývali ani zastánci Kremlu. „Už není rozdíl mezi vnějšími a vnitřními příčinami. Hrozba zhroucení režimu, vyvolaná vnitřními důvody, je dnes označována Kremlem bez okolků jako agrese teroristických skupin zvenčí,“ napsal na serveru Rusko v globální politice ke Kremlu zcela loajální zahraničněpolitický expert Fjodor Lukjanov. Důvodem krize v Kazachstánu je podle něj kombinace dlouhodobě neřešených sociálních a ekonomických problémů s tím, že první prezident Nursultan Nazarbajev sice odstoupil, ale ponechal si velký vliv na řízení státu. Lukjanov připomíná, že podobnou logiku jako dnes Kreml používaly západní země, když tvrdily, že státní suverenita musí ustoupit, pokud jsou pošlapávána práva a svobody lidí. Moskva tento princip přitom ostře kritizovala. Lukjanov opatrně konstatuje, že s růstem vlivu Moskvy v jiných zemích vzroste také její odpovědnost a Kreml může být zatažen do vnitropolitických konfliktů a bude odpovědný za věci, které nebude moci ovlivnit.

Jiní ale propadli vítězné euforii. „Samozřejmě že musíme pomoci. Ale musíme si dát i podmínky. 1) uznání Krymu, 2) přestat používat latinku a vrátit se k cyrilici, 3) udělit ruštině status druhého státního jazyka, 4) nechat na pokoji ruské školy, 5) vyhnat protiruské nevládky,“ sepsala své požadavky na Twitteru šéfredaktorka státní televize RT Margarita Simoňjanová. Komentátor této televize a jedna z jejích hlavních tváří Anton Krasovskij zase na Facebooku napsal, že nyní je skvělá příležitost připojit severní Kazachstán, obývaný ruskojazyčnou menšinou, k Rusku.